úterý, 18. únor 2003

Harmonie 3/2003

Napsal(a) 

03/2003 03/2003

Vážení čtenáři,

protože je možné, že některé z Vás rozzlobí obálka březnového vydání, musím vysvětlit, proč jsem se rozhodl pro prezentaci v podstatě popové skupiny BOND, jež je v současnosti do jisté míry příznačným

jevem doby. Nechci sličnému kvartetu dělat propagaci, ale podívat se skrze něj na jeden fenomén hudebního byznysu. K rozhodnutí upozornit čtenáře na soubor, který asi většina z Vás nezná, přestože má jeho existence nepřímý vliv na činnost významné

gramofonové firmy, jež donedávna vydávala pouze klasiku, mě přivedl průsečík několika důvodů.

O přestávce jednoho koncertu v Rudolfinu jsem se stal v přeplněné místnosti s občerstvením nechtěným svědkem rozhovoru dvou mužů, kteří se bavili o honorářích

umělců. Dozvěděl jsem se, že prý Pavarotti bere za koncert i 200 tisíc švýcarských franků, Bartoli polovinu, Kožená prý půl milionu korun i víc a Šporcl údajně "jen" 100 tisíc korun. Proprali také některé hvězdy showbussinesu včetně skupiny BOND. Jistě

není příliš pěkné, když lidé přes bulvár hltají informace "kdokolikzaco". Nicméně se mi zdá jako docela pochopitelná otázka normálního člověka, zda výkon Pavarottiho za tolik peněz stojí. Mohl bych teď dále rozvádět úvahu na toto téma, ale bylo by to

zbytečné. Prostě platí zákon nabídky a poptávky. Nebo-li dokud budou pořadatelé, kteří splní umělcovy požadavky, dokud budou lidé ochotni zaplatit za koncert 3, 4 nebo i 15 000 korun, pak je zbytečné moralizovat. Co se týká vydávání nahrávek, myslím, že

padne kosa na kámen. Umělci si nebudou moci diktovat honoráře jako to dělal ještě před deseti lety třeba právě Pavarotti. Proč vlastně píšu o tak choulostivé záležitosti jako jsou peníze? Čtyři "bondovky" s tím totiž také mají určitou

souvislost. Nahrávají pro jeden z nejuznávanějších labelů klasické hudby, pro firmu, jež před několika lety používala sticker "Opera label No. 1". Ta před několika lety kvůli krizi gramoprůmyslu, kvůli novému majiteli a jeho finančním problémům změnila

podstatně firemní filozofii a strategii a značně rozšířila svůj záběr. Dítkem tohoto procesu, který ostatně probíhá v různé míře ve všech velkých gramofirmách, je i skupina BOND. Jistě nemusím zdůrazňovat, že zaplatit, propagovat a prodat ve velkém i tak

atraktivní dámy není snadné, a tak je třeba šetřit na jiných produktech. Na špičkové umělecké počiny, podporu výjimečně nadaných mladých osobností je stále méně peněz. K tomu si přidejte celosvětový útlum prodeje klasické hudby, vítězné tažení nových

informačních technologií a pirátský boom a je jasné, že i ekonomicky velmi silné firmy raději kumulují finanční prostředky pro několik vybraných projektů, nejlépe samozřejmě nadžánrových, jež oslovují mnohem větší počet lidí nežli "pouhá" opera,

oratorium, symfonie nebo písně. Nejsem tedy smutný z existence tak sličného smyčcového kvarteta jakým je BOND, jehož první deska se ještě dala nazvat klasicizujícím crossoverem, druhá je však především pop-music, ale z toho, že na existenci crossoverových

celebrit doplácí vážná hudba.

Vážení čtenáři, původně jsem se nechtěl vyjadřovat ani ke koncertu tenoristy Josého Cury, ani k večeru s názvem Pocta Václavu Havlovi. Po oslavných reflexích v českém tisku v prvním případě a mlčení o umělecké kvalitě

v druhém případě jsem se rozhodl stručně vyjádřit svůj názor.

Díky desítkám plakátů a citylightů po celé Praze jsem očekával při recitálu čtyřicetiletého Josého Cury zážitek, o kterém bych mohl vyprávět jednou i svým vnukům. Ještě nikdy nezažila

Smetanova síň zpěváka chodícího po sále, sedícího při zpěvu, oblečeného v haleně, dirigujícího a ještě jako bonus hrajícího na nástroj. Tím jistě vejde do pražských hudebních dějin. Avšak pěvecký recitál a opera je v první řadě o zpěvu. Je samozřejmě

pěkné, když umělecký dojem je "komplexní", ale to, co působí na posluchače je hlas, v případě Curova repertoáru bel canto. A to bohužel jak živě, tak v televizi nebylo dokonalé - intonačně, jednolitostí celého hlasového rozsahu, dechovou technikou.

