úterý, 24. leden 2012

Harmonie 2/2012

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2012/2 časopis Harmonie 2012/2

Milí přátelé HARMONIE,

díky podpoře vydavatele a kreativitě a úsilí mých kolegů Vás mohu upozornit na významnou novinku, o které však nevím, jak dopadne. Na konci minulého roku bylo na naší adrese www.muzikus.cz spuštěno elektronické vydání HARMONIE, nebo-li E-Harmonie. Jakýkoliv návštěvník našeho webového portálu si může prolistovat jedno číslo zdarma, kdo se přihlásí, může listovat jedním číslem z každého ročníku. Zatím jsou k dispozici ročníky 2008–2011 a samozřejmě letošní lednové číslo. Postupně půjdeme do minulosti s cílem mít v elektronické podobě všechny ročníky, které nabízejí spoustu článků, unikátních seriálů a v České republice jedinečný archiv recenzí nahrávek. Když si zájemce zakoupí aktuální číslo, tak bude mít vstup do archivu na celý měsíc, u ročního předplatné přirozeně po celý daný rok. (Jedna digitální HARMONIE stojí 32 korun.) Časopis však není možné kopírovat, tisknout a stahovat do počítače. Pro některé příznivce HARMONIE bude tato nabídka jistě zajímavá, nicméně věřím, že stejně jako rádi kupujete navzdory světovým trendům a novinářským věrozvěstům hudbu na CD a DVD, tak i nadále budete kupovat HARMONII s vůní tiskárny. Tištěný časopis totiž podle mě zatím nenahradí sebelepší výkřik techniky.

Tváří únorového vydání je jazzová hvězda Dianne Reeves, jež v březnu bude opět zpívat v Praze. Připomínáme výročí umělecky i lidsky legendárního pianisty Rudolfa Firkušného, jubileum dodnes v lecčems zajímavého houslisty Fritze Kreislera a představujeme famózní perkusionistické duo z Brna.

Inspirativní čtení přeje

Luboš Stehlík

glosa

Richard Wagner ve třetím století

Rok 2013 bude rokem dvojitého výročí Richarda Wagnera. V Praze se na letošní rok chystá mezinárodní kongres a se svými aktivitami přispěchají mnohé instituce a organizace již teď, protože za rok už by bylo pozdě. Dvě stě let od narození a sto třicet let od úmrtí nejsou ve třetím století existence Wagnerova díla zanedbatelná čísla. Budou se bilancovat všechna pro a proti. Wagner dosáhl toho, že se stal jediným skladatelem s „vlastním divadlem“, v němž se uvádějí pouze jeho díla. Jediným akordem kdysi rozvrátil pravidla harmonie, jako důsledek se rozsypala i pravidla hudební formy a příští generace to uvrhlo do nejistoty a pochybností, co teď. Chtěl vybudovat demokratické umění – a vypěstoval kastu spiklenců, kteří se mezi sebou dorozumívali leitmotivy. Odnaučil operu zpívat a udělal z ní vokální symfonii. Sotva se opera zbavila olympských bohů a historických vladařů a uvedla na scénu obyčejné lidi, zaplnil Wagner jeviště hybridy bohů a smrtelníků, ropuchami, draky a obry. Sotva zmizel z libret šroubovaný jazyk metastasiovského dědictví a opera se začala vyjadřovat srozumitelnou řečí, nechal Wagner své polobohy-pololidi mluvit v náznacích, symbolech a kostrbatých konstrukcích s nastavovanými verši ke svým nekonečným melodiím. Zbavil zpěváky radosti předvádět se na rampě na aplaus. Vymyslel ale akustický zázrak ponořeného orchestřiště, umělecký marketing, systém sponzorství, našel nové barvy orchestru. Byl nesnášenlivý, hašteřivý, panovačný, dokázal se chovat jako patolízal, když to potřeboval, a lehce odhodil každého, kdo mu začal překážet. Jeho největší charakterový kaz, antisemitismus, tak výrazně vystupuje proto, že byl výjimečnou osobností, a ty mají sloužit jako vzor – i morální. Wagner byl ale také společenský, měl osobitý humor, dokázal být sebeironický... A tak dále.

Richard Wagner ve třetím století Richard Wagner ve třetím století

Každá geniální osobnost je rozporná, Wagner však obzvlášť, on sám, i jeho dílo. Podle jedněch znamenalo zpívat Wagnera zničit si hlas. Podle jiných představovaly wagnerovské role pravý opak, jak například pro G. B. Shawa, který oceňoval, že Wagner využívá rovnoměrně celý rozsah lidského hlasu, ohleduplně vůči zpěvákovi pracuje s orchestrem a v mnoha ohledech je tedy wagnerovské divadlo proveditelnější než starší formy dramatické hudby. Ve výročním roce se bude hodně diskutovat o tom, čím je vlastně Wagner dodnes tak přitažlivý, když přece stěží existuje těsnější sepětí nějakého díla s dobou svého vzniku než je právě dílo Wagnerovo, charakteristický plod devatenáctého století se všemi jeho symptomy revolucionářství, nacionalismu, touhy vymanit se ze zkostnatělých konvencí, s pochybnostmi o existenci Boha, s technickými vynálezy, pohledem do hlubin duše, hledáním stop historie, vizemi do budoucna a bůhvíčím ještě. Wagnerovo dílo je komplex a jako takový podléhá proměnám podle toho, jak se proměňuje vnímání jeho jednotlivých složek. Tak se také mohlo stát, že se ze zromantizované mytologie stal politický nástroj. Stručně to shrnula Wagnerova pravnučka Nike: „Velké linie wagnerovské konjunktury mají vzestupné a sestupné křivky. Divoký wagnerismus devatenáctého století do první světové války, to je Wagner erotický a hudební, Wagner okouzlující svým uměním. S první světovou válkou se klima prudce proměnilo, nastal sestup, především v estetické rovině, zároveň se však připravovala nová konjunktura, určovaná ideologicky a politicky. Z Wagnera umírněných konzervativců se stává Wagner německých nacionalistů a nacistů. Po propadu po druhé světové válce následuje nový vzestup, především díky Bayreuthu. V režijním divadle je historický Wagner vysvlečen z mytologického hávu, přidávají se zvuková a obrazová média. V poslední třetině dvacátého století se Wagnerův obraz štěpí: nový zájem o mýty se neodvratně setkává s Wagnerem a zájem o historii třetí říše otevírá veřejnou diskusi.“

