čtvrtek, 24. leden 2013

Harmonie 2/2013

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2/2013 časopis Harmonie 2/2013

Deficit jazzových celebrit

Na obalu tohoto čísla Harmonie se skví Gregory Porter – nepochybná hvězda současného, gospelem napájeného jazzu a swingu, která vystoupí 14. března na pražském Žofíně. Při pohledu na něj jsem si vzpomněl na vzrušenou debatu s jedním mým známým z hudební branže. Přeli jsme se o zdánlivě jednoduchou věc: má Česko jazzovou celebritu, která umí zaujmout širší publikum mimo ghetto jazzových klubů? Případně může někdo z novějších tváří na takovou celebritu aspirovat?

Petr Vidomus Petr Vidomus

Pochopte, hledali jsme někoho srovnatelného s Dianou Krall či Norah Jones, které prodávají pod škatulkou „jazz“ obrovské množství desek, Esperanzou Spalding, která díky fúzi žánru s R&B uspěla po mnoha letech jako jazzový umělec v nejazzové kategorii Grammy, nebo třeba s Robertem Glasperem, který je momentálně „in“ svou fúzí jazzu s hip-hopem.

Tedy někoho, kdo je, pokud možno, mladý, pohledný, lehkostí svého přístupu dokáže pro jazz strhnout širší obecenstvo i zaujmout média. V oné diskusi jsem připomněl, že někým takovým u nás jistou dobu byl varhaník Ondřej Pivec – v teniskách a se záviděníhodnou image kluka à la Jamie Cullum si vybudoval početnou fanouškovskou základnu a svého času na nás shlížel ze stránek módních ženských žurnálů. Na jazzového instrumentalistu v Česku prostě nevídané. Dnes žije v New Yorku a hned tak se nevrátí.

Kolega namítl, že hodně v tomto ohledu dokázal i Dan Bárta s projektem Ilustratosphere: jeho doprovodné jazzové kapele (Robert Balzar Trio) se před spoluprací s ním asi ani nezdálo, že by někdy mohla vystupovat na masových akcích typu Colours of Ostrava.

Ten večer padlo ještě několik jmen, která by snad při „vytváření jazzové celebrity“ v Česku stála za úvahu: televizní objev Monika Bagárová, „český Sinatra“ Jan Smigmator nebo filmový Danny Smiřický, Vojtěch Dyk, který poslední dobou vystupuje se swingovým B-Side Bandem. Závěr byl vcelku jednoduchý: současné či potenciálně budoucí jazzové celebrity ve výše uvedeném smyslu bychom u nás snadno spočítali na prstech jedné ruky. Otázka zní, proč tomu tak je a zda by to mohlo být jinak.

Domnívám se, že (populární) jazzová celebrita je tu v nezáviděníhodném soukolí. V samotné jazzové komunitě je historicky zakořeněná kultura individualismu: je „povinností“ každého klubového hráče neustále tvořit něco nového, ohromovat technikou, posouvat hranice žánru. To jazzová celebrita, zvláště její tak častá swingová varianta, mnohdy nesplňuje: protože v zásadě zachovává status quo a snaží se bavit více než jen klubové publikum. Což relativně malá jazzová obec neodpouští.

Na druhé straně hudební průmysl má svých starostí dost a v zemi jako Česko jej zajímá spíše zamezení radikálnějšímu propadu prodeje alb než nějaké vytváření swingových celebrit, nad to s pramalou nadějí na úspěch. Jazz pro něj už dávno není populární hudba, a tím to končí.

Jsem ten poslední, kdo by volal po umělém budování kultu hvězd v jazzu. Při poslední takové snaze hudebního průmyslu (marketingový koncept Young Lions v 80. letech) to vlastně nepřineslo mnoho dobrého a pro samotný žánr to znamenalo spíše konzervaci starých hodnot než nějaký zřetelný posun. Tento přetlak jazzových celebrit tu ale nehrozí.