(Oslavou "komplexnosti" jakoby čeští publicisté naznačili, že konzervativně se chovající pěvci typu Schadeho, Alagni, Flóreze, Fleming, Kožené, Bartoli, Von Otter nemohou hlasem dojmout člověka jako José Cura.) V tom všem zaostal nejen za velkými mistry

20. století typu Maria del Monaca, Franca Corelliho nebo Giuseppa di Stefana, ale i za čtyřicetiletým Pavarottim nebo Domingem. Hodně specifický hlas Josého Cury patří nepochybně v současnosti ve světě k nejzajímavějším, nicméně mi potvrdil, že dnes

neexistuje belcantový tenorista, který by se vyrovnal oné staré gardě. Jako ctitel bel canta pak musím jen litovat, že převrat z roku 1989 nepřišel o dvacet let dříve. Snad by pak byla možnost slyšet v Čechách živě na vrcholu sil nejkrásnější hlasy 70.

a 80. let. Vůbec nejlepší by však bylo, kdyby nikdy nedošlo k "Vítěznému únoru 1948".

O loučení s Václavem Havlem jako prezidentem v Národním divadle nelze v podstatě psát vážně. Vždyť už jenom srdceryvné zvolání jedné významné české herečky o jednotě

Václava Havla a Beránka Božího je snad možné připsat jen vypjaté emocionální atmosféře v divadle. Klasickou hudbu reprezentovali čtyři umělci. Standardní výkon Štefana Margity pouze potvrdil, že v Čechách nemáme světového tenoristu, Magdalena Kožená

zpívala výborně, avšak do špičkové formy ji krůček chyběl, Václav Hudeček udělal ze salónní Dvořákovy Humoresky tak nervózní dramatické furioso, že jsem měl strach, aby neskončil dřív nežli klavírista, a na Daniela Hůlku seděl text Smetanovy písně

Nekamenujte proroky jako ulitý. Rozhodně bych mu nepřál reálné naplnění textu, ale moc by mě zajímalo, jestli netrpí komplexem méněcennosti, když slyší skutečně špičkové barytonisty. Bohužel mám pocit, že netrpí a trpí pouze hudební kritik.

Z

březnového vydání Vás chci upozornit na skvělou studii o wagnerovské tradici od Vlasty Reittererové, přiblížení korespondence mezi Bohuslavem Martinů a Otakarem Šourkem a profil legendárního dirigenta Bruna Waltera. Na závěr připomínám, že je ještě možné

posílat hlasy nejlepší nahrávce roku 2002. Více se dozvíte na třetí straně obálky.

vyšlo: 25. 2. 2003

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 3/2003

obsah

3 Fejeton Lukáše Hurníka: Osobnost
4 Bravo, Cura, Úspěšný náhradník
6 O moudrosti a pekle, Oslava narozenin, Poslední koncert Vladimira Ashkenazyho
7 Bernarda Fink v Brně, Epoque Qartet, Nejznělejší viola
8 BOND nemá nic společného s Jamesem Bondem
11 Česká klavírní tria: Moravské klavírní trio
12 Echo, Rozhovor s pianistou Lesliem Howardem
14 Seriál - Dvanáct tváří polyfonie, Tvář III.: Zlatý věk
16 Musica Florea získala Classic Award na MIDEM v Cannes
18 Granulovaná hudba a strýček Max
19 O korespondenci Bohuslava Martinů a Otakara Šourka - 1. část
22 Profil: dirigent Bruno Walter
24 O tradici jménem Richard Wagner
28 Soudobá hudba: světová premiéra opery Nicholase Mawa Sophiina volba
30 Svět opery (Praha, Brno)
32 Brad Mehldau - Elegie spícího ptáka
35 Živě, All that...
36 Jerry Boys - Z undergroundu do africké pouště
37 Půlnoční slunce rozsvítí v Praze Lucky Peterson
38 Ze světa současných vydavatelství: MEGO
39 Pod rohožkou: Aleš Bárta
40 Recenze
52 Gramofonový profil: Alpha
53 Servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.