čtvrtek, 23. leden 2014

Harmonie 2/2014

Napsal(a) 

Milí milovníci HARMONIE,

každý rok si stýskám nad hudební nabídkou České televize v době mezi 24. prosincem a 6. lednem. Přelom let 2013/2014 však byl hlavně díky ČT art poněkud lepší, i když si od tohoto kanálu asi slibuji v koncepci, strategii a vizi více, než na co má. Veřejnoprávní televize vysílala pořady, z kterých si mohl občas vybrat i náročnější milovník klasické hudby a baletu. Přestože jsem viděl několik zajímavých dokumentů, operních a koncertních záznamů, byl svědkem příjemných živých setkání s hudbou, tak nejvíce se mě dotkly digitální stříbrné kotouče.

Během roku poslouchám desítky nahrávek vážné hudby a až na konci roku si vždy udělám čas na očistnou lázeň hudby většinou „ne-vážné“. Minulé Vánoce to byla původní lidová hudba moravských regionů, letos jsem nalezl v šuplíku mého stolu šest mimořádných cédeček. Prvním bylo Ocelové město zpěvačky, která si říká Radůza (Radůza Records). Písničkářka a textařka originálního hlasu, projevu i výrazové zkratky. Zajímavé je, že nejvíc se mě dotkla píseň, kde nebyla autorkou textu – Žalm 22… Chvályhodnou reedicí Radioservisu, kterou jsem ke své škodě vloni přehlédl, byly klavírní skladby Jaroslava Ježka ve svébytném podání Jana Novotného. Titul, který by slušel i Roku české hudby, přestože kulaté výročí narození skladatele oslavíme až za dva roky… V záplavě novinek roku 2012 jsem přehlédl intimní výpověď slovenského cellisty a gambisty Michala Stahela s názvem Solitude (Pavlik Records). Jistě nemá komplexní světovost typu Yo-Yo My, ale nahrát bez doprovodu skoro 80 minut, udržet posluchače v napětí, potěšit jej nejen obligátním Bachem, ale například objevným Domenicem Gallim, nebo Francescem Paolem Suprianim a navíc přidat v rámci barokní poetiky několik svých skladeb včetně vynalézavých variací La folia není málo. Zážitkem jakoby z jiného světa je projekt Jany Kirschner Moruša Biela (Slnko Records), v němž hledá svoje kořeny a došla asi nejdále ve své cestě po výrazové i formální jednoduchosti a odklonu od komerce. Zní to velmi nekomplikovaně, ale jde o výborně promyšlený a realizovaný hudební tvar… O Zvonu Ivy Bittové (Animal Music – Supraphon) psal můj kolega v říjnovém vydání roku 2012. Jestli je to jen návrat, sofistikovaná rekapitulace předchozí tvorby, nevím. Každopádně písně znějí v symfonické „plástvi“ PKF – Prague Philharmonia jinak, v některých případech lépe nežli originál. Ve studiu se vystřídala jazzová elita, ale tvář dali projektu tři lidé – Bittová a muzikanti a aranžéři Beata Hlavenková a Petr Ostrouchov. Některé písně (Zapískej, Paraskeva, Větvička…) jsou kouzelné klenoty, jinde mohlo být symfonických barev méně… Na konec jsem si nechal to nejlepší. Klavíristka a skladatelka Beata Hlavenková vy­dala vloni komorní album Theodoros (Animal Music) složené z dvanácti jejích vlastních klavírních skladeb pojmenovaných po měsících v roce, kde občas dokonce klavírní party digitálně vrství. Souhlasil bych s názvem – je to skutečně „Boží dar“. Neuvěřitelně kompozičně dobře vymyšlená a přitom spontánní hudba, plná neče­kaných harmonických, formálních a melodických detailů se vyrovná vydavatelským fúzím legendární německé firmy ECM New Series. Nejen tuto, ale všechny nahrávky, které jsem o Vánocích 2013 proposlouchal, doporučuji vaší pozornosti.

