středa, 2. únor 2005

Harmonie 2/2005

Napsal(a) 

02/2005 02/2005

Vážení čtenáři,

během svojí nejdříve interpretační, později novinářské praxe jsem se čas od času setkal s politiky či vysokými úředníky, kteří usnuli (žvýkali, nudili se) na koncertu, v opeře, ve svých názorech a postojích dávali buďto otevřeně nebo "diplomaticky" najevo svůj pramalý zájem o fungování hudební kultury u nás. V tom se skutečně moc mající lidé před rokem 1989 a po něm neliší. Jenom se dnes používají přece jen sofistikovanější způsoby. Oněch bílých vran není mnoho, naštěstí se však najdou. Nicméně jsem konečně přišel na způsob řešení. Spojím se s nějakým kosmetickým chemikem a zadám mu úkol, aby vyvinul prostředek pro vyvolání intenzivní lásky k vážné hudbě. Když mohou prý mužské a ženské feromony

být prostředkem chemické komunikace a katalyzátorem touhy a lásky, proč nevyvinout hudební feromon, jenž by samozřejmě mohl mít nesčetné množství variant - klasický, jazzový, soulový a samozřejmě jemné valéry. Momentálně bych pro únor naordinoval vokální pro třetí acappelový koncert Pražského filharmonického sboru a koncert Dalibora Jenise v Praze, renesanční a barokní pro hostování Hilliard Ensemble a Ensemble 415. Sladká vidina - jako duch obcházím se sprejem poslance a senátory, a to jak kulturní výbory i zasedací sály, tak i interní restaurační prostory a malostranské drahé hospody. Veřejné plakáty a citilighty oblažují kolemjdoucí hudebně feromonovým osvěžením a zasažení ihned utíkají k nejbližší prodejně Ticketpro, do Rudolfina nebo do Obecního domu a kupují si lístky na Brucknera, Slavického, Bouleze, Glasse... a tu se náhle v sídlištním bytě probudím ze sna a do rána neusnu. Škoda, že neznám žádného chemického Einsteina. Leckteré problémy by se ihned vyřešily.

Když jsem na sklonku

loňského léta začal přemýšlet o tvářích jednotlivých čísel tohoto roku, tak jsem si říkal, jak se HARMONIE chová macešsky k tak zvaným regionům. (A je jedno, zda jsou důvody objektivní či subjektivní.) Proto jsem byl rád, že jsem mohl dát prostor názorům šéfdirigenta ostravské Janáčkovy filharmonie Petru Vronskému. Několikahodinové setkání na konci roku bylo příjemné a ani jednoho z nás nenapadlo, že v tu dobu má už ve schránce výpověď. Ocitl jsem se ve zvláštní situaci, kdy je na obálce člověk, jenž s úctou mluví o tělesu, jež jej náhle nechce za šéfa. Nicméně umělecké a lidské kvality pana Vronského jsou natolik zřejmé, že jsem na svém rozhodnutí nic neměnil. Úsudek si udělejte sami. Jenom je škoda, že deníky a zpravodajské časopisy nevěnují této kauze alespoň část času, jako v případě kauzy pana Kulínského. Přitom coby precedent by to mohlo mít na českou hudební kulturu větší dopad.

Z obsahu únorového vydání bych Vás chtěl upozornit na profily polského pianisty Piotra Anderszewského (bude hostem FOK), jazzmana Wayna Shortera, jenž se představí na počátku března v pražském Kongresovém centru, a na rozhovor s generálním komisařem české prezentace na světové výstavě EXPO 2005 v Aichi Vladimírem Darjaninem.

vyšlo: 2. 2. 2005

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 2/2005

obsah

2
Fejeton Lukáše Hurníka
3
Recenze. Echo - zprávy z domova a ze světa
8
Osobnost: dirigent Petr Vronský (Luboš Stehlík)
11
Infoservis České filharmonie
12
Debut: Irena Houkalová - soprán (Tereza Riedlbauchová). Kdo je Lars
Ulrik Mortensen co je EUBO (Dina Šnejdarová)
14
Libreto v proměnách staletí 2: Pietro Metastasio (Marc Niubo)
16
Profil: Piotr Anderszewski (Dina Šnejdarová)
18
České muzeum hudby - dokončení (Eva Pualová)
19
Minirozhovor
s Gennadijem Rožděstvěnským (Petr Veber)
20
O české účasti na světové výstavě Expo 2005 s Vladimírem Darjaninem (Marie Kulijevyčová)
22
Varhanice Susan Landale vyučovala v Brně (Jana Slimáčková)
23
Jiří Bělohlávek o svých zkušenostech
z Metropolitní opery (Eva Vítová)
24
Svět opery a tance (Ostrava, Praha, Vídeň, Stuttgart, Hamburk, Curych)
27
Janáčkovský debut Tomáše Hanuse (Petr Veber)
28
Seriál: Architekti iluzí 2 (Pavel Horník)
30
Robotobibok útočí z hlubiny
polského jazzu (Lukáš Jiřička)
32
All that. Novinky. Živě
33
Wayne Shorter v Praze (Petr Vidomus)
34
Existencionální bouře Rachida Tahy (Jiří Moravčík)
35
Nahrávky Monserrat Caballé. Unikátní edice EMI
36
Tipy šéfredaktora.
Index recenzí. Pelmel
37
Recenze
53
Novinky. Servis. Soutěž

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.