Dá se očekávat, že se této diskusi nevyhne ani wagnerovský rok. Bratranec Nike Wagner, skladatelův pravnuk Gottfried Wagner pořádá přednášky o nacistické minulosti rodiny Wagnerových. Wagnerovi dědici ve čtvrté generaci jdou oddělenými cestami. Minulost své rodiny by si měli vyříkat mezi sebou, ne však na úkor návštěvníků Bayreuthu předkládáním podivných režijních konceptů s královstvími krys a továrnami na bioplyn, které mají s Wagnerovým vlastním dílem stále méně společného. Při ohlášených vůbec prvních bayreuthských provedeních Wagnerových raných oper Rienzi , Zákaz lásky a Víly k tomu bude příležitost.

Vlasta Reittererová

vyšlo: 30. 1. 2012

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 2/2012

obsah

3 Události – Komentáře
6 Hudba je ozvěnou života (Ivan Žáček)
Rozhovor s dirigentem Herbertem Blomstedtem o důležitých rozhodnutích svého života, osobnostech, které ho formovaly, o rozporu mezi trivialitou a spiritualitou a osamělosti umělců.
9 Rudolf Firkušný – Profesionalita, ušlechtilost, noblesa (Dita Hradecká)
Vzpomínka na zázračné dítě, fenomenálního klavíristu a věčného hledače smyslu lidské existence
12 Bít – Být – Beat na stejné vlně (Lenka Kılıç)
Příběh zrození, prvních uměleckých krůčků a dalších pohybových kreací OK Percussion Dua ve složení Martin Opršál a Martin Kleibl.
14 Za baletní klasikou do kina (Jana Hošková)
Toužíte-li po spojení se světem prostřednictvím ohebných baletních údů, poradíme vám, jak a kde nahlédnout na scény Královských baletních souborů z Londýna a Birminghamu nebo Baletu Bolšoj z Moskvy.
17 Filharmonie Brno festivalovým hegemonem (Miloš Zapletal)
Pokud se už nyní rozhodujete, které koncerty brněnských festivalů Expozice nové hudby, Velikonoční festival duchovní hudby a Moravský podzim byste rádi navštívili, je pro vás tento článkem ideálním průvodcem.
20 Milan Slavický: Zpráva zevnitř (Petr Kadlec)
„Meč spravedlnosti nechť dopadne na hlavy těch, kteří toho zasluhují!“... V druhé části svých pamětí vzpomíná Milan Slavický na to, jak jeho rodiče ovlivnila nacistická okupace a nástup komunistického režimu.
23 Jak začínali... (Vlasta Reittererová, Milan Palák)
Historie dlouhé, avšak rozporuplné kariéry prvního interpreta písně „Kde domov můj“ Karla Strakatého.
26 Kantiléna Fritze Kreislera byla hříšně svůdná (Jaroslav Foltýn)
Nechte se svést vyprávěním o mimořádném houslistovi, kterého již padesát let slýcháme pouze z nahrávek.
28 Zlatý fond nebo jen dokument? (Bohuslav Vítek)
Šedesátá léta v československém nahrávacím průmyslu – opera stereofonně!
32 Dějiny hudby pro každý den (Vlasta Reittererová)
„Chceme individualitu, chceme ji v kritice, v umění. Umělce chceme, ne echa cizích tónů, ne eklektiky, ne diletanty.“ Burcující myšlenky z Manifestu české moderny v pravidelném přídělu hudební historie.
34 Kritiky
38 Svět opery
43 Dianne Reeves – Mám ráda české posluchače (DJ Mobley)
Rozhovor s jazzovou zpěvačkou, jejíž charisma je tak velké, že se dostalo přes telefonní dráty z dalekého Colorada až k vám.
46 Cesty za jazzem za normalizace (Milan Tesař)
Do Varšavy přes Berlín, do Sopot na valníku a se svazáky do Polska
49 Karnas hledá posluchače (Peter Motyčka)
Polský zpěvák Grzegorz Karnas představuje svoji tvorbu – akustickou hudbu, vycházející z jazzu s aranžovanými úseky a obrovským prostorem pro improvizaci.
51 Rango – trans súdánských otroků (Jiří Moravčík)
Duchové, magie, transovní léčebné obřady a mystické kulty – to vše v jednom článku o jenom hudebním nástroji.
53 Recenze
62 Infoservis. Soutěž

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.