středa, 31. leden 2007

Harmonie 2/2007

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2007/02 časopis Harmonie 2007/02

Vážení čtenáři,

kdybych měl parafrázovat klasikův výrok „Tak nám zabili císaře pána“, zvolal bych „Tak nám zvolili ředitele“; myslím tím šéfa pražského Národního divadla. Zlatá kaplička si 15. ledna oddychla – činoherní a baletní protimrzenovci, kteří se chystali na svou další sametovou revoluci z pochopitelných důvodů, operní promrzenovci, že to mohlo dopadnout ještě hůř. Nový generál (oficiálně generální ředitel) Ondřej Černý je podle uměleckého kritika Vladimíra Justa nejlepším řešením ze špatných (bohužel v aktuální reakci České televize nevysvětlil proč), nicméně pro novou pozici má dobrou průpravu z vedení vlivného Divadelního ústavu. Rozhodně to tedy není amatér, jak jsem také slyšel. Zatím hlavně zdvihá prapor usmíření, dialogu a „klidu na práci“. Jeho vize autonomie uměleckých šéfů tří souborů ND je lákavou amforou, bude však záležet na tom, jak kvalitním vínem ji nakonec naplní. Jedno je jisté už nyní. Pan Černý není praktikující scénograf, takže nehrozí situace z éry Daniela Dvořáka a jako top manažer bude jistě úzkostlivě dbát na transparentnost a objektivnost všech svých rozhodnutí.

Už pár hodin po vyhlášení výsledku konkurzu přišel se zásadním personálním tahem. Je jasný šéf operního souboru – Jiří Heřman. Jestli pro mnohé riskantní sázka na mladého, talentovaného, sympatického režiséra, bez zkušeností s vedením mohutné lidské množiny, bude úspěšná, jestli zvládne soubor protkaný desítky let intrikami, zákulisním bojem o „místo na slunci“, jestli dokáže najít rovnováhu mezi budováním tradičního operního repertoáru, který by měl být základem ND, a novátorstvím, jestli odolá pokušení moci a masivní režijní sebeprezentaci se teprve ukáže. Kromě toho mě zajímá, jestli bude koncepčně řešit otázku hostujících inscenačních týmů, kvalitativní úroveň skupiny sólistů, dirigentů a ve sboru.

Jsem rád, že v únoru splácíme pomyslný dluh, který jsem já osobně cítil vůči vynikajímu českému houslistovi Ivanu Ženatému. V lednu navštívil Prahu se svým souborem Huelgas Ensemble proslulý znalec staré hudby Paul Van Nevel. Neznám zajímavější pozvánku ke 24. straně než zvolání historicky poučeného provozovatele zvláště renesanční hudby, že „autentická interpretace neexistuje“. Rozhovor s ním je poctou jeho loňským šedesátinám a 35. výročí souboru. Zajímavých článků je v tomto čísle opět celá řada, zvlášť bych chtěl upozornit na profil skladatele, dirigenta, a když je třeba, i herce a badatele Tomáše Hanzlíka. Je to mladík, jehož aktivity stojí za pozornost.

vyšlo: 25. 1. 2007

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 2/2007

obsah

3 Seriál: Hudební křižovatky (Vlasta Reittererová)
8 Jak vznikala kopie prvního Steinwaye (Mirek Černý)
10 Vizitka hudebního režiséra Zdeňka Zahradníka (Marie Kulijevyčová)
12 Evropské umělecké centrum (Jiří Vitula)
13 Portrét Tomáše Hanzlíka (Wanda Dobrovská)
16 Rumunský pěvecký export – Ruxandra Donose (Anna Šerých)
18 Osobnost: Ivan Ženatý (Marie Kulijevyčová)
22 Hudební výlety: Skotsko (Petr Kadlec)
24 Rozhovor s Paulem Van Nevelem (Magdaléna Dvořáková)
27 Ze světa baletu (Jana Hošková)
28 Budoucnost s Martinů (Monika Fialková)
29 Kritiky
32 Svět opery (Olomouc, Praha, Ústí nad Labem, Bayreuth)
35 Jazz: Bojan Z (Petr Vidomus)
38 Emil Viklický v Británii (Jan Beránek)
38 Debut Rudolfinum Jazz Orchestra (Vladimír Kouřil)
40 World music: Stella Chiweshe (Jiří Moravčík)
43 Jazz: Kniha o festivalu v Přerově (Petr Vidomus)
44 Recenze
61 Infoservis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.