úterý, 30. leden 2018

Harmonie 2/2018

Napsal(a) 

Harmonie 2/2018 Harmonie 2/2018

Vážení čtenáři,

dvacet pět let HARMONIE se sice může zdát v rámci tržního systému „kdo má tvrdší lokte, vyhrává aneb hlavní jsou peníze“ jako vítězství, ale viděno prizmatem například magazínu Gramophone, jenž byl založen v roce 1923, nebo Hudebních rozhledů (1948) je to jubileum skromné. Výročí mohou být berličkou nebo katalyzátorem, případně obojím, což jsou například čtyřkové „roky české hudby“. Jaký bude pro nás rok 2018 zjistíme nejdříve 1. ledna 2019. Pro naši republiku bude asi hlavně rokem československé státnosti. Politici se stanou ještě většími vlastenci, někteří nacionalisty, než se zdají být nyní, zažijeme jejich všemožné vzpomínání na stoleté výročí, i když o filozofii a integritě TGM vědí někteří pramálo, bude hodně oslav, více než kdy jindy uslyšíme státní hymnu včetně olympijské verze (nenašel jsem jediný důvod, proč nahrazovat nahrávku Jiřího Bělohlávka), přičemž občas jistě zazní i aktivizační druhá sloka legendární písně Kde domov můj, a možná se dočkáme nejen kritické reflexe roku 1918 a let dalších, ale i nových pohledů na méně radostná léta 1938, 1948 a 1968. Když se ohlédnu za stoletou historií našeho státu a zvažuji současnost, zdá se být český lev poněkud znaven, s jemnými příznaky demence. Nevylučuji však, že se někdy dočkáme genové terapie či naočkování nějakým životabudičem, takže z ochablého symbolu státu a osmičky se stane nadějné nekonečno. Co se týká hudby, oslavná smršť jistě nastane s počátkem další sezony, v níž ale bude chybět kdysi plánovaný zlatý hřeb – nové varhany v pražské katedrále sv. Víta –, jenž byl posunut do roku 2019. V stávající sezoně jím možná bude premiéra multiautorské kantáty Český poutník vzdávající hold stoletému jubileu v rámci festivalu Smetanova Litomyšl. (Koncept mi připomíná více než dvacet let starý projekt Helmutha Rillinga a 14 komponistů Requiem Der Versöhnung/Requiem Of Reconciliation.) Zatím největší očekávání vztahuji k uvedení monumentální Missy salisburgensis Heinricha Ignaze Franze Bibera Collegiem 1704 v pondělí 22. října v Praze a k projektu Janáček Ostrava 2018.

Velmi bych se přimlouval, aby politici nezapomněli kvůli státotvornému dojetí nad rokem 1918 na hlavní (nejen česká) hudební výročí – devadesát let od úmrtí Leoše Janáčka, jehož stopa v dějinách lidstva je stejně hluboká jako T. G. Masaryka. (Pan profesor by se mnou jistě souhlasil.☺) Čtenářům tohoto časopisu budou dozajista blízká i další jubilea, například Leonarda Bernsteina, Clauda Debussyho, George Gershwina, Franze Schuberta, Alfreda Schnittkeho, Herberta von Karajana, Zdeňka Košlera, Luboše Sluky, Miloslava Kabeláče, Iva Váni Psoty, možná i výročí Státu Izrael, které připomene festival Pražské jaro…

Únorovému vydání dominují dvě mimořádné osobnosti – cembalista Mahan Esfahani a klavíristka Yuja Wang, kteří se rozpovídali o všemožných tématech. Život jako kontrapunkt vidí český jazzman Jaromír Honzák, připomínáme Bohemii, „superskupinu“ 70. let; recenze na pražský koncert Avishaie Cohena předjímá unikátní rozhovor, který ozdobí březnovou edici vašeho časopisu.

Inspirativní hudební zážitky přeje

Luboš Stehlík

vychází 30. 1. 2018

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 2/2018

obsah

4 Úvahy z výběžku (Lukáš Hurník)
I před hudbou je potřeba občas utéct, třeba na sever Čech.

6 Mahan Esfahani: Cembalo si zaslouží, abych se pro něj obětoval (Markéta Vejvodová)
Zatímco jeho jméno začíná být v hudebním světě skutečným pojmem, v Čechách jsme ho bohužel dosud slýchali minimálně.

12 S Yujou Wang (Magdalena Nováčková)
Nejen o Prokofjevovi, ale také o sarkasmu, temnotě, lidské blbosti, nezbedné rozpustilosti a cestě k lehkosti bytí.

17 201 let Moravského zemského muzea a 99 let jeho hudebního oddělení 2
(Michaela Ratolístková)
Hudební sbírka kostela svatého Jakuba v Brně jako zrcadlo dějin.

20 Ensemble Berlin-Prag (Lucie Hradilová)
Nahrávání má smysl, když interpretaci chcete skutečně někam posunout.

24 Jakub Hrůša: Praha je jediné místo na světě, kde ještě někdo řeší můj věk (Petr Veber)
Současný šéfdirigent Bamberských symfoniků o tom, co je a co není třeba řešit.

28 Terezie Fialová o Eben triu a kouzlu vlastní interpretační cesty (Irena Černíčková)
„Hledání krásného klavírního tónu mi přijde jako jedna z nejnáročnějších věcí vůbec.“

32 Pražské jaro 2018 (Pavel Trojan)
Jaké bude a co přinese.

34 Hudební situace Agaty Zubel (Wanda Dobrovská)
Pro vokální part své skladby Parlando pro hlas a elektroniku nenalezla vhodného interpreta, ujala se ho tedy sama. Záhy jí její kolegové-skladatelé začali psát skladby „na tělo“.

38 Jaro v Pardubicích (Luboš Stehlík)
Jubilejní ročník festivalu se odehraje na několika místech Pardubicka od 4. března do 6. května.

42 Zapomenutý „liftboy“ Karel Šolc (Věroslav Němec)
Když se v pražských hudebních kruzích kdysi mluvilo o „Karlíčkovi“, každý velmi dobře věděl, o koho se jedná.

46 Stopy a otisky 2 (Vlasta Reittererová)
Tenkrát v únoru před sedmdesáti lety...

50 Antonín Rejcha v Benátkách (Mirka Zemanová)
Palazetto Bru Zane – Centre de musique romantique française a festival hudby Antonína Rejchy.

54 Jaromír Honzák: Život jako kontrapunkt (Milan Tesař)
Na svém nové albu Early Music se ponořil do inspirace starou hudbou, k čemuž jej přimělo studium na brněnské JAMU.

56 Zrnko písku (Jaroslav Riedel)
Jazz rock à la Bohemia.

58 Dubi Lenz: Slovo jazz natahuji do všech směrů (Anna Mašátová)
S mezinárodně uznávaným hudebním expertem, který si vysloužil přezdívku izraelský Mr. Music.

60 Vít Křišťan: Jsme tak trochu vesmířané (Tomáš S. Polívka)
I v tiché hudbě se může snoubit intimita s energií.

63 Cohenovo trio v Praze s novou koncepcí (Jan Mazura)
Už třináct let se do Česka vrací izraelský basista Avishai Cohen se svým triem. Jaký byl jeho doposud největší koncert v metropoli?

64 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.