úterý, 27. listopad 2007

Harmonie 12/2007

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2007/12 časopis Harmonie 2007/12

Vážené čtenářky a vážení čtenáři,

prosincový editorial by měl zářit radostí, optimismem a adventním očekáváním, leč začne smutně. V říjnu odešli nenávratně dva lidé, kteří se nesmazatelně zapsali do českých hudebních dějin, do srdcí kulturních lidí (a do mého života). V noci z 24. na 25. říjen to byl Petr Eben – geniální skladatel, skvělý improvizátor, pedagog plný empatie, znalec všech uměn a vzácný člověk. Z řady setkání vzpomínám na dvě pocty. Měl jsem tu čest, že pan profesor vedl moji diplomovou práci a o několik let později jsem se účastnil světové premiéry jeho baletu Kletby a dobrořečení, jenž vznikl díky Jiřímu Kyliánovi a který je k mému překvapení polozapomenut. Když jsem se pana Ebena ptal, proč dal k sobě hluboce humanistické texty a zlo vyzařující zvolání od starověku po 20. století, tak mi lapidárně s úsměvem odvětil: „Abychom pochopili dobro, tak musíme mít zkušenost se zlem.“ Dodám jen, že jen málokterá hudba ve spojení s tancem na mě zapůsobila ve svém celku tak sugestivně... 26. října odešla po dlouhé nemoci další hluboce lidská osobnost – violoncellista Vladimír Leixner. Kdysi spoluzakládal Doležalovo kvarteto, od roku 1985 byl členem Stamicova kvarteta. Jeho zásluhou se iniciativa přehlídky komorní hudby v roce 2000, kdy byla Praha městem Evropy, transformovala další rok do stálého mezinárodního festivalu EuroArt, který se stal u nás nejkreativnější platformou hlavně pro prezentaci zahraničních a domácích smyčcových kvartet. Navíc dávno před podobnými projekty jiných českých pořadatelů pomáhal speciálním cyklem českým laureátům soutěží. Obávám se, aby jeho odchodem nenastala v této sféře u nás mrazivá prázdnota. Bolestnost ztráty obou osobností se projeví možná později, ale projeví se určitě.

Přece jen přijde na řadu i radostné očekávání. Přátelé opery, už nemusíte absolvovat ponižující udělování víza do USA a utrácet desetitisíce za letenku, ubytování a stravování, když chcete navštívit „chrám opery“ – MET v newyorském Lincolnově centru. Jak jsme v listopadu avizovali, přinese sezona 2007/2008 ojedinělý projekt „Metropolitan Opera: Live in HD“, jenž zaštítila a iniciovala nonprofitní Jednota hudebního divadla. Projekt MET je založen na přímých přenosech nebo záznamech vybraných představení do kin na celém světě. Přenosy se uskuteční přes satelit v HD rozlišení a prostorovém zvuku 5.1. (Touto technikou je vybaveno například i kino pražského hudebního hotelu Aria.) Prvním českým kinem, kam MET díky satelitu zavítá, bude Aero v Praze. Organizátoři doufají, že projekt se stane natolik úspěšným, že se postupně připojí i vybraná kina v dalších městech. Proč přišla s touto iniciativou MET, je zřejmé – je to báječné PR a generálnímu řediteli Peteru Gelbovi se to mnohonásobně vrátí. Proč do toho jde česká strana? Jednota hudebního divadla, jejíž vlajkovou lodí je bienále Festival hudebního divadla Opera, tím chce kultivovat zdejší prostředí pro současné hudební divadlo a nabídnout divácký a posluchačský zážitek skrze nejnovější špičkové technologie. Pravidelný styk s produkcí jedné z nejlepších operních scén by měl být také možností, aby mohla veřejnost vnímat zdejší operní divadlo ve světovém kontextu. Zpřísnění českého obecného povědomí by mělo vytvářet také tlak na kvalitu soudobého operního divadla. Samozřejmě za předpokladu, že mezi návštěvníky kina budou i operní producenti, režiséři, scénografové, pěvci, sboristé a instrumentalisté. V prosinci 2006 zahájila MET tento projekt sérií přímých přenosů do kin v Severní Americe, Evropě a Japonsku. Nečekaně bouřlivá odezva donutila MET k rychlé expanzi, takže na konci minulé sezony se už projektu účastnilo 239 kin po celém světě. Přenosy navážou na víceleté úspěšné rozhlasové vysílání, jehož aktérem u nás je Český rozhlas 3 – Vltava. Praha by mohla být branou, kterou by se tento projekt dostal do povědomí operní střední a východní Evropy, a výzvou pro okolní státy. Peter Gelb za vedení MET říká: „Velice nás těší vřelá výzva, kterou série Live in HD má. Zároveň jsme rádi, že publiku po celém světě dáváme příležitost zažít naše představení v nové formě.“ A Josef Herman, předseda Jednoty hudebního divadla, věří, že „špičkové umění Metropolitní opery v New Yorku, jež do České republiky doputuje přes satelit na orbitu Země, potěší všechny české operní milovníky a zároveň rozvíří stojaté české operní vody.“ (www.divadlo.cz/jhd, www.metopera.org) Dá se očekávat, že nás čeká operní hostina. Jsem zvědav, kdy s podobně sofistikovaným projektem přijde Covent Garden, Berlínská filharmonie nebo London Symphony Orchestra... Možná, že právě toto je jedna z cest, jak zabránit úpadku opery. A budoucnost? Předpokládám, že za pár let budete moci přijímat přímý přenos z MET nebo jiného chrámu hudby přímo do Vašeho HD mobilu, auta nebo jiného mobilního média.

Radostné bylo pro hudební obec 28. října udělování státních vyznamenání prezidentem republiky, protože čtyři Medaile Za zásluhy jsou hodokvasem. Jiří Kout, Ilja Hurník, Václav Hudeček a nadžánrový Jiří Stivín – za každým jménem je zajímavá historie. Zatímco Řád T. G. Masaryka dostali pouze Rudolf Firkušný, Rafael Kubelík, Bohuslav Martinů, Jarmila Novotná a Václav Talich, tak tuto medaili už téměř 20 osobností. Mezi nimi jsou velká jména historie a současnosti – Jaroslav Ježek, Jiří Bělohlávek, Petr Eben, Karel Husa, Zdeněk Mácal. Jenom nechápu, proč už dávno nemají toto prestižní ocenění například Ivan Moravec nebo Gabriela Beňačková...? Nebo snad udělali pro český stát méně nežli například, při vší úctě, Peter Dvorský? Též by mě zajímalo, podle jakého klíče nebo kritéria přidělovali či přidělují prezidenti k medailím stupně důležitosti. Co navíc udělal pro propagaci české hudby Václav Hudeček se svou medailí II. stupně proti Jiřímu Koutovi s jeho III. stupněm? Proč například Firkušný s Kubelíkem nedostali Řád Bílého lva stejně jako manželé Škvorečtí? Nechci rozviřovat vášně a zbytečné diskuse, koneckonců za zmíněné umělce mluví kvalita jejich práce či odkazu, ale prezidentské ceny pro mě nejsou vždy srozumitelné.

Obálku prosincové HARMONIE zdobí výrazná osobnost operního světa – basista Ferruccio Furlanetto. Rodák ze starobylého Sacile (město náleželo v 15. století k Benátské republice) patří mezi velké hlasy posledních 30 let. V lednu by měl mít galavečer v pražském Obecním domě.

Spisovatel Daniil Charms si v srpnu 1934 zapsal do deníku: „Některá hudební díla je možné zazpívat určitým způsobem, ale dají se zazpívat i jinak, například árie indického hosta ze Sadka. Jednotlivé části árie se pletou, a když člověk árii nezná opravdu dobře, může ji zazpívat jinak a ani to nepozoruje. U Mozarta se nedá změnit ani jediný tón, okamžitě to bude znát.“ Přestože Mozartovy výlety do Itálie měly být zprvu „studijní“, tak jeho vlastní hudba, která tam vznikla, patří už také do sféry, kde se nedají tóny měnit, ačkoliv v běhu času měněny byly. Pětidílné vyprávění o jeho cestování po Itálii končí a díky autorům se z něho stal důležitý příspěvek do hudební publicistiky. Příští rok na Vás čeká řada zajímavých tematických cyklů. Prosincové vydání však nabízí řadu dalších poutavých témat: portrét téměř zapomenutého nevidomého učitele Josefa Proksche, článek o pobytu Bohuslava Martinů ve válečné Francii, rozhovor se šéfem Hradišťanu Jurou Pavlicou nebo vzpomínky na Petra Ebena. Vzpomínkové ohlédnutí najdete i v jazzové rubrice, kde Lubomír Dorůžka píše o Willisi Conoverovi, jenž byl v letech 1955 až do své smrti v roce 1996 v rádiu Hlas Ameriky synonymem pro jazzovou publicistiku.

Součástí prosincového vydání je vánoční dárek pro všechny čtenáře našeho časopisu. Díky vstřícnosti společnosti Deutsche Grammophon se můžete těšit z umění hvězd toho prestižního labelu – Eliny Garanči, Anny Netrebko, Magdaleny Kožené, Anne Sofie von Otter, Hélene Grimaud – i pianisty na počátku světové kariéry – Rafała Blechacze. Můj dík tedy patří jak německé firmě, tak i společnosti Zentiva, bez níž by náš dlouhodobý projekt neexistoval. Booklet najdete opět na známé adrese: www.muzikus.cz.

Milí přátelé HARMONIE, dovolte, abych Vám popřál Advent bez stresu a pokojné Vánoce.

vyšlo: 26. 11. 2007

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 12/2007

obsah

KLASICKÁ HUDBA
3 České muzeum hudby nabízí unikátní výstavu (Jana Vozková)
4 Seriál: Hudební křižovatky (Lenka Kiliç)
8 Rozhovor s tenoristou Alešem Brisceinem (Věra Drápelová)
9 Debut: Ondřej Valenta (Dita Kopáčová Hradecká)
10 Reportáž: Putování za Bohuslavem Martinů do Francie (Aleš Březina)
12 Událost: Jiří Bělohlávek triumfoval s Mou vlastí v Berlíně (Jindřich Bálek)
13 Seriál: Mozart a Itálie 5 (Milada Jonášová)
16 Chvění Jiřího Pavlicy (Jana Slimáčková)
18 Osobnost: Ferruccio Furlanetto (Petr Veber)
22 Dva pohledy na Petra Ebena (Milan Slavický, Hana Chvátilová)
24 Profil firmy: Novinky z Petrofu
26 Forum Harmonie: Josef Proksch (Eva Hazdrová-Kopecká)
31 Mozartova obec oslavuje (Milada Jonášová)
32 Výročí: Jascha Heifetz (Svatava Šenková)
33 Kritiky. Svět opery (Opava, Praha, Ostrava, Gent, Verona)
38 Výročí symbolu zvukové špičkové kvality
JAZZ
39 Brad Mehldau opět hostem Strun podzimu (Vilém Spilka)
40 Jazzové legendy v Obecním domě (Igor Wasserberger) a v Lucerna Music Baru
(Jan Beránek)
41 Newyorská setkání Ondřeje Pivce (Petr Vidomus)
42 Kdo byl Willis Conover (Lubomír Dorůžka)
44 Reflexe kralovéhradeckého Jazz Goes To Town (Igor Wasserberger)
45 Reportáž z Nového světa: San Francisco Jazz Festival (Michal Rataj)
NAHRÁVKY
46 Recenze
61 Novinky
INFOSERVIS
63 Zprávy, prezentace orchestrů

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.