pátek, 7. prosinec 2001

Harmonie 12/2001

Napsal(a) 

2001/12 2001/12

Vážení a milí čtenáři,

pomalu končí již devátý rok existence HARMONIE a blíží se zároveň důležitý mezník časopisu; lednové vydání totiž bude stým číslem.

První rok nového století byl pro HARMONII úspěšný a díky finanční podpoře Ministerstva kultury, Nadace Bohuslava Martinů a stálosti našich obchodních partnerů byl klidný. Nabídli jsme vám množství zajímavých materiálů. Čtenáři HARMONIE byli často prvními občany této země, kteří se mohli blíže seznámit s velkými osobnostmi současné světové hudební scény. Asi nejvíce si cením toho, že jsme jako první médium v České republice zveřejnili v květnu obsáhlý rozhovor s britským dirigentem Sirem Johnem Eliotem Gardinerem, pro který se připravovala půda několik měsíců. Ovšem unikátní rozhovory jste mohli číst v podstatě v každém měsíci. Vyvrcholením pěveckých portrétů-rozhovorů (Sumi Jo, Ramón Vargas, Christoph Prégardien) je prosincové povídání s Plácidem Domingem, první rozhovor, který slavný tenorista poskytl nějakému českému médiu! Z rozhovorů s českými umělci si velmi vážím například materiálu o Ivě Bittové. Protože znám pozadí geneze myšlenky představit čtenářům tuto neobyčejnou ženu, vím, jaké úsilí musela v tomto případě vyvinout autorka rozhovoru Jana Slimáčková. Seriály, v nichž Petr Veber představuje přední členy České filharmonie a Eva Vítová česká smyčcová kvarteta, skončí během příštího roku, nicméně souběžně s nimi se rozjedou další zajímavé seriály, o kterých se více dozvíte v editorialu příštího čísla. Novinky chystá také Petra Konrádová ve své rubrice jazzu a world music.

Adventně-vánoční vydání, které máte v rukou, vám nabízí vedle zmíněného rozhovoru s Plácidem Domingem několik skutečně poutavých článků: rozhovory s čerstvým nositelem Davidoff Prix, mimořádně talentovaným hornistou Radkem Baborákem, a gambistou Petrem Wagnerem; náš newyorský dopisovatel Michael Věžník připravil rozhovor s Yvetou Synek-Graff, propagátorkou české hudby v USA. Více prostoru má "skladatel měsíce", neboť je jím Wolfgang Amadeus Mozart, od jehož úmrtí uplyne 5. prosince 210 let. Symbolický oblouk našeho stálého seriálu v tomto roce tak tvoří dvě melancholická jubilea - Verdiho v lednu a Mozartovo v prosinci.

Na závěr bych se rád obecně vyjádřil ke dvěma záležitostem. První je spojena se dvěma říjnovými koncerty barokní hudby, o kterých se více dočtete uvnitř časopisu. Koncerty souborů Collegium 1704 a Collegium Marianum prokázaly, že "české barokní autentistické hnutí" přechází z dětského věku a puberty do stádia dospělosti. Narozdíl od států, které jsou v této oblasti už dále, hrají a zpívají tuto hudbu téměř vesměs mladí lidé, a protože těch špičkových není mnoho, pendlují mezi našimi nejlepšími soubory. Českých zpěváků, kteří vyhovují přísným mezinárodním kritériím, je dokonce stále nebezpečně málo. Zatím byl stav takřka idylický, ale se stoupající kvalitou a atraktivností nabídek doma a zvláště v zahraničí, kam nutně v této dekádě ti nejlepší snad konečně výrazněji proniknou, dojde možná k třecím plochám. Konkurenční boj se nutně rozhoří i mezi uměleckými leadry. Modelová situace ze soupeření nejlepších německých, anglických, francouzských a italských souborů se určitě přenese i k nám. Již teď se proslýchá, že připravované velkolepé provedení korunovační opery Johanna Josepha Fuxe Costanza e Fortezza (1723) údajně provází zákulisní boj o to, který muž bude garantem projektu.

Druhý můj pohled bude patřit televizní soutěži Vincero. Vedení České televize se rozhodlo tuto jedinou soutěž, která přes své určité dětské nemoci nejen oslovovala vážnohudební minoritu, ale propagovala klasickou hudbu v širokém spektru lidí, ukončit, prý kvůli malé sledovanosti. (Nechce se mi však věřit, že by jejich vzorem byl úspěch Milionáře nebo Prima rány.) K tomu je možné jen dodat tolik, že kdyby se všechno řídilo peoplemetrem, neexistovala by řada orchestrů včetně České filharmonie, rozhlasový kanál Vltava a klasické hudební časopisy. Bossové v této televizi až příliš často zapomínají na základní slovíčko "public". Vypadá to tak, že druhý program naší veřejnoprávní televize bude stále více v první řadě sportovním (na sportu se dá narozdíl od klasické hudby a jazzu stále ještě velmi slušně vydělat) a klasická hudba bude pravidelně odsouvána do pozdních nočních hodin. Na tom nic nezmění fakt, že občas, jako úlitba kulturně morálnímu kodexu, zazní koncert v hlavním večerním prime timu.

Vážení čtenáři a přátelé HARMONIE, stejně jako v loňském roce vám chci popřát nadějeplný Advent a Vánoce naplněné pokojem, tolerancí a dobrou vůlí.

vyšlo: 7. 12. 2001

zveřejněné články Harmonie 12/2001

obsah

4 Ať odpočívají v pokoji. Dvě pražská collegia. Francouzsko-české souručenství (Luboš Stehlík)
6 Komorní proměny (Eva Vítová). Secesní Kasík (Věroslav Němec). Pět tenorů v Praze (Luboš Stehlík)
7 Martinů dobývá svět - reportáž z vyhlášení výročních cen britského časopisu Gramophone (Vanda Prochazka)
8 Osobnost: Exkluzivní rozhovor s Plácidem Domingem (Michael Soukup)
12 Yveta Synek-Graff, ambasadorka české hudby v Americe (Michael Věžník)
17 Rozhovor s Radkem Baborákem, nositelem Davidoff Prix 2001 (Lenka Foltýnová)
20 Petr Wagner a jeho svět violy da gamba Lucie Maňourová)
22 Česká smyčcová kvarteta: Janáčkovo kvarteto (Eva Vítová)
23 Skladatel měsíce: Wolfgang Amadeus Mozart (Milada Jonášová)
27 Profil klavíristy Norberta Hellera Luboš Stehlík)
28 Pavel Celý: Houslařská dílna je místem setkávání (Jana Slimáčková)
30 Soudobá hudba: Philippe Manoury Miroslav Srnka)
32 Svět opery (Praha, Plzeň, Vídeň, Olomouc, Berlín)
34 Jazz Goes To Avantgarde Vladimír Strakoš)
36 Novinky. Živě. All that...
37 Ze světa jazzových vydavatelství - JMT (Pavel Klusák)
38 Věra Bílá: Budu plakat (Petr Dorůžka)
40 Jiří Pavlica ... je pod rohožkou (Jana Slimáčková)
42Recenze
54 Výsledky Cen Gramophonu. CD novinky. Servis. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.