úterý, 28. listopad 2017

Harmonie 12/2017

Napsal(a) 

Harmonie 12/2017 Harmonie 12/2017

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

v mezidobí, kdy skončila bývalá česká vláda a čekáme na novou, by bylo slušné, aby se hudební časopis letmo ohlédl za prací exministra kultury Daniela Hermana. Ačkoliv jsem s některými jeho činy nesouhlasil, jevil se mi jako typický produkt lidoveckého hesla „Klidná síla“. Dokonce v morálním rozměru se nepatrně blížil Pavlu Tigridovi. Kulturní rozpočet, jenž se blíží metě jednoho procenta státního rozpočtu, navýšil z necelých devíti na třináct miliard, výrazně pomohl České filharmonii, Národnímu divadlu, tlačil na zvýšení platů ve státní sféře, spustil mimo jiné rekonstrukci Státní opery a Klementina. V jeho stopě v dějinách budou převažovat kladné elementy. Úkoly pro jeho následníka či následnici v oblasti hudby by se daly shrnout do hesel: dovést skutečně kulturní rozpočet, očištěný od nákladu na církve a další provozní věci, k jednomu procentu, ještě masivněji podpořit zvýšení platů v regionálních orchestrech, přičemž se musí stát rozhodnout, jestli se fundamentálně přizná ke své povinnosti k péči o kultivaci a rozvoj hudebního života v celém státě, neboť na to města a kraje zjevně nestačí. S tím souvisí koncepční změna grantového systému. Určitě by měla dále růst podpora živého umění. Speciálně musím uvést nastavení koncepční materiální podpory (granty, nástroje, zahraniční stáže) špičkovým mladým hudebníkům a vydávání nahrávek české, především soudobé hudby. Jsou zde však další výzvy: jak si poradit s ekonomickou gravitací festivalů, jak moc si vzít za své vznik špičkové koncertní haly v Praze, jak skloubit vizi Andreje Babiše o sloučení kultury a cestovního ruchu… Je však otázka, jestli nebude nový ministr na zoufalé úrovni některých svých předchůdců, jestli nějaká stálá vláda bez demise vůbec bude moci pracovat a jestli nakonec kultura nespadne na ekonomické dno. Doufám, že nejhranější skladbou Bedřicha Smetany nebude Blaník.

I když jsem v minulém editorialu vyzýval, abychom dali Českému rozhlasu Vltava šanci, dovolím si přípodotek. Řada čtenářů si posteskla, že kvantitativní snížení vysílané hudby jim natolik vadí, že zvažují častější návštěvu abonentních projektů našich orchestrů, což je dobrá zpráva. Jestli se to naplní, Vltava bude mít zásluhu o přínos pro hudební život v tomto státě… Říká se, že cesta k dokonalosti nemá konce. Platí to nejen pro tento časopis, ale i pro Vltavu. Jako drobný příklad zmíním pořad Vizitka. Ve středu 18. října byl jejím hostem ředitel festivalu Lípa Musica Martin Prokeš. Příjemný dialog byl veden zkušenou redaktorkou profesionálně, na závěr jsem se však málem dopustil autonehody, když se loučila podivně formulovaným přáním, aby ostrůvek „pozitivní deviace“ byl hodně zalidněný. Chápu, že pozitivní devianti mají mnohdy naději, že jejich odchylka nezůstane pouze „ostrůvkem“ a v dlouhodobém měřítku povede ke změně ve společnosti, ale spíše to vnímám jako vymezování se vůči „majoritě“. Navrhuji, aby celá Vltava šla příkladem a nosila placku „Jsem pozitivní kulturní deviant“.☺

Když jsem přemýšlel o poslední edici tohoto roku, napadlo mě, proč nezkusit něco, co tu ještě nebylo: volný dialog mezi dvěma mistry svých oborů – hudebníkem a muzikologem, z něhož by profitoval čtenář. Diskutovali mistr interpretace starší hudby Václav Luks a vynikající znalec hudby 18. století Václav Kapsa... Prosinec však nabízí další vzrušující témata: Tomáš Hanus, Miloš Orson Štědroň, nahlédnutí do zádveří vzniku mamutích varhan v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha… Jazzová rubrika nastoluje i provokativní otázky – nastala doba post-jazzová, kdo jsou funkoví vlci v jazzovém rouše?

