čtvrtek, 26. únor 2015

Harmonie 3/2015

Napsal(a) 

Harmonie 3/2015 Harmonie 3/2015

Vážení ctitelé harmonie,

březen přinese opět jedno výročí Johanna Sebastiana Bacha. Pravda, nebude tak kulaté jako v letech 1950 a 2000, ale i 330 let od narození je pěkné číslo a stojí za připomínku. Jaké vzpomínky se mi vybaví se jménem největšího z největších Mistrů? Například můj zápas s houslovými sonátami, koncerty a áriemi na konzervatoři, rudolfinské koncerty Ars redivivy a Milana Munclingera v 70. letech, účast na amatérském provedení několika kantát v kostele moravské Stříteže v 80. letech a motet, jak je ve stejné době dirigoval Pavel Kühn, Braniborské koncerty, jak je viděl soubor Musica Antiqua Köln s Reinhardem Goebelem na konci 80. a v 90. letech, milé, ale pro „autentickou“ současnost antikvované nahrávky Furtwänglera a Celibidacheho, Goldbergovské variace v podání Glenna Goulda, Magnificat a další skladby v interpretaci Gardinera a jeho konkurenta Harnoncourta po roce 2000… a Mše h moll v pojetí collegií Václava Lukse. Stejné hudební společenství oslaví Mistra na konci března v Rudolfinu. Určitě to nebude identické s provedením před deseti lety, dokonce očekávám vzrušující setkání a impulsy k přemýšlení. Bach je naštěstí tvůrcem, jenž nepotřebuje berličky jubileí, unese lecjaké pohledy a cesta k obsahu a duši jeho hudby je individuálním, většinou celoživotním putováním každého z nás. Proto věnujte se letos Bachovi více nežli jindy!

Nedávno jsem bloumal v centru Prahy čekaje na začátek koncertu, vstoupil jsem do knihkupectví a upoutala mě nenápadná knížečka s úvahami Milana Kundery, jež původně vyšly v knize Zrazené testamenty, za niž Kundera dostal v roce 1996 cenu americké Společnosti hudebních skladatelů. Bach sice není v centru Kunderovy pozornosti, nicméně ocituji alespoň několik vět jeho vyznání: „Poslouchám adagio z Bachova koncertu pro housle E dur: jako jakýsi cantus firmus, orchestr (violoncello) hraje velice jednoduché téma, snadno zapamatovatelné a nesčetněkrát se opakující, zatímco melodie houslí se vznáší nad tím…, krásná, očarovávající, ale nezachytitelná, nezapamatovatelná, a pro nás, děti druhého času, nádherně archaická.“ A kus dále o fuze z Umění fugy: „… co slyším, je autentická melodie prvního času, nezachytitelná, nezapamatovatelná, neredukovatelná na krátkou formuli, melodie (spletení melodií), která mne uhrane svou nevyslovitelnou vyrovnaností. Nemohu ji poslouchat bez dojetí, které je však svou podstatou docela jiné než dojetí, jež v nás probouzí Chopinovo nokturno.“ V útlé knize však najdeme i tato slova: „Dávno a hluboce nenávidím ty, kteří chtějí najít v uměleckém díle nějaký postoj (politický, filozofický, náboženský atd.), místo aby v něm hledali záměr poznat, pochopit, uchopit nějakou stránku skutečnosti.“ (Milan Kundera: O hudbě a románu, Atlantis, Brno, 2014)

Hlavní tváří měsíce března je fascinující zpěvačka Sandrine Piau, jež bude v dubnu poprvé zpívat v Praze. Zastavte se ale také například u osobité reflexe výročí J. S. Bacha, žen v opeře, či pocty dirigentovi Karlu Böhmovi.

PhDr. Luboš Stehlík, šéfredaktor

vychází 26. 2. 2015

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 3/2015

obsah

3 Revoluční nová značka klavíru? (Mirka Zemanová)
Porazí Bogányi Steinway, Bösendorfer nebo Fazioli?

4 Carl Luython jako rudolfínský skladatel motet a madrigalů (Šárka Hálečková, Jan Bilwachs)
Kammermusikus, Hoforganist, Hofkomponist... Vlám Luython věrným služebníkem na dvoře Habsburků.

6 Sandrine Piau (Markéta Vejvodová)
Nová setkání nám mohou převrátit všechny naše dosavadní myšlenky a názory.

10 Bachova Mše h moll v Čechách (Václav Kapsa)
Detektivní variace Johannu Sebastianu Bachovi a Collegiu 1704 k narozeninám.

12 František Xaver Richter a jeho Requiem (Jana Spáčilová)
„…přehlédl naposledy partituru smuteční hudby, kterou sám zhotovil ke svému pohřbu, a – když lehce se jej dotkl anděl smrti – naklonil hlavu a zemřel.“

13 Osudy Richarda Nováka (Petr Kadlec, Vojtěch Babka)
První silná setkání s hudbou, osudy rodiny po únoru 1948 a proměna doby.

16 Femme fatale (Eva Mikulášková)
Elina, Carmen, Salome, Senta, Lulu a jiné osudové ženy ve světě opery.

18 Česká hudba očima (a ušima) Angličana (Patrick Lambert)
Postavení hudby Bohuslava Martinů ve Velké Británii.

21 Ach, ty vinyly! (Bohuslav Vítek)
Letmé zamyšlení diskofila nad kouzlem LP.

22 Zadumaný přítel Pavel Jurkovič (Jan Prchal, Stanislava Střelcová)
Dvě vzpomínky na velkého hudebního pedagoga a skladatele.
24 Jiří Kodym preferuje v baletu příběh (Markéta Jůzová)
Rozhovor s Valmontem, Louskáčkem a Romeem – sólistou Baletu Národního divadla.

28 Karl Böhm (Ivan Žáček)
Vyžadoval od hráčů absolutní koncentraci a připravenost.

32 Její zpěv mi úplně roztavil srdce (Jiří a Milena Kudělovi)
Životní osud sopranistky Tekly Podleské Baťkové (1764–1852) je jedním ze zajímavých příběhů česko-saských hudebních vztahů.

34 Brucknerova Devátá – tři nebo čtyři věty? (Ivan Žáček)
Extrémně originální, nanejvýš privátní uchopení symfonického žánru a jeho vyvrcholení v nedokončeném kolosu.

36 Rudolf Firkušný: pianista mezi domovem a emigrací (Ondřej Pivoda)
Firkušný a Martinů – „Byly to krásné časy, v Paříži i později v Americe…“

38 Historie a současnost FOK (Martin Rudovský)
Oratoria, mše, kantáty, sbory a… FOK.

39 Kritiky

40 Svět opery

44 Finský lyrik Verneri Pohjola (Milan Tesař)
Telefonický hovor o novém albu, nové kapele a také novém vydavateli.

48 Marc Ribot – specialista na všestrannost (Tomáš S. Polívka)
Do Prahy míří jeden z nejoriginálnějších kytaristů současnosti.

50 Dengue Fever & The Cambodian Space Project (Jiří Moravčík)
Návrat kambodžského popu.

53 Recenze
Erratum.
Do článku Životní jistoty Jiřího Pilky (harmonie 2/2015) se vloudilo několik nepřesností. Den narození Jiřího Pilky je 20. 2. 1930 a přesné názvy jeho připomínaných knih jsou Sonáta o hudběVýpravy proti času. Autor a redakce se Jiřímu Pilkovi omlouvají.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.