Na druhé straně deficit celebrit (těch s oním širším dosahem) má pro český jazz zřetelný dopad: ne snad přímo absenci vzorů, ale jisté přívětivé „výkladní skříně pro laiky“, která by k žánru přilákala nové posluchače a neodradila je hned zpočátku nepřístupností, historizující vyčpělostí či známými klaunskými čísly s flétnou. Aby bylo jasno: zatímco „klasika“ v Česku takovými přístupnějšími celebritami disponuje, v jazzu to tak samozřejmé není.

Je to vlastně paradox: mám za to, že českým jazzmanům pomůže ponejvíce to, čím sami opovrhují. Mladý a pohledný swingař, který sice žánr nikterak neposouvá, ale jako jediný z nich má šanci objevit se na obrazovce komerční televize (jako se to stalo Dykovi a Bagárové). Jedině tak získají uznání mimo okruh specializovaných časopisů a třeba i cesty k prestižnějším zakázkám. Pokud nám celebrity nedá hudební průmysl, měli bychom si je zkrátka hýčkat sami.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

přeji vám příjemné čtení a co nejvíce setkání se skutečnými, nikoliv umělými, hudebními hvězdami

Petr Vidomus, editor jazzové rubriky

vyšlo: 28. 1. 2013

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 2/2013

obsah

3 Události – Komentáře
6 Sonia Prina – Diva s hlasem padlého anděla (Dita Hradecká)
Rozhovor s italskou altistkou, do které se zamilovávají nejen diváci, ale i divačky!
9 Kaspar Zehnder – Cesta ze Švýcarska do světa a ze světa do Švýcarska (Jindřich Bálek)
„Je důležité jít krok za krokem a ne jenom dirigovat slavné orchestry. Proto chci být vždycky naplno tam, kde jsem.“
12 Brány se skladatelem Jakubem Ratajem (Wanda Dobrovská)
Pět bran – pět futer... a sedm otázek pro mladého komponistu.
14 Jak se v česku baletilo... (Jana Hošková)
... Na šlechtických sídlech Fridricha Falckého.
17 Wagner na českých hudebních nosičích (Bohuslav Vítek)
Přehled wagnerovských nahrávek pro zapálené diskofily i příležitostné diskomily!
20 Počátky a vývoj hudebního časopisectví (Vlasta Reittererová)
Abychom i my dle svých sil přispěli k šíření vzdělání hudebního.
22 Z nevydaných textů muzikologa Vladimíra Lébla (Anežka Polášková)
Za Igorem Stravinským a Bohuslavem Martinů aneb dvojí retrospektiva.
25 Jiří Heřman: Šéfovat nehodlám, chci se věnovat režii (Věra Drápelová)
S bývalým uměleckým šéfem opery Národního divadla o krocích minulosti a plánech budoucnosti.
26 Jiří Hlinka – Český klavírista s norskou medailí (Petr Veber)
„Po čtyřiceti letech už určitě jsem tak trochu i Vik ingem.“
28 Let vězněného orla (Helena Havlíková)
Za Janáčkem na světová i domácí operní pódia v druhé části statistické studie.
32 Dějiny hudby pro každý den (Vlasta Reittererová)
Skrz hudební dění až k Sametové revoluci a ještě kousek dál.
34 Artificiální hudba ve vysílání České televize (Iva Radostová)
Hudební pořady a jejich veřejnoprávní prostor v proměnách posledních let.
35 Hudebník a zdraví (Marta Němcová)
Pohled za hranice: prevence při studiu i během povolání.
38 Tam, kde se pořád něco děje (Michaela Vostřelová)
O škole s příliš dlouhým názvem a rušným životem – Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy.
40 Kritiky
44 Svět opery
47 Gregory Porter – čekání na správnou chvíli (Milan Tesař)
Vy naopak na nic nečekejte a přečtěte si interview s jazzovou hvězdou.
50 Roman Pokorný – Feelin’ the Spirit (Jiří vanýsek)
Od malého bubínku, restaurátorství a Školy uměleckých řemesel až k jazzové kytaře.
53 Boban Marković – Nejlepší trumpetista Balkánu (Daniel Sywala)
„Pro nás Romy život bez hudby není možný.“
54 Recenze
62 Infoservis. Soutěž

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.