pátek, 24. říjen 2014

Harmonie 11/2014

Napsal(a) 

Milé čtenářky a milí čtenáři,

na konci září jsem chtěl editorial věnovat odvážnému kroku naší Sněmovny, jež schválila vznik třetí, desetiprocentní sazby daně z přidané hodnoty. Bude se vztahovat na knihy, kojeneckou výživu a léky. Nejsem však kompetentní, abych posoudil potřeby kojenců a nemocných. Téměř každá podpora kultury je dobrá, ale nevím, jestli je třeba daňově zvýhodnit jen knihy, od vědeckých spisů po rodokapsy. Mohl bych vést filipiku na obranu tisku a ptát se, proč stát nepodpoří i periodický tisk, od Mateřídoušky po National Geographic či Hudební vědu, nebo proč nemůže být třetí daňová sazba i na vstupenky všech kulturních akcí. I když jsem milovník starých i nových tisků, není mi jasné, proč je pro stát důležitější kniha Vaříme s Láďou Hruškou než koncert pražského, brněnského, ostravského, hradeckého… orchestru.

Po dvou amplifikovaných koncertech festivalu Struny podzimu mi to však přišlo zbytečné. Vystoupení Marizy, zpěvačky portugalského fada, ve Státní opeře bylo pro mě schizofrenní. Zpívat tak intimní žánr v opeře je skoro kafkovské, ale úvodní hodinka byla magická. Jen mi bylo líto, že neumím portugalsky, protože jako v každé lidové či zli­dovělé hudbě je slovo integrální součástí písně… Maya Beiser, cellistka s izraelskými, francouzskými a argentinskými kořeny, je osobností, s jakou jsem se ještě nesetkal. V podzemí pražského Veletržního paláce mě na téměř dvě hodiny odvedla do jiného světa – náladového „postminimalismu“. Sama na pódiu, zmnožená tracky a smyčkami, podpořená filmovými fantaziemi. Nevím, jestli je „postmoderní divou vio­loncella“, ale její večer byl skutečně výjimečný a v duchu étosu festivalu posunul poznání lidí. Už její vstup byl čarovný: cellistka a jejích sedm klonů ve kvintesenci minimalismu – Cello Counterpoint Steva Reicha. Ještě více mě dojala úprava tragické reflexe Mariel Osvalda Golijova. Doslova do vesmírných výšin putovala v Just Ancient Loops Michaela Harrisona. Maya Beiser není tak zdatná hráčka jako Alisa Weilerstein nebo Sol Gabetta a v hudbě minulosti bych možná trpěl, ale současnou hudbu s ne­utuchající kreativi­tou vykládá dech beroucím způsobem. Navíc co víc si může promotér-ekonom přát – místo 12 Cellisten der Berliner Philharmoniker stačí jedna cellistka (s tech­nikem)☺.

Obloukem mezi tímto a příštím rokem budou v HARMONII čtyři vícedílné projekty: Česká hudba očima a ušima Angličana, Rudolf Firkušný – pianista mezi domovem a emigrací, Historie a současnost FOK a zásadní články, jež se vážou k výročí souboru Colle­gium 1704. Mimochodem považuji za osobní vítězství, že šéf Collegia, mezinárodně respektovaný dirigent a cemