pondělí, 29. listopad 2021

Harmonie 12/2021

Napsal(a) 

Harmonie 12/2021 Harmonie 12/2021

Legendy XX

Děkuji všem čtenářům a přátelům Harmonie, autorkám, autorům a našim partnerům za podporu a přízeň v tomto podivném roce. Procházeli jsme složitým ekonomickým, personálním i zdravotním obdobím, nicméně přesto jsme nabídli jedinečné projekty. (Údolí stínů jakoby nemělo konce a bude mít bohužel asi pokračování i v roce MMXXII.) Zmíním několik z nich: po třech letech se završil unikátní autografní vějíř špičkových českých a moravských muzikologů, bezmála evropským eposem se stalo poutavé vyprávění o životních osudech českých muzikantů z Polep u Litoměřic – bratrů Zavrtalových (Sawerthalových). Během svého života jsem se v skrytu duše postupně loučil s dirigenty, kteří mi byli nejbližší – Herbert von Karajan, Claudio Abbado, Jiří Bělohlávek, Mariss Jansons, Rafael Kubelík, Charles Mackerras, Carlos Kleiber, Václav Neumann. V říjnu odešel jeden z posledních velmistrů taktovky 20. století – Bernard Haitink. Znovu musím zopakovat, že bylo pro mě darem uveřejnit jeho vzpomínky a myšlenky, jež vnímám jako vyznání.

Nejen světové, ale i české firmy loví ve svých archivech a připomínají jména, na něž sedá prach zapomnění. Docela s rozmyslem tak činí i Supraphon. Letos tak vrátil do povědomí kdysi slavné Sukovo trio kompletem Beethovenových klavírních trií. Na tři Josefy – Hálu, Suka a Chuchra – by se nemělo zapomenout. Připomínat si nepřipomínané musí být součástí hudební kultury, dokonce by to mělo být v našem kulturním genetickém kódu. Ať tak však činí nejen média, ale i hudební, veřejnoprávní a státní instituce. Škoda že ze společenského i mediálního prostoru částečně nebo zcela vymizela řada velkých hudebních osobností, kupříkladu Eva Soukupová, Jan Panenka, Zdeněk Košler, Josef Vlach, Libor Pešek…

Jak postupně mizí zájem o nahrávky, přesněji skutečné nosiče hudby, oslabuje se veřejný diskurs nad výsledky soutěží a anket. A tak málokterý novinář kriticky hodnotí klasiku v cenách Anděl nebo v Classic Prague Awards. Poohlédněme se za odbornou „anketou“, která je pateticky vydávána za Oscary klasické hudby – Gramophone Awards a která má stále ještě vliv na hudební dění přinejmenším v Evropě. (Výsledky za tento rok si může každý najít na www.gramophone.co.uk) Některé vítězné nahrávky jsou nesporně triumfální, některé verdikty by byly, jako vždy, k diskusi. Několik faktů k zamyšlení. Z minulosti jsme byli zvyklí na výraznou českou stopu (Magdalena Kožená, Pavel Haas Quartet, Leoš Janáček…), teď je jediným otiskem Jan Ladislav Dussek, jehož eklektická Messe Solennelle vyhrála, umocněná vynikající interpretací Richarda Egarra a Academy of Ancient Music, ve sborové kategorii. Ovšem je otázka, jestli by se Dussek považoval za Duška… To, že nejlepší operní nahrávkou je Brittenův Peter Grimes a první premiérou v Brně byla stejná opera, je skutečně jen náhoda. Trošku mě překvapilo, že se stala labelem právě tohoto roku firma Deutsche Grammophon. Je pravda, že je to ikonická značka, ve světě klasické hudby nejstarší, která ještě existuje (1898), jejich katalog je muzeem gramofonových dějin a momentální hvězdný vějíř svým způsobem bere dech (Wang, Trifonov, Lisiecki, Ólafsson, Barenboim, Nelsons, Nézet-Séguin, Grażinyté-Tyla, Netrebko, navíc vizionářský režisér Clemens Trautmann), ale když vidím jejich nabídku novinek, tak mám občas pocit, že dech, co se týká nadčasových kvalit ve prospěch pragmatické ziskovosti, spíše ztrácí.

Kdybych byl hackerem, dotlačil bych komisi Gramophonu k jinému laureátovi na label roku – dravé nizozemské firmě Pentatone… Vím, že moje rady českým promotérům, ředitelům a agenturám končí většinou v černé díře, nicméně na základě vítězných nahrávek Gramophone Awards moje doporučení zní přivézt do Česka například Boston Modern Orchestra nebo aspoň egyptskou sopranistku Fatmu Said. (Zvítězivší Garrick Ohlsson tu zdomácněl už dávno.)

Poslední edice Harmonie v tomto roce připomíná umělce, kteří se do naší vlasti relativně často vracejí a za sebe dodávám, že jsem tomu rád – dirigenta Christiana Arminga a houslistu, violistu a dirigenta Juliana Rachlina. Z Británie vzešlo trio GoGo Penguin, zástupce moderní „post-jazzové“ vlny. V lednu zahraje v Praze, Olomouci a Brně. Určitě nalistujte rozhovor s pianistou formace Chrisem Illingworthem, který se zdá se často a rád směje.

 

Klidný advent
a láskyplné Vánoce
přeje

 

Luboš Stehlík
Šéfredaktor

vychází 29. 11. 2021

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 12/2021

obsah

4 Chcete peníze na obnovu? Jsou tady, starejte se o ně! Petr Fischer)

6 Julian Rachlin: Hudebník má být ambasadorem klasické hudby Lucia Maloveská)

10 Christian Arming: Česká hudba hraje v mém repertoáru velmi důležitou roli Martin Jemelka)

14 25 let Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina)

19 Musíme pracovat na moderní české identitě Luboš Stehlík)

26 Bacha nejen) na Mozarta Zuzana Ledererová)

29 Bohatýr varhan Bedřich Antonín Wiedermann Jana Slimáčková)

34 Labutí píseň české citery? Jana Burdová)

38 Štěstí na mnoho způsobů aneb nesloužit a nepodbízet se Petr Daněk)

43 Z Čech až na konec hudebního světa / 12 Domů do Litoměřic Tomáš Slavický)

48 Ze zápisníku Evy Zikmundové / 2 Lukáš M. Vytlačil)

54 GoGo Penguin: Hodnota perspektivy Daniel Sywala)
Prostě něco udělat, bez ohledu na to, co tomu řeknou ostatní.

58 Dorota Barová: Nechci mít v kapele nájemné hráče Milan Tesař)

61 Anna Romanovská, Petr Tichý a Michal Hrubý: Důvěra v okamžitou inspiraci Tomáš S. Polívka)

68 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.