Harmonie 3/2013

časopis Harmonie 3/2013

Milé čtenářky a vážení čtenáři,

dobrých zpráv nebylo zatím v tomto roce mnoho. Dvě takové vytryskly v mikrosvětě české kultury. V době, kdy píši tento editorial, nejsou naděje, které probudily, zcela konkrétní, nicméně nad první z nich se už mlha zvedá. V lednu dostala Filharmonie Brno nového šéfa, přesněji šéfovou – Marii Kučerovou. Řadu let jsem sledoval její práci v brněnské redakci České televize. Zaštítila, inspirovala nebo vedla široké spektrum hudebních pořadů, které patří k tomu nejlepšímu, co česká hudební publicistika v České televizi za posledních dvacet let vytvořila. Má tedy pro novou etapu života schopnosti obecně lidské, odborné, manažerské i komunikační. Její vize vypadá sympaticky. Chce prý posílit vnímání značky Filharmonie Brno, otevřít orchestr veřejnosti a dění v něm více prezentovat v médiích. Jistě je jí jasné, že musí filharmonii stabilizovat ekonomicky (zvlášť když převzala pořádání tří zásadních projektů celostátního významu – Velikonočního festivalu, Expozice nové hudby a bienále Moravský podzim), nalézt nové impulsy uměleckého růstu, posilovat uměleckou a ekonomickou autonomii orchestru, snad posunout dál kauzu „nový koncertní sál Brna“. Možná bude nucena se podílet i na řešení problému, který údajně vře v brněnském zákulisí – zda sloučit orchestr Janáčkova divadla s brněnskou filharmonií, což je model, který může, ale také nemusí fungovat. Předpokládám, že i kdyby se Brno takovou fúzi rozhodlo realizovat, bude moudřejší a opatrnější nežli Praha.

Zamrzlou reformu pražského Národního divadla by měl spasit Jan Burian, kterého navrhla na post generálního ředitele expertní komise a jmenovala ministryně kultury Alena Hanáková. Jestliže se MK rozhodlo pro výběrové řízení, které bylo uzavřeno například pro zahraniční manažery, což bylo po zvláštním odvolání bývalého ředitele a v časovém presu správné, protože ND ještě nedozrálo k metě, kdy by ji mohl vést cizinec, pak volba pana Buriana je v současné době nejlepší zprávou, kterou může ND vyslat veřejnosti. Jan Burian je špičkový divadelní manažer, jehož hlavní část kariéry je spjata s Plzní. (Pro Plzeň je to před rokem 2015, kdy bude Evropským městem kultury, špatná zpráva.) Zdá se, že má jasnou základní vizi o fungování ND – mimo jiné hodlá prosazovat více autonomie i odpovědnosti podřízených v uměleckém a ekonomickém rozhodování, zamezení přímým vstupům státu do řízení divadla. „První česká scéna“ od něj čeká, že zajistí organizační, právní a materiální podmínky pro fungování mamutí organizace a zlepšení komunikace s okolním světem; a ministerstvo, že zdárně dokončí transformaci. Bude tlačen k šetření a zároveň odborná obec předpokládá, že ND bude investovat a dostane pro zvýšení umělecké úrovně více peněz! Základem pro promýšlení dalších postupů a plánů bude pro něj nejspíš stručný Návrh transformace Národního divadla zmíněné expertní skupiny (najdete jej na www.mkcr.cz ). Ve dnech zveřejnění jmenování pana Buriana řada médií odkazovala právě na něj. Pominu část věnovanou tzv. Garanční radě, principu autonomie, Nové scéně a principům řízení. Některé teze však stojí za zmínku. Například ND „by mělo být první scénou České republiky, ve všech parametrech srovnatelnou s evropskými divadelními domy...“ Jako vize je to hezká věta, ale ta realita...! Opera ND je provinční evropská scéna, které se občas naštěstí podaří realizovat výjimečný počin. (Není podivné, že jsou více ceněny projekty jiných divadel? Jestli s tím něco zásadního udělá stávající ředitel operního souboru a nový šéfdirigent, ukáže blízká budoucnost.) Konstatování, že dotace ND jsou čtyřnásobně nižší než u konkurence v Evropě, zní poutavě, i když vzpomeňme na Seneku: Qui multum habet, plus cupit... Jistě by bylo pěkné, kdyby zpívali v běžných inscenacích špičkoví světoví sólisté a orchestr by měl platy jako v České filharmonii. Nejsem si však jist, že by se vše ihned změnilo a například orchestr začal hrát jako tělesa Royal Opera Covent Garden nebo Semperoper. V Návrhu se píše o „principu jedné opery“. Zde asi bude pan Burian kráčet minovým polem a určitě provede detailní analýzu provozu ve třech domech, kde se opera hraje a bude hrát. Moudré hlavy píší i o dislokaci souborů a jejich autonomii. Že by měla být sídlem operního souboru a baletu Státní opera, je dispozičně logické, otázky vzbuzuje určení Stavovského divadla coby sídla činohry. Jaký podíl na provozu pak bude mít v divadle, které česká i zahraniční veřejnost vnímá především jako mozartovské, klasická a barokní opera? Jedna z řady otázek, na niž bude muset generální ředitel najít odpověď. Historickou budovu ND má přímo vést pan Burian. Jakou roli zde bude mít opera? Bude šéf určovat, co je dostatečně progresivní pro budovu starou 130 let? Bude mít operní soubor konečně uspokojivý servis a zkouškové zázemí, jež mají operní domy, kterým se chce ND vyrovnat? Experti bohužel nevysvětlili, co myslí tezí, že mají v historické budově hrát další česká divadla a hostovat operní, baletní a činoherní soubory z ciziny! A to jsem nezmínil základní problémy, jak se bude chovat k ND skrze ministerstvo kultury stát a co vlastně právně udělat s ND? Otázek tedy není méně nežli před dvěma lety, ale angažování pana Buriana vzbudilo v mnoha lidech naději. Běda nám, jestli se mu nepodaří ji naplnit, pak by zbylo jen – Deus misereatur nobis!

Potěšení z četby, povznesení nad každodennost a dobré dny Vám přeje

Luboš Stehlík

vyšlo: 27. 2. 2013

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 3/2013

obsah

3 Komentáře
6 Véronique Gens: Zpívat v Praze je výjimečný pocit (Mirka Zemanová)
S francouzskou sopranistkou o štěstí na Mozarta, prvním setkání s Myslivečkem a odbočkách k Wagnerovi.
9 Šéfdirigent by neměl dirigovat jen výjimečné projekty (Markéta Jůzová)
Říká nový šéfdirigent Opery Národního divadla v Praze Jaroslav Kyzlink.
12 Festival ve znamení Exodu (Miloš Zapletal)
Velikonoční festival duchovní hudby Brno vstupuje do své 22. sezony.
14 Jsme k dispozici! (Michaela Vostřelová)
Ozývá se ze všech koutů teplické konzervatoře, do které v březnu společně nahlédneme.
16 Josef Krečmer a jeho pardubické hudební roky (Michaela Vostřelová)
Festivalové mámení ve Východních Čechách.
18 Z nevydaných textů muzikologa Vladimíra Lébla (Anežka Polášková)
Respekt, obdiv a přátelství – Antonín Dvořák a Johannes Brahms.
21 Let vězněného orla (Helena Havlíková)
Třetí část studie aneb Janáček na křídlech i v kleci národní identity
26 Jak se v česku baletilo... (Jana Hošková)
Podle cizích vzorů s přihlédnutím k francouzským končinám.
29 Verdi a Wagner. Paralelní životy (Vlasta Reittererová)
Spojování dvou odlišných břehů bouřlivých vod romatické opery.
32 Prokofjev – Stalin (Jaromír Havlík)
„Oba se nesmazatelným způsobem zapsali do historie dvacátého století – a přitom připomínka jejich zásluh je tak nebetyčně rozdílná.“
35 Hudebník a zdraví (Marta Němcová)
Zpráva o realizaci doktorandského projektu na Hudební a taneční fakultě AMU.
38 Kritiky
42 Svět opery
46 Chick Corea: Na osobnostech záleží (Milan Tesař)
„Bdělost je základní vlastnost hudební komunikace ve světě.“
47 Manu Katché – posluchačsky přístupný bubeník (Milan Tesař)
O novém projektu s „názvem-nenázvem“, skládání hudby beze slov a fenoménu ECM.
48 Eivind Aarset – zklidnění norského rebela (Petr Vidomus)
Aneb o tom, že někdy nás ke ztišení musí donutit okolnosti.
50 Salif Keita – tanec na rozloučenou? (Jiří Moravčík)
„Žiju v muslimské zemi, kde se stále věří, že zemřít jako hudebník znamená zahynout ďábelskou smrtí.“
52 Poslední chorus Rudolfa Daška (Antonín Matzner)
Česká jazzová scéna přišla v lednu o velkou osobnost – jednoho z prvních významných kytaristů.
53 Recenze
62 Infoservis. Soutěž