pondělí, 28. listopad 2022

Harmonie 12/2022

Napsal(a) 

Harmonie 12/2022 Harmonie 12/2022

Maestro

Během svého relativně dlouhého života jsem se setkal s řadou dirigentů. Nezřídka šlo o osobnosti, jejichž umění si z různých důvodů velmi vážím. Z paměťového a zkušenostního filmového pásu života na mě vykukují například jména Václav Neumann, Petr Altrichter, Herbert von Karajan, Giuseppe Sinopoli, Georges Prêtre, Kurt Masur, Jiří Kout, Zdeněk Mácal, Charles Mackerras, John Eliot Gardiner, Nikolaus Harnoncourt, Sergiu Celibidache, Semjon Byčkov, Gennadij Rožděstvenskij, Zdeněk Košler, Vladimír Válek. Jen málokoho bych však oslovil, kdybych měl odvahu, Maestro. Jistě by to byli Rafael Kubelík, Bernard Haitink, Claudio Abbado, Carlos Kleiber, Kent Nagano a Jiří Bělohlávek. A určitě i Libor Pešek, polozapomenutý klenot dirigentského světa. Zdůrazňuji polozapomenutý. Je českou tradicí, že lidé, média i odborníci si připomínají slavná jména české hudby ve vlnách, tedy když mají umělci štěstí. Velká česká kompoziční čtyřka se o svou budoucnost bát nemusí, ostatně jako bonus máme roky české hudby, ale s ostatními, najmě pak interprety, je to horší. Zkuste si udělat soukromou měsíční rešerši, jaká klasická hudba zní na rozhlasových vlnách a v televizních kanálech a s jakými interprety… O Libora Peška jsme se zajímali na konci 80. let a v letech devadesátých, pro mnohé je spjat s klipem z roku 2008, kdy to tehdejší premiér chtěl Evropě osladit „českým vynálezem“. Po důstojné připomínce osmdesátin v roce 2013 přestal média opět zajímat, jeho báječné nahrávky rádia i televize téměř nezajímaly, respektive zajímaly více cizinu. S jeho říjnovým odchodem přišla vlna zájmu, která brzy klesne a příští rok to bude, obávám se, zase jen jméno v encyklopedii.

Libor Pešek byl ale neuvěřitelným originálem. Na počátku 70. let jsem dychtivě hltal jeho koncerty v Pardubicích a byl to hlavně on, ač se to dozvěděl teprve vloni, kdo mě chytil do magických sítí hudby a přivedl mě svým příkladem k jejímu studiu. V 80. letech jsem měl to štěstí pod ním několikrát zpívat a bylo to nádherné dobrodružství objevování krás hudby. Coda v Českém národním symfonickém orchestru měla sice zajímavé okamžiky, ale zároveň byl ve mně smutek, že takový génius není dostatečně ctěn u špičkových orchestrů, s nimiž byl kdysi silně propojen.

Libor Pešek byl člověk vnímavý, přemýšlivý, koncentrovaný, naslouchající i vtipný, což bylo vidět nejen na pódiu, ale i v životě. Byl mi blízký nejen svým pojetím hudby, ale i života, kdy například s úsměvem zdůrazňoval, jak miluje zahálku, neboť právě tehdy jej napadají nejlepší myšlenky. Jeho intuice pro proporce, symbiózu řádu a emocí, noblesa, lidská slušnost, pravdivost, výjimečná empatie, téměř psychologická práce s orchestry a sbory – to bylo něco naprosto mimořádného. I proto bude pro mě navždy Maestrem. Lituji, že předjednaný rozhovor se uskuteční až v jiné dimenzi.

V prosinci připomínáme významné okamžiky v životě dvou generačně a myslím i typově rozdílných dirigentů a nabízíme jejich názory – Petr Popelka se stal novým šéfem SOČRu a Semjon Byčkov jednak oslavil 30. listopadu sedmdesátiny, jednak podepsal novou smlouvu s Českou fi lharmonií… Kdykoliv Jaromír Honzák vydá desku, jde o událost. Rozhovor s ním se ale dotýká kromě jiného i spolupráce s rozhlasovým orchestrem.

Coda. Nejsem příznivcem privatizace státních cen českými prezidenty. 28. říjen je svátkem všech a je poněkud absurdní vyznávat skrze řády a medaile fi lozofi i, že „stát jsem já“. Nad některými jmény je možné jen tiše hloubat, nicméně za dvě jsem byl letos vděčný – primáš Martin Hrbáč a skladatel, učitel a muzikolog Miloš Štědroň. Metály však měli dostat už dávno.

 

Klidný advent a nádherné Vánoce přeje

Luboš Stehlík
šéfredaktor

vychází 29. 11. 2022

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 12/2022

obsah

4 Vzpomínky na Libora Peška

6 Správně okořeněné menu SOČRu (Alena Sojková)
Rozhovor s novým šéfem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Dirigent, který dokáže na koncertech orchestry strhnout k vrcholným výkonům.

12 Jsem šťastný a privilegovaný člověk, říká Semjon Byčkov, který bude nově vést Českou filharmonii do roku 2028. Navíc slaví sedmdesátiny. (Magdalena Nováčková)

20 Cyklus Musica non grata nabízí další lahůdku – Ples v hotelu Savoy (Vlasta Reittererová)

25 Rozhovor s režisérem Martinem Čičvákem (Iva Nevoralová)

26 Dvojrozhovor s Markétou Cukrovou a Evou Velickou (Yvetta Koláčková)

34 Zuzana Petrofová o PETROFU (Kristýna Mlatečková)

36 Eva Krestová: Viola má ze všech nástrojů nejmedovější barvu (Jindřich Bálek)

42 Olivier Latry – Éric Le Sage (Martin Rudovský)

45 Zapomenuté knihy o hudbě / 11 Otakar Kamper Fr. X. Brixy K dějinám českého baroka hudebního (Václav Kapsa)

50 Ráj všech muzikantů (Pavla Vlková)

58 Zapomenuté nahrávky? (Luboš Stehlík)

60 Jaromír Honzák: Z úzkosti vzejde naděje (Tomáš S. Polívka)

64 Erol Josue. Rozhovor s tanečníkem, zpěvákem a knězem voodoo. (Petr Dorůžka)

68 Polská firma vydává starý český jazz. (Jaroslav Riedel)

72 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.