středa, 28. leden 2009

Harmonie 2/2009

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2009/02 časopis Harmonie 2009/02

Vážení a milí čtenáři,

když si 16. prosince zvolila nejvýznamnější výzkumná instituce v zemi, Akademie věd, nového předsedu, tak mě, člověka neracionálního a příliš emocionálního, zahřálo u srdce a mému vnímání nedostupný český vědecký olymp nabyl lidskosti. Před mnoha lety jsem totiž zpívával v amatérském sboru Canticorum iubilo s Jiřím Drahošem, sympatickým mužem zvučného basu, o němž jsem jen okrajově věděl, že „dělá vědu“. Odborník na chemické reaktory mě spíše zajímal jako dobře intonující zpěvák, který miluje hudbu. Více než dvacet let poté se stal na sklonku minulého roku prezidentem Akademie věd. Může to být naděje i pro hudbu. Jednak bude mít snad více pochopení pro svébytnost muzikologie, jejího vědeckého ústavu a obecně humanitních oborů v rámci AV, jednak by mohl prohlubovat kontakty mezi vědou a uměním, s kterými započal jeho předchůdce, genetik Václav Pačes.

Jistě mnohé z Vás provázejí po mnoha letech hudební vzpomínky na dětství a dospívání. Přitom mohou hrát svou roli i jiné smysly nežli sluch. Například dodnes si vybavuji úžasné hodiny navíc a zvláštní pach pokoje ve vile mého učitele houslí a violy, podivnou směs vůní knih, obrazů, mnoha hudebních nástrojů, not, zatuchlého starého nábytku a diskusí o hudbě a lidech kolem ní. Hudební vzpomínky však jsou neméně silné. Před několika desítkami let byla majákem mé cesty k hudbě řada osobností. Byli jimi například Josef Suk, Smetanovo kvarteto, Libor Pešek, který tehdy kraloval v Pardu­bicích, nebo Josef Vlach. Nedávno jsem si uvědomil, že k nim patřil i houslista Antonín Novák. Vzpomínám si, jak jsem v adolescentním věku nadšeně poslouchal jeho energickou a citlivou hru v souboru Ars rediviva. Až později jsem zjistil, že stejně skvěle hrával například skladby Aloise Háby. Bohužel 10. prosince loňského roku Antonín Novák ve věku 72 let zemřel.

Krátce se musím ještě vrátit k závěru roku. Vánoce, Silvestr a Nový rok jsou vždy příležitostí pro veřejnoprávní média, aby nabídly divákům zvlášť exkluzivní hudební menu. Pro Českou televizi byly obzvlášť důležité dva večery: svatoštěpánský a novoroční. Pátek 26. 12. patřil Magdaleně Kožené – nejdříve premiéra dokumentu Ondřeje Havelky Magdalena a poté záznam brněnského bachov­ského koncertu. Havelka se pokusil formát hudebního profilového dokumentu zlidštit, zformovat prvky laskavé nadsázky a vtipu, který byl členěn víceméně zdařilými videoklipy (Händel, Britten, starý známý Bach, Carmen). Dokument je faktograficky cenný a mnohé její umělecké a lidské názory stojí za domyšlení. Z nějakého tajného důvodu (že by šetrnost?) poprvé po dlouhé době nepřenášela Česká televize Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků, který byl letos paradoxně díky Danielu Barenboimovi i pestřejší dramaturgii jedním z nejlepších v celé historii. Místo toho oblažila koncesionáře průměrným koncertem Státní opery z roku 2002. Nejzajímavější hudební pořad pustila televize do vysílání 2. ledna po jedné hodině v noci! Poutavý dokument Evropské hudební kořeny: Holandská zpívající atrakce sledoval historii a hlavně současnost malého severoholandského města Vollendam. Česká televize se stará nezřídka o kvalitní hudbu a prezentování špičkových projektů a interpretace způsobem, že se divím, že poslechovost Vltavy neroste mnohem progresivněji. Vypadá to tak, že jediným unikátem, kterým se může chlubit, je festival Zlatá Praha.

V únorovém vydání najdete první díl nového seriálu o dějinách starší hudby. Špičkoví, většinou mladí muzikologové Vám přiblíží málo známé muzikanty, jejichž hudba či životy byly spjaty s naší zemí. Určitě si nenechte ujít rozhovor s Marií Schneider, která je považována za mimořádně zajímavou osobnost současné jazzové scény.

vyšlo: 27. 1. 2009

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 2/2009

obsah

KLASICKÁ HUDBA
3
Soumrak disků v klasické hudbě (Lukáš Hurník)
6 Karel Ančerl v osidlech StB (Příběh spolupracovníka) – 2. díl (Petr Kadlec)
10 Rozhovory s Václavem Riedlbauchem a Vladimírem Darjaninem o České filharmonii
(Šárka Mrázová)
12 Zapomenutí mistři starší české hudby: Císařský hudebník Johannes Tourout (Lenka Mráčková)
14 Seriál: Alois Hába a proměny hudebního života XX. století – 2 (Vlasta Reittererová)
16 Tanec: Setkání v Havaně. Ivo Václav Psota (Jana Hošková)
18 Osobnost: Roman Patočka (Luboš Stehlík)
22 Vzpomínka na Rudolfa Pečmana (Jana Slimáčková)
23 Profil: Richard Hickox (Martin Rataj)
24 Výročí: Felix Mendelssohn (Vlasta Reittererová)
29 Vzpomínka na Petra Ebena (Eva Vítová)
30 Kritiky
34 Svět opery (Olomouc, Berlín, Praha, Ostrava, Stuttgart)
JAZZ
37
Jazz a politika (Petr Vidomus)
39 Medeski, Martin & Wood (Václav Vraný)
41 Exkluzivně s Marií Schneider (Daniel Konrád)
NAHRÁVKY
44
Recenze
61 Přehled novinek
INFOSERVIS
61
Prezentace hudebních subjektů. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.