čtvrtek, 17. březen 2005

Harmonie 3/2005

Napsal(a) 

03/2005 03/2005

Vážení čtenáři,

už minimálně šest let procházím v prvních měsících roku biblicky řečeno "stínem smrti". Je to sice dost nejapná nadsázka, nicméně osudovost očekávání, jaký ortel vyřkne ministerstvo kultury, jestli uzná

dílčí význam tohoto časopisu pro český hudební život a finančně jej podepře před pádem do hlubin zapomnění, je bohužel realitou. V podobné situaci je řada novinářů, hudebníků, divadelníků, tanečníků; lidiček, kteří se snaží realizovat svoje vize,

provokovat, nabídnout třeba alternativní umění a překračovat zdi konvence, kamenné neměnnosti, bořit a také budovat. V grantových komisích ministerstva kultury se naštěstí ještě najdou lidé, kteří si uvědomují, že si určitý výsek kultury na sebe prostě

nevydělá. Peněz má ministerstvo pomálu a v podstatě mám pocit, že dělá co může, proporčně snad ještě větším donátorem je metropolis. Rozpočet Prahy na kulturu, tělovýchovu a sport je skutečně pozoruhodný.

Před časem se mě nějaká instituce zeptala, co

považuji v Praze za hodné změny, co se mi nelíbí. První, co mě napadlo, byla rezerva v otevřenosti kultury, překročení provinčnosti, podpora malých, kreativních projektů, putování politiků "tam, někde nahoře" k "těm, někde dole". Vítanou příležitostí pro

odhození šupin rutiny a nasátí alespoň snahy po kulturní empatii je rozhodování o grantech, nebo-li komu kolik. Ve víceletých grantech suverénně vládne Pražská komorní filharmonie, jež podle úřední desky Magistrátu dostane pět milionů. Protivníci asi

blednou závistí, nicméně svými výkony, dramaturgií a koncepcí si to nepochybně zaslouží. Ostatně uživit v mantinelech o.p.s. několik desítek hráčů, platit špičkové dirigenty a zvát kvalitní sólisty, je práce hodná Sisyfa. Kdyby tak byly však dle zásluh a

výkonů podpořeni i jiní...! Výstražným příkladem budiž legendární Pražský komorní orchestr. Ani úspora za dirigenta, ani stejné adjektivum, ani špičková úroveň mu nebylo nic platné. Žádali o 900 000 na abonentní cyklus v Rudolfinu. Asi špatně lobovali,

tak nic nedostali. Pražský orchestr si tedy v Praze nejspíš moc nezahraje, jedině tak na festivalu jiného pořadatele. Dalším, kdo neuspěl, je těleso s ještě slavnější historií - Český komorní orchestr. Zvuk jeho smyčců je u nás unikátní stejně jako

tradice začínající u Václava Talicha. Na celoroční činnost žádali pouhých 200 000, přesto jim příslušná komise nedala ani korunu. Některá rozhodnutí rady moudrých snad ani nepotřebují komentáře. Ač jsem se svědomitě snažil přijít na to, v čem je

přínosnější sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, jež dostalo 100 000, oproti sdružení SHOCK - Soudobá Hudba Otevřená Celé Kultuře (je to snad ve věku žadatelů či slovíčku Otevřená?), nebo spolek přátel Českého noneta (Hudba mezi obrazy přijde na 180

000) než cyklus souboru Musica Florea, cyklus mladých EuroArtu, reprízy oper Martinů pod hlavičkou Prague Pocket Opera (samé nuly), tak jsem na to nepřišel. Magistrátníci sice správně podporují akce s přídomky "mladé, dětské", nicméně dělají selekci,

jejíž klíč jsem také nepochopil. Například Prague Junior Note dostala 160 000, Mezinárodní setkávání mladých umělců pod záštitou České hudební společnosti nulu. Je to snad v tom, že první je soutěž a druhé akce se účastní i valutoví cizinci? Abych

však městské radní jen nekritizoval, potěšilo mě, že se svými projekty uspěly akce souboru Collegium Marianum nebo Komorního orchestru Berg. Dramaturgicky osvícené Struny podzimu (500 000) byly sice "poraženy" o 200 000 širokospektrálními a tvář

hledajícími letními Pražskými hudebními slavnostmi, které jsou koneckonců větší, ale zaplaťpánbůh, že radní podpořily oba projekty. Záslužné je spolupořadatelství takových zásadních projektů jako jsou Agharta Prague Jazz Festival nebo Jazz Meets World.

Z březnového vydání Vás chci upozornit na profilový rozhovor s jazzovou zpěvačkou Yvonne Sanchez, která v Praze zdomácněla, na převzatý rozhovor s Alanem Curtisem, kterým připomínáme výročí Georga Friedricha Händela, a na rozhovor s Mariánem

Lapšanským, jenž je novým šéfem Slovenské filharmonie.

vyšlo: 28. 2. 2005

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 3/2005

obsah

3
Kritiky (Petr Veber, Luboš Stehlík, Jindřich Bálek, Eva Vítová, Markéta Jůzová, Věroslav Němec). Echo - zprávy z domova a ze světa
8
Osobnost: Yvonne Sanchez (Ondřej Konrád)
11
Debut: Petr Nouzovský (Dita Hradecká). Infoservis ČF
12
Vladimír Leixner o svém festivalu EuroArt (Petr Veber)
14
Bilancování Borise Monoszona (Petr Veber)
17
Alan Curtis o Händelovi (David Vickers, Philippe Gelinaud)
20
Libreto v proměnách staletí 3: Francouzská rozmanitost druhů (Lucie Maňourová)
23
Rozhovor s tureckou pianistkou Gülsin Onay (Lenka Kilic)
24
Marián Lapšanský o Slovenské filharmonii (Zuzana Zajacová). Marie Kučerová o televizních koprodukcích (Svatava Šenková)
27
Kdysi zázračný, dnes seriózní dirigent-senior Roberto Benzi (Jiří Vitula)
28
Architekti iluzí 3 (Pavel Horník)
30
Operní diva s hlasem anděla (Helena Havlíková)
31
Svět opery (Brno, Hamburk, Opava)
32
Jakub Zitko - Dělat jazz trochu jinak (Lubomír Dorůžka)
34
Jak nezprznit lidovky (Jiří Moravčík)
35
Novinky, Živě, All that
36
Jaro na Hradě (Petr Vidomus)
38
Vivaldimania (Marc Niubo)
40
Tipy. Recenze
52
Servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.