Na závěr anketní otázka. Poznáte, kteří evropští dirigenti jsou na karikatuře Josefa Blechy? Jestli ano, pošlete jejich jména do 15. 12. na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. a připojte poštovní adresu. Deseti úspěšným pošlu dobrou hudbu.

Klidný advent a krásné Vánoce přeje

Luboš Stehlík

karikatura, foto: Josef Blecha (www.josefblecha.com) karikatura, foto: Josef Blecha (www.josefblecha.com)

 

vychází 30. 10. 2017

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 11/2017

obsah

3 Sentimentální připomínka jednoho výročí (Jaroslav Mihule)
Společnost Bohuslava Martinů letos slaví čtyřicet let své existence.

6 Václav Luks a Václav Kapsa (Michaela Vostřelová)
V disputaci o osvícenských ideálech a revolučních projektech, kterým se nepřeje.

12 Tomáš Hanus: Dirigent stojící na obou nohou (Petr Veber)
Svůj čas dělí mezi operu a koncerty. V říjnu si v Cardiffu, pár kroků od přístavu, našel chvíli na bilanční rozhovor.

18 Baví mne slučovat nízké a vysoké (Ivan Žáček)
S Milošem Orsonem Štědroněm před premiérou jeho opery Don Hrabal v pražském Národním divadle.

22 Beatrice Rana miluje Bacha, vesmír a dobrodružství (Dina Šnejdarová)
Čtyřiadvacetiletá temperamentní Italka během své krátké kariéry stihla rozpoutat Rano-mánii a získat Gramophone Award za rok 2017 v kategorii Mladý umělec.

26 Hudební stanice Českého rozhlasu nově (Petr Veber)
Lukáš Hurník o cestě ČRo D-dur a ČRo Jazz k osamostatnění.

29 Svatovítská katedrála v očekávání nových varhan (Dina Šnejdarová)
V říjnu roku 2019 se rozezní zvukem nových varhan, které pro ni staví španělská firma Gerharda Grenzinga.

34 Hudba pro století luterské reformace (Lukáš M. Vytlačil)
Od Rudolfa II. do víru třicetileté války.

36 Liberecký Demantius (Jiří Bartoš Sturz)
Střípky jedné mozaiky.

39 Adfontes musices/K pramenům hudby (Milada Jonášová)
Co mohou vypovědět pozůstalostní spisy na případu W. A. Mozarta a Josefy Duškové.

42 Denis Kozhukhin: Vnímat dech svého publika (Irena Černíčková)
V září hrál na festivalu Dvořákova Praha, teď se do České republiky vrací na pozvání Janáčkovy filharmonie Ostrava.

44 Nejen Hej, mistře (Hubert Hoyer)
Další, nevánoční díl rybovského seriálu.

48 90 let Mozartovy obce (Tomislav Volek)
O historii spolku, který přijal za své jméno jednoho z největších hudebních tvůrců.

50 Ohlasy, ozvěny, konfrontace (Vlasta Reittererová)
Mýtus a pravda.

54 Electro Deluxe: Funkoví vlci v jazzovém rouše (DJ Mobley)
S frontmanem Jamesem Copleyem o tom, jak to všechno začalo a proč vojáci z armádní fanfáry tak dobře swingují.

59 Herbie Hancock vařil i z tajných přísad (Tomáš S. Polívka)
Třetím návratem do Prahy a čtvrtým do Česka zopakoval Herbie Hancock triumf.

60 Nastala doba post-jazzová? (Tomáš S. Polívka)
Úvaha, jejíž titulek záměrně přehání.

62 Bromův Polymelomodus (Jaroslav Riedel)
Čtyřicet let od vydání brilantní bigbandové fúze.

64 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.