úterý, 25. únor 2014

Harmonie 3/2014

Napsal(a) 

Harmonie 3/2014 Harmonie 3/2014

Milí přátelé hudby,

v životě někdy dochází k těžko vysvětlitelným okamžikům. Třicet let patřil k mým nejmilovanějším dirigentům Claudio Abbado. Nahrávek, s kterými jsem polemizoval, bylo u něho podstatně méně nežli například u Karajana, Bouleze, Mehty, Maazela, Barenboima, Bernsteina nebo Soltiho. Mezi nahrávky, které jsem z řady důvodů obdivoval, patřily Mahlerovy symfonie. Dvacátého ledna jsem v noci poslouchal provedení Deváté s jeho Berlínskou filharmonií. Bylo to opět setkání s těžko popsatelnou krásou. A možná právě v ten okamžik odcházel z tohoto světa…

Abbado byl umělcem, kterého jsem si ze současné dirigentské scény vážil nejvíce. Satelitní kanály typu Brava, Unitel Classica z ekonomických důvodů stále opakují nahrávky úzkého okruhu dirigentů. Záznamy Claudia Abbada byly jedny z mála, které mi nezevšedněly a na které jsem se rád díval znovu a znovu. Právě tak se budu vracet k jeho nahrávkám například v katalogu Deutsche Grammophon (první nahrávku pro tuto firmu realizoval v roce 1967, poslední vloni). Několikrát sice hostoval i v Praze, bohužel po jeho odchodu z Berlínské filharmonie už jej nedovedl nikdo přivézt.

Claudio Abbado Claudio Abbado

Claudio Abbado mi kdysi svými názory a pohledem nejen na hudbu připomínal Gilberta Keitha Chestertona. I jeho pohled byl podobný pohledu malého dítěte, které vnímá svět kolem sebe nově. „Kategoricky popírám,“ píše Chesterton v Ohromných maličkostech, „že vůbec může být něco nezajímavého.“ Jestliže dovede napsat skvělé eseje o telegrafních tyčích, pouličních lampách, kousku křídy a všude pokorně odhaluje poezii a tajuplnou symboliku prostých pojmů a rozehrává bohatou škálu asociací tam, kde jiní přecházejí bez povšimnutí, Abbado dokázal horoucím srdcem a otevřenou myslí vidět v partiturách detaily, které ostatní neviděli, nabízel zajímavé výklady a hlavně naslouchal – tvůrcům, hudebníkům, posluchačům… I pro něj platí slova Jeana Martineaua: „Hudba je předivem nenasytného času, srdečním tepem nálad a významů. Hudba přemítá, kolísá, rozjímá a povzbuzuje.“ (The Elements of Music) Jeho koncerty inspirovaly, jeho nahrávky povzbuzují.

Ani ve světě klasické hudby není obvyklé, aby byla „velká hvězda“ ctěna nejen jako umělec, ale i jako člověk. Například v roce 2012, kdy magazín Gramophone zařadil Abbada mezi „50 umělců, kteří změnili klasickou hudbu“, Douglas Boyd napsal: „Na umělce nejvyšších kvalit Claudia povyšuje jeho lidskost a mimořádná schopnost změnit zvuk orchestru pouhým jednoduchým gestem... Jeho pojetí patří mezi ta, která mění svět.“ Nicméně znám jen málo dirigentů, kteří by byli tak nefalšovaně pokorní, jako byl Abbado. Kdysi řekl: „Termín 'velký, významný dirigent' pro mě nemá žádný význam - je to skladatel, kdo je 'velký, významný'.“ Tato slova pro něj rozhodně nebyla pouhou rétorickou pózou. Jeho umění je naštěstí zachyceno na mnoha snímcích. Kromě interpretace samotné diváka vždy zaujme, že většinou před sebou neměl partituru. Po pečlivé přípravě, která zahrnovala studium původních partitur a všech dostupných pramenů, dirigoval často zpaměti. Když se osvobodil od fyzické partitury, byla pravděpodobně jeho schopnost skutečně naslouchat tím, co činilo jeho vystoupení tak jedinečnými. V rozhovoru pro The Guardian v roce 2009 Abbado poznamenal: „Pro mě je naslouchání vůbec ta nejdůležitější věc: naslouchat sobě navzájem, tomu, co lidé říkají, poslouchat hudbu.“… Claudiu Abbadovi jsme se pokusili vzdát poctu v tomto vydání HARMONIE.