Beata Hlavenková Beata Hlavenková

Osobností měsíce února je (barokní) houslistka Lenka Torgersen, jež sice není kořistí médií jako pánové Špaček a Šporcl, ale muzikantstvím a pracovní poctivostí se jim vyrovná. Dále pokračujeme v mapování tuzemských orchestrů. V minulosti jsme představili Prahu, Brno a Zlín, v tomto vydání nabízíme vizitku Janáčkovy filharmonie Ostrava. Určitě se zastavte na stránkách, jež jsou věnovány dvěma velikánům současné „barokní“ scény. Kupodivu Christophe Rousset a Sigiswald Kuijken české dramaturgy a manažery doposud nezajímali. Jazzová rubrika je opět nabitá zajímavými články, mezi nimiž nechybí vzpomínka na Lubomíra Dorůžku.

Potěšení z četby a povznesení nad každodennost Vám přeje

Luboš Stehlík

Iva Bittová Iva Bittová

vyšlo 27. 1. 2014

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 2/2014

obsah

3 Komentáře

4 Chce to prostě čas a vydržet (Miloš Zapletal) Míní o boji za soudobou hudbu dirigent Brno Contemporary Orchestra Pavel Šnajdr.

6 Lenka Torgersen: Barokní hudba by měla znít, jako kdyby vznikala v tomto okamžiku (Luboš Stehlík) S českou houslistkou o debutu u Supraphonu, cestování mezi barokními soubory, českém hudebním školství a nezapomenutelných okamžicích.

12 A ti druzí... Rok české hudby 2014 (Vlasta Reittererová) Marie Budíková (1904–1984) a ti druzí...

16 Janáčkova (kompoziční) škola / část druhá (Miloš Zapletal) Vilém Petrželka, jeden z nejoriginálnějších Janáčkových žáků, a na druhé straně Jaroslav Kvapil, jeden z nejpopulárnějších.

20 Christophe Rousset: Barokní hnutí obnovilo diváckou obec (Mirka Zemanová) S francouzským cembalistou, dirigentem, muzikologem a zakladatelem Les Talens Lyriques.

24 Jan Žemla: Žádná dobrá hudba mi není cizí (Ondřej Pivoda) Janáčkova filharmonie Ostrava jubilující, s Ivou Bittovou skrze žánry pronikající a šéfdirigenta stále hledající.

30 Jsme šťastný orchestr (Mirek Černý) Portrét belgického dirigenta Sigiswalda Kuijkena a jeho šťastné La Petite Bande.

34 Mé scénografie mají v návrzích i světelný plán inscenace (Markéta Jůzová) S architektem, scénografem a kostýmním výtvarníkem Danielem Dvořákem o Mirandolině, Dvou vdovách a světelné hmotě kolem nich.

37 Tréma a strach z veřejného vystupování 2 (Cyril Kubiš) Poznej svoji trému.

38 Kent Nagano sní o Juliettě (Věra Drápelová) U příležitosti prosincového koncertu s Českou filharmonií jsme vyzpovídali dirigenta japonského jména, kalifornského rodiště a světového renomé.

40 Donšajni (Markéta Jůzová) S režisérem Jiřím Menzelem o jeho prostopášné operní komedii.

42 Vladimír Horowitz: Síla stáří (Rémy Martin) O zrání lidské i umělecké geniality.

43 Kritiky

46 Svět opery

48 Harold López-Nussa: Rytmus mám v krvi (Milan Tesař) Interview s kubánským skladatelem a pianistou o aktuálním albu New Day – novém „duchovním začátku“.

50 Jiří Levíček: Umění nemá konkrétní důvod (Milan Tesař) Jazzový i klasický pianista, který uvolňuje cestu vnitřním impulsům – u nás i za oceánem.

52 Rudy Van Gelder – Nestárnoucí jazzové uši v labyrintu zvuků (Tomáš S. Polívka) O jednom z nejvýkonnějších studiových zvukařů, hybateli hudební revoluce a pokorném mistrovi ve svém oboru.

54 Vzpomínka na Lubomíra Dorůžku (Antonín Matzner) Symbolická poklona publicistovi a překladateli, který před několika týdny dopsal své poslední řádky.

56 Recenze

 

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.