pátek, 30. leden 2004

Harmonie 2/2004

Napsal(a) 

2004/02 2004/02

Vážené čtenářky a vážení čtenáři,

na počátku ledna se rozjel vlak s názvem "Česká hudba 2004". Hudba našich skladatelů bude znít ve velkých i malých obcích po celé republice, lidé si budou moci vybrat z bohaté nabídky

více nežli v jiných letech. Co se týká samotných tvůrců, nejlépe na tom budou ti, kterým se podařilo narodit se nebo zemřít v letopočtu, který končí čtyřkou. Kupodivu se to zdařilo tolika muzikantům, že by z toho bývalý střílející ministr obrany a nynější

astrolog Baudyš nejspíš vyvodil mystickou teorii. Historickému pragocentrismu budou jistě úspěšně čelit moravská kulturní centra v čele s Brnem, které dokonce plánuje na podzim vůbec nejzajímavější koncert roku, kdy uvítá Vídeňskou filharmonii s

legendárním Nikolausem Harnoncourtem. Stát se stal prostřednictvím ministerstva kultury v době prudce se zvyšujícího státního dluhu překvapivě štědrým donátorem. Celá akce by však jistě mohla vypadat jinak, kdyby se koordinační a případně výrazněji

iniciační role chopil stát dříve. Když se však v myšlenkách vrátíme k velkým akcím typu Česká sezona ve Francii, poslední světová výstava v Německu nebo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky (nově pak hokejové mistrovství světa), pak je to

asi už naším národním koloritem. Ještě štěstí, že situaci pak dovedou většinou do zdárného konce pracovité české ruce a hlavy. Nesmím také zapomenout na zvýšenou hudební expanzi do světa pod gescí Ministerstva zahraničních věcí a Českých

center.

Program Česká hudba 2004 tedy podporuje projekty z různých žánrů - koncerty, inscenace, výstavy, publikační projekty i vědecké konference. Vedle mecenášské, integrační, zpravodajské a propagační role však zanechá pro příští pokolení přece jen

jeden vlastní velký projekt, kterým umoří ostudný dluh minulosti. V průběhu tohoto roku se konečně otevře veřejnosti na Malé Straně v Praze nové reprezentativní sídlo Českého muzea hudby i s jeho světově proslulou sbírkou nástrojů. Mnohamilionová

investice tak konečně zúročí svůj hlavní smysl - služby lidem. Když pro nic jiného, tak už kvůli tomuto projektu bude stát Český rok hudby za to.

Bohužel v jiné oblasti se chová stát ne jako Mecenáš, ale jako Harpagon. Protože reálně hrozí, že finanční

toky do hudebních institucí budou ještě menší nežli nedostatečné, z řeky se stanou potůčky, z nichž některé možná vyschnou úplně, začaly v prosinci bít na poplach Asociace profesionálních divadel ČR, Asociace ředitelů symfonických orchestrů ČR i

Jednota hudebního divadla. V tiskové zprávě výše uvedených dvou asociací se mimo jiné uvádí, že v příslušné kapitole státního rozpočtu na rok 2004 nebyl naplněn Program podpory stálých divadel a profesionálních orchestrů a pěveckých sborů: z navrhovaných

100 milionů korun zbylo 23! Bohužel při nedořešené reformě státní správy nedostaly regiony na tuto "nadstavbu" dost financí. Není divu, že regionální "vlády" mají mycí pilátovské sklony. Orchestry, sbory a divadla tak opět jsou v roli žebráků, kteří

čekají, zda jim někdo něco hodí do klobouku. Bude zajímavé sledovat, co pro české muzikanty udělá premiér, vláda, poslanci, senátoři - ti všichni totiž obdrželi volání S.O.S. Když totiž začnou muzikanti stávkovat, tak to nikoho nevzruší jako v případě

železničářů, lékařů nebo zaměstnanců jaderných elektráren. Bylo by přímo tragikomické, kdyby v Českém roce hudby musely být rušeny nebo omezovány hudební instituce někdejší konzervatoře Evropy.

Naši hudební současnost z jiného pohledu, jakoby zezdola,

odráží moje nedávná zkušenost. Oslovila mě jedna Holanďanka, která pomáhá amatérskému symfonickému orchestru z malého města v Brabantsku. Orchestr by rád uspořádal koncerty v Praze a chtěl proto navázat vzájemně výhodnou kooperaci s amatérským, generačně

pestrým symfonickým orchestrem z Prahy nebo okolí. K mému velkému překvapení jsem v městě, které by chtělo patřit mezi hudební metropole Evropy, nenašel ani jeden. A tak si lidé ze země tulipánů budou muset v české kotlině poradit sami.

Problém není

jenom v tolikrát skloňované vadnoucí hudebnosti populace, hudební výchově a rodinné výchově, ale také v postoji státní správy ke klasické hudbě. Samozřejmě je utopií čekat, že podpora státu pro všechny formy hudební praxe může být u nás tak silná jako ve

Francii. Ale například Holandsko, Rakousko, Irsko nebo Belgie zas nejsou tak propastně vzdáleny. V podstatě všechny vládní garnitury a vládní strany se po "plyšové revoluci" řídily osvědčeným zvoláním divido et impere - rozděl a panuj. Stále častěji mám

pocit, že ono divide jim jde čím dál tím hůř a impere čím dál tím lépe.

vyšlo: 3. 2. 2004

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 2/2004

obsah

3 Fejeton Lukáše Hurníka: Horor, Glosa: Televize v tunelu
4 Novoroční tance, Pecková a Kožená v Praze, Bachovská meditace
5 Zahájení roku české hudby, Filharmonické kvarteto Praha, Skvělé Pražákovo kvarteto
6 Rozhovor s Markem Kopelentem, Echo
8 Osobnost: Hélene Grimaud
11 Debut: Veronika Böhmová
12 V hudbě život Čechů, díl 2.
15 Novoroční koncert
16 Slavná Wigmore Hall v Londýně má nového šéfa
18 Otec novodobé flétny - Jean-Pierre Rampal
20 Skladatel měsíce: Otakar Ostrčil
23 Rozhovor s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem
26 O hudebním byznysu s Tomo Ezakim
28 Reportáž z hudební Kodaně
29 Svět opery (Praha, Kodaň, Lipsko, Brusel, Curych, Antverpy)
32 New Orleans - Z kolébky kotlem II.
34 Kurt Rosenwinkel - Hip hop je protijed
36 Rokia Traoré - Dotyky prstů na nahém těle snů,Končí Železná?
38 Pozdrav z předkytarových časů
39 Recenze
52 Servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.