Zajímavými osobnostmi března jsou však i Vivica Genaux, Michael Tilson Thomas, Ondřej Havelka, Helmuth Rilling, Gábor Boldoczki, Petr Zuska, Kurt Elling a Hadrien Feraud. Zvlášť pak upozorňuji na rozhovor se sopranistkou Barborou Sojkovou a kytaristou Davidem Dorůžkou, kteří stojí se svými soubory za mimořádně vydařeným projektem Apokalypsis. Kdybychom ještě pořádali soutěžní anketu Ceny Harmonie, tento snímek by se nejspíš ucházel o cenu „nejlepší česká nahrávka roku“.

Potěšení z četby a povznesení nad každodennost Vám přeje

Luboš Stehlík

vyšlo 26. 2. 2014

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 3/2014

obsah

3 Komentáře

6 Novodobá Siréna – Interview s Vivicou Genaux (Giovanni Andrea Sechi)
Koloraturní mezzosopranistka vábí svým hlasem celý svět a chystá se i na Prahu!

10 Allegro Abbado (Ivan Žáček)
Život a odchod velikána.

14 MTT počtvrté na Pražském jaru (Petr Veber)
Michael Tilson Thomas, San Francisco Symphony a jejich krásný duch.

16 Janáčkova (kompoziční) škola / část třetí (Miloš Zapletal)
Vždy za pravdou v životě i umění, tentokrát s Břetislavem Bakalou, Pavlem Haasem nebo Josefem Blatným.

18 Metafora věčného koloběhu života (Markéta Jůzová)
O připravované a dychtivě vyhlížené premiéře opery Příhody lišky Bystroušky v ND s jejím režisérem Ondřejem Havelkou.

22 A ti druzí… Rok české hudby 2014 (Vlasta Reittererová)
Václav Holzknecht (1904–1988) a Mirko Očadlík (1904–1964)

25 Ze vzpomínek Josefa Hály / část první (Petr Kadlec)
Být kladně zasažen…

28 Hudební vesmír Helmutha Rillinga (Lucie Maňourová)
Prodchnutý hudbou Johanna Sebastiana Bacha.

30 Gábor Boldoczki: Mám rád pestrý repertoár (Mirka Zemanová)
S maďarským trumpetistou o spolupráci s Filharmonií Brno, maďarském hudebním školství a novém albu Tromba veneziana.

32 Balet Národního divadla je univerzální soubor, což ve světě není úplně běžné (Markéta Jůzová)
Rozhovor s Petrem Zuskou, choreografem, uměleckým ředitelem baletu ND a od ledna již bývalým tanečníkem.

35 Tréma a strach z veřejného vystupování (Cyril Kubiš)
Jak s trémou úspěšně bojovat?

38 Svět hudby pro ně znamená mnoho – někdy dokonce všechno (Michaela Vostřelová)
S Naděždou Ostřanskou, ředitelkou Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené.

41 Panna – žena – babice (Marcela Benoniová)
Aneb jak žijí v dnešním světě ženy?

42 Kritiky

45 Svět opery

48 Tiburtina (Tomáš S. Polívka)
Tma a vichřice na středověkém hradě.

52 Kurt Elling: Sólista je jako skladatel (Milan Tesař)
Interview s jedním z nejlepších jazzových zpěváků současnosti.

54 Hadrien Feraud: Zawinulova tvorba nemá konkurenci (Daniel Hever ml.)
Světový baskytarista se snaží dělat hudbu sofistikovaně.

56 Recenze

66 Infoservis

 

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.