úterý, 26. říjen 2021

Harmonie 11/2021

Napsal(a) 

Harmonie 11/2021 Harmonie 11/2021

Brouci v hlavě

„Míváte někdy brouky v hlavě? Mám s nimi zkušenosti. Vím, jak na ně. Vyplavat, vychodit, vyběhat, vyřvat, vyzpívat…“ I já mívám brouky v hlavě, ale neumím je „vychodit nebo vyřvat“ jako Jitka Molavcová. A vyzpívat už také ne... Pod citlivým vedením vydavatelství Galén vydala letos věčná souputnice Jiřího Suchého svou první šansonovou desku. Jmenuje se Zčistajasna a skutečně – zčistajasna je tu klenot. Mnoho let mě při poslechu paní Molavcové napadá, proč taková herečka, spisovatelka a originální zpěvačka nezpívá šansony, vždyť její hlas je pro ně ideální. Proč je šanson v Česku synonymem, při vší úctě, například pro Hanu Hegerovou či Juditu Čeřovskou…?

Zapomněl jsem však začít důvodem, proč píšu o „zábavné“ hudbě. Každý měsíc vyslechnu mnoho nových nahrávek. Nevím, proč se Harmonie ocitla ve fi rmě Galén v seznamu adresátů. Když jsem si nahrávku pustil, od prvního šansonu Lásko má (Brel – Kopta) mě paní Molavcová svým hereckým zpěvem omámila jako čarodějnice Alcina pana Händela (omlouvám se za poněkud krutý příměr). Můj obdiv k mnohotvárnosti jejího talentu každým trackem rostl. Nahlédl jsem do světa Weilla, J+J+J, Kavky a přirozeně Suchého i Šlitra. Jitka Molavcová naštěstí není ani potemnělá jako Hana Hegerová, ani drsná à la Ute Lemper. Její šansonová poetika mi spíše připomíná renesanční arabesky nebo středověké kovotepectví. Není divu, že vrcholem jejího projektu je Suchého slovní minimalismus v Good Night, a hlavně sugestivní výklad jednoho z prvních českých šansonů, duchovní písně Otep myrhy ze 14. století. Zčistajasna vyváží tucty novinkových alb klasické hudby naší a světové produkce.

Tento editorial píši v den 90. narozenin Jiřího Suchého, jenž svou vitalitou a pracovitostí pokořuje o generace mladší umělce a politiky. V roce 2001 obdržel Cenu Thálie, o čtyři roky později se stal laureátem divadelní ceny Ministerstva kultury. Velmi oceňuji, že předseda Senátu Parlamentu ČR udělil v den svátku sv. Václava pamětní medaili Senátu právě panu Suchému. (Vloni byla laureátkou Magdalena Kožená.) Kromě inspirativních výročí lidí typu Antonína Dvořáka či Jiřího Suchého jsme si letos připomněli i události děsivé – 11. září 2001 v New Yorku nebo 130 mrtvých v pařížském hudebním klubu Bataclan. Člověka mojí hudební bubliny napadne – jak je to s českými kulturními budovami? Jakkoliv je to krajně nepravděpodobné, uvažují naše instituce i o teroristickém scénáři? Bereme vážně promile rizika krutého násilí? Zeptal jsem se několika „píjáristů“ a mám pocit, že to naštěstí vážně berou. Tisková tvář pražského Národního divadla mě ubezpečila, že pro všechny divadelní objekty mají zpracovány „Bezpečnostní analýzy tzv. měkkých cílů“. Podrobnosti jsou však tajné… I když řeší stále dopady covidu, nezapomínají ve Filharmonii Brno na „stále trvající riziko útoků včetně teroristických. Úspěšně jsme požádali o grant Ministerstva kultury v ochraně tzv. měkkých cílů. Ještě letos nás čeká příprava v podobě školení orchestru a administrativy, a to i ve spolupráci s Policií ČR jako nácvik reakcí. Poté bude následovat doporučení pro konkrétní budovy a plán ochrany zaměstnanců i veřejnosti.“ Další stanovisko se týká FOK a pražského Obecního domu. Ocituji malou část: „Na všech akcích je přítomen požárně bezpečnostní dozor stejně jako lékařská služba. Budova má vlastní ostrahu a velín s výstupy z kamer a přímými linkami na členy ostrahy i mimo budovu.

Jakákoli mimořádná situace je vždy řešena v kooperaci Obecní dům + pořadatel akce, nájemní subjekty, zaměstnanci gastro zařízení apod.“ A poslední vyjádření: „Česká fi lharmonie má připraven plán pro případ teroristického útoku. Již několikátým rokem se také účastníme dotačního projektu Ministerstva kultury ochrana měkkých cílů, který se na případnou hrozbu útoku zaměřuje. V rámci tohoto projektu proběhlo několik praktických školení, jak se v případě útoku chovat. Cvičení se účastnili jak lidé z pořadatelské služby, tak muzikanti a další zaměstnanci České fi lharmonie. Nácvik vedou zkušení lektoři – bývalí členové speciálních útvarů policie a armády. Po praktických nácvicích, kde si jednotlivé bezpečnostní pomůcky vyzkoušeli, byli pracovníci České fi lharmonie vybaveni např. osobními alarmy, pepřovými spreji nebo taktickými svítilnami. Kromě běžného vybavení pro poskytnutí první pomoci během koncertu jsou lékarničky v Rudolfi nu vybaveny speciálním setem k ošetření bodných, sečných a řezných ran a defi - brilátorem.“ Jak uspokojivé, řekl by tajemník vlády sir Arnold Robinson siru Humphreymu Applebymu, tajemníku ctihodného Jima Hackera… Ale vážně. Odpovědi mě poněkud uklidnily a pevně věřím, že usměvavá hosteska u vchodu do chrámu umění by dokázala „měkkým cílům“ více než jen zkontrolovat Tečku a popřát ke Dvořákovu Requiem hezkou zábavu. Zvláště když její perfektní kostým jistě skrývá pepřový sprej.

 

V povolebním období přeje vše dobré přátelům Harmonie, sobě i celému světu

 

Luboš Stehlík
Šéfredaktor

vychází 27. 10. 2021

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 11/2021

obsah

6 Marek Vrabec: Struny podzimu: Prvních dvacet pět let byl jen začátek (Milan Tesař)

13 Simona Šaturová: V srdci mám Mozarta i Myslivečka (Čeněk Svoboda)

16 Radek Baborák: Čekal jsem, že se něco stane, a ono se nic nestalo (Alena Sojková)

12 Richard Novák / 2 Ve všem panuje chvat a ten je obecně na škodu (Petr Kadlec)

30 O dětství Antonína Dvořáka v Nelahozevsi (Eleonore Kinsky)

34 Janáčkův festival ve městě se třemi vykřičníky (Jiří Vejvoda)

38 Spor Wagnera a Hanslicka jako rozcestník hudebních dějin (Štěpán Hurník)

42 Z Čech až na konec hudebního světa / 11 Ve službách královny Viktorie (Tomáš Slavický)

48 Na okraji muzikologie aneb „cesty mohou býti rozličné“ (Alena Burešová)

54 Ze zápisníku Evy Zikmundové / 1 (Lukáš M. Vytlačil)

57 Lahůdky soudobé hudby (Hana Dohnálková)

60 Jenůfa v Londýně (Mirka Zemanová)

62 Adam Bałdych: Improvizaci si musíte také naplánovat (Marian Pavlík)
V běžné škole se většina lidí k improvizaci vůbec nedostane.

66 Mathias Eick: Krysy, ropa a metal (Daniel Sywala)

72 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.