pátek, 23. listopad 2018

Harmonie 12/2018

Napsal(a) 

Harmonie 12/2018 Harmonie 12/2018

Milí čtenáři,

je rok 2098. Lidi nahrazuje, organizuje a mnohdy i ovládá umělá inteligence, český parlament zasedá na okraji Prahy, extremisté se nás stále snaží dostat do náruče matičky Rusi nebo Říše středu, máme globální orchestr a koncertní sál, nad nímž se světu tají dech… a nahrávací byznys neexistuje. Jestliže dnes mladí lidé nevědí, co mají dělat s cédéčky, jejich pravnuci nebudou vědět, o co jde. Milovníci klasické hudby si však díky archivu na konci století budou nadšeně připomínat dvousetleté výročí nejlegendárnějšího labelu dějin hudby – žluté značky Deutsche Grammophon a budou si „stahovat“ desetitisíce nahrávek všemožného původu, které budou samozřejmě volné.

Protože nejsem naštěstí prognostikem, je to asi jen fikce, ale kdo ví… Každopádně letošní 120. výročí DGG (Deutsche Grammophon Gesellschaft), jejíž příběh započal v červnu roku 1898, si zaslouží důkladné připomenutí. A to nejen kvůli umělcům, protože DGG byla vždy hlavně labelem interpretačním, ale i kvůli otci zakladateli, vynálezci a prvnímu šéfovi – Emilu Berlinerovi. Kdyby jeho nebylo, je otázka, jak by se na počátku 20. století gramofonový svět vyvíjel.

DGG byla vždy magnetem pro stovky Umělců. V první dekádě to byli třeba Enrico Caruso a Emma Destinová, v druhé Lotte Lehmann, Artur Nikisch, v třetí Wilhelm Furtwängler a Otto Klemperer, ve čtvrté Claudio Arrau či Ferenc Fricsay, v páté začala stoupat hvězda Herberta von Karajana, od šesté bylo umělců stále více - Karl Böhm, Christoph von Dohnányi, Dietrich Fischer-Dieskau, Monique Haas atd. Giganty od sedmé dekády se jevili například Claudio Abbado, Martha Argerich, Christoph Eschenbach, Rafael Kubelík, v osmé se objevila mimo jiné jména Leonard Bernstein, Pierre Boulez, Carlos Kleiber, Anne-Sophie Mutter, Mstislav Rostropovič. Z deváté vyčnívá Vladimir Horowitz. V desáté dekádě se objevují dvě výrazné ženy - Magdalena Kožená a Maria João Pires. Jedenáctá přinesla marketingový trhák v podobě Anny Netrebko a Rollanda Villazóna. Dvanáctá dekáda nemá mystické legendy typu Bernsteina nebo nejlepšího hudebního marketéra Karajana, kterému se vyrovná asi jen Daniel Barenboim. Například Avi Avital, Lisa Batiashvili, Andris Nelsons, Yannick Nézet-Séguin nebo Daniil Trifonov jsou mimořádné osobnosti, ale lidé na jejich koncertech neomdlévají, a doby, kdy měly nahrávky statisícové náklady, jsou nostalgickou minulostí… Tolik lidí jsem nezmínil - Yepes, Ludwig, Zukerman, Amadeus Quartet, Hagen Quartet, Farrar, Tamagno… a samozřejmě erbovní orchestr Berliner Philharmoniker. A na počátku na vše dohlížel pes Nipper.

Dnes DGG už není samostatnou firmou, není ani masivním sběratelem cen, někdy edičně i výběrem umělce ulítne, je však stále synonymem solidnosti a kvality, občas i progrese, a hlavně labelem, jenž si stále může vybírat z nejužší světové špičky a do jisté míry ještě dění v záhudbí ovlivňuje. Trendy přelomu tisíciletí firma sice zaspala, jako ostatně všichni konkurenti, ale snaží se využívat nových možností, o čemž svědčí napojení třeba na Apple Music či Spotify a proměna vydavatelské filozofie. Myslím, že DGG je na křižovatce a další léta ukážou, jestli je na hlavní cestě. To, co je na dnešní DGG fascinující, je jedinečná historie, značka, katalog, kredit, ediční možnosti monumentálního archivu a občas nové nahrávky, nad nimiž jihnou srdce když ne hudebních kritiků, tak mnoha tisíců lidí po celém světě.

Osobností posledního měsíce roku je pro nás zatím neznámý nizozemský dirigent Peter Dijkstra. V jazzové rubrice se mimo jiné dozvíte o britské jazzové explozi a co to je Mantaban.

 

Klidné (a kéž by i bílé) Vánoce přeje všem lidem dobré vůle

Luboš Stehlík

vychází 29. 11. 2018

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 12/2018

obsah

3 Londýnská mise České filharmonie (Michaela Vostřelová)
Čím bylo zajímavé londýnské zahájení zahraničního turné ČF?

6 Peter Dijkstra: Bachova hudba plná milosti (Čeněk Svoboda)
S holandským dirigentem o Bachově vypravěčském talentu nebo o důležitosti
dirigentského gesta.

10 Svoboda je pro mě všechno (Alena Sojková)
Houslista Pavel Fischer mezi kvartetní praxí, učením a Bardolinem.

14 Paměť a tradice v evropské hudební kultuře pozdního středověku a raného novověku 2 (Adam Mathias)
„Zacházení s minulostí“ v hudbě Paříže 13. století.

17 Jubileum zlaté koruny s tulipány (Bohuslav Vítek)
Deutsche Grammophon Gesselschaft založil před 120 lety jako filiálku své již existující berlínské firmy ve svém rodišti v Hannoveru Emile Berliner.

22 Linda Keprtová: Věřit ve svá rozhodnutí (Vojtěch Babka)
Rodačka z České Třebové, absolventka brněnské Janáčkovy Akademie múzických umění, s velkým ohlasem vstupuje už bezmála deset let do dění v české a slovenské opeře.

25 Létající Holanďan Jac van Steen (Martin Radovský)
S FOKem letos provede dva monumenty. Během adventu Haydnovo Stvoření a před Velikonocemi Dvořákovo Stabat mater.

28 Když padají hvězdy a splní se vám přání (Renáta Spisarová)
100 let s hlasem Birgit Nilsson.

32 Matyáš Novák: Snažím se být ve hře co nejvíce kosmopolitní (Irena Černíčková)
Mladý klavírista po spěchu na Mezinárodní klavírní soutěži Edvarda Griega v norském Bergenu.

38 Význam hudby při zrodu československého státu 2 (Patrick Lambert)
Přednáška na Leamingtonském hudebním festivalu v květnu 2018 u příležitosti stého výročí konce 1. světové války.

42 Schází nám obecně více tolerance (Markéta Jůzová)
S Danielem Dvořákem, architektem, manažerem, scénografem a kostýmním výtvarníkem.

46 201 let Moravského zemského muzea a 99 let jeho hudebního oddělení (Jiří Zahrádka)
Jak vypadá Janáčkův archiv, který byl v letošním roce zapsán do registru Paměti světa UNESCO.

51 Poklona Bohuslavu Martinů (Petr Vronský)
Vyznání dirigenta.

52 Stopy a otisky 12 (Vlasta Reittererová)
Schopnost rozlišení.

56 Mantaban: Jazz prvního tisíciletí (Daniel Vojtíšek)
„Na samém počátku byl rozpad předešlé kapely Marcipán. Měl jsem dvě možnosti: buď
to celé zabalit, nebo se oklepat a jít dál, nevzdat se“

58 Antonín Mařík: Jazz v černé a bílé (Petr Vidomus)
Jeho jméno můžeme znát nejen z titulků řady českých filmů.

60 Oumou Sangaré: Evropa není žádný ráj (Milan Tesař)
Během prvního půlstoletí života a čtvrtstoletí své hvězdné kariéry se stala neúnavnou bojovnicí za práva žen.

62 Jazzová revolta v srdci Albionu (Tomáš S. Polívka)
Jakou hudební revoluci způsobili Shabaka Hutchings, Moses Boyd, Nubya Garcia či duo
Yussef Kambal?

65 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.