pátek, 28. říjen 2022

Harmonie 11/2022

Napsal(a) 

Harmonie 11/2022 Harmonie 11/2022

Ceny, ceny, ceny

Je zvláštní, jak klasická hudba je u nás impotentní vyprofilovat respektuhodnou, mezinárodně uznávanou, každoroční soutěž, pandán například k Thálii. Kdysi kvůli financím a nezájmu gramofonového byznysu zanikly Ceny Harmonie (dříve Zlatá Harmonie), Classic Prague Awards byly spíše kryptosoutěží než transparentním kláním, v Cenách Anděl je klasika pouze apendixem pro image, kvalitní ceny České hudební rady širší veřejnost nezná a totéž lze v podstatě napsat o cenách portálu Opera Plus. Ceny Ministerstva kultury ČR či státní ceny se sice do médií dostanou, ale jsou jen formální odměnou důchodcům za celoživotní práci, což sice není málo, ale majoritní veřejnost buďto nezajímají, nebo je bojkotuje. Ceny Senátu ČR sice někoho možná zajímají, ale občas mívám stín pochybnosti o úsudku jeho předsedy. Potom jsou tu ceny úzce „instituční“, jako třeba Cena Jiřího Bělohlávka pro mladé umělce, kterou organizuje Česká filharmonie, což je dobrá myšlenka, jež by si zasloužila domyšlení a rozvoj. Nejasná je budoucnost ocenění Granátová hvězda Bohemian Heritage Fund, jejímiž laureátkami byly Soňa Červená a Zuzana Růžičková. Zdá se, že nejdelší dech pro běh do širého světa klasické hudby má v tuto chvíli Cena Antonína Dvořáka, kterou vyhlašuje Akademie klasické hudby. (I ta by si zasloužila domyšlení a více velkorysosti.) Komise ji totiž dala nejen geniálním veteránům (Josef Suk, Ivan Moravec, Jiří Kylián, Richard Novák), ale i umělcům na vrcholu či v rozpuku sil (Jiří Bělohlávek, Yo-Yo Ma, András Schiff, Jakub Hrůša). Specifické postavení mezi laureáty má Česká filharmonie, v níž se takřka harmonicky snoubí seniorní zralost s mládím.

V této souvislosti bych doporučil pozornosti českých hudebních koryfejů, že také v našem časopisu se harmonicky (sic!) snoubí zralost (přičemž zrovna ta má se nedávno málem ocitla u řeky Styx…) s mládím a že tolik skvělých novinářů všech generací každý měsíc přispívá na oltář české kultury skutečnými poklady, a to už téměř třicátým rokem!

A tak tedy ještě k cenám: laureátem Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022 je Pražský filharmonický sbor a jsem tomu rád. Stálé kvality sboru jsou nejen v Evropě všeobecně uznávány, myšlením ekonomů to je velmi dobrý český vývozní artikl. Jeho současnost však neodvisí jen od práce sbormistrů Lukáše Vasilka a Lukáše Kozubíka, ale stojí na základech, které konstituovali lidé, na něž se, jak je českým zvykem, zapomíná – Josef Veselka, Lubomír Mátl, Pavel Kühn… Bude-li toto elitní těleso kreativně rozvíjeno, má před sebou v 21. století radostnou budoucnost. Kéž by si to uvědomovali nejen ministři kultury, ale i politici, kteří znají klasickou hudbu jen z doslechu.

Listopad bude nejen plný holých stromů, melancholie, ale i smutku a napětí doma i v Evropě. Redakce pak harmonicky nabízí pestrý vějíř témat – od reflexe Festivalu Rudolfa Firkušného a vzpomínky na dirigenta Marisse Jansonse po rozhovory s originálními osobnostmi klasické hudby. Letní rudolfínská série měla tak pozoruhodný ohlas, že nabízíme pokračování. A ještě jedna exkluzivní vzpomínka - určitě věnujte čas rozhovoru s americkou trumpetistkou a zpěvačkou Jaimie Branch, jež zemřela v srpnu tohoto roku ve věku devětatřiceti let.

Coda. Nejpozitivnější hudební zprávou roku je jmenování dirigenta Jakuba Hrůši hudebním ředitelem legendární Královské opery v Londýně, jedné z nejlepších světových hudebních scén. Další milník v jeho neobyčejné umělecké kariéře, jež připomíná Rafaela Kubelíka. Jenže Jakub Hrůša má životní štěstí, že kvůli ní nemusel emigrovat.

Nejhorší hudební zprávou pak bylo oznámení ukrajinského ministerstva kultury, že 14. října ruští okupanti zastřelili dirigenta Jurije Kerpatenka, protože „nespolupracoval“. Filharmonii v Chersonu řídil od roku 2000. Nezapomeňme zločiny kremelských siloviků, křesťanských Rusů, muslimských Čečenců a dalších vrahů. Co si asi o tom myslí Valerij Gergijev?

Zprávou, která mě hluboce zasáhla, bylo 23. října úmrtí Libora Peška, jednoho z nejlepších evropských dirigentů druhé poloviny 20. století. Rozhovor, který jsme měli naplánovaný, na tomto světě už nevznikne.

 

Dobré dny a klidný listopad přeje

Luboš Stehlík

vychází 31. 10. 2022

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 11/2022

obsah

4 Jak, kdo a proč? (Jiří Hlaváč)

6 Klavírní festival Rudolfa Firkušného (Věroslav Němec)
V týdnu od 5. do 12. listopadu 2022 proběhne ve Dvořákově síni pražského Rudolfi na desátý ročník prestižního klavírního festivalu, jehož pořadatelem je Pražské jaro.

11 Janáčkova hudba zasáhne srdce jako blesk (Patricie Částková)

18 S Václavem Luksem o současnosti, budoucnosti a trochu i o filmu (Luboš Stehlík)

22 Mariss Jansons – Dirigent s velkým srdcem (Martin Jemelka)

28 Radek Baborák Kdo dává, nepociťuje frustraci (Luboš Stehlík)

36 Musica Rudolphina / 9 Jiří Carolides (Marta Vaculínová, Petr Daněk)

40 Houslové koncerty Jana Kubelíka (Miroslav Vilímec)

44 Zapomenuté knihy o hudbě / 10 Zdeňka Pilková Dramatická tvorba Jiřího Bendy (Jiří Mikuláš)

50 Poslání hudby / 3 (Marek Jerie)

60 Sbohem, Jaimie (Daniel Sywala)
Americká trumpetistka a zpěvačka Jaimie Branch zemřela 22. 8. 2022 ve věku devětatřiceti let. Odešel jeden z největších talentů své generace.

64 Bad plus – Znovuzrození „jazzových“ pankáčů (Daniel Sywala)

67 Karolina Cicha mapuje hudbu zapomenutých polských menšin (Petr Dorůžka)

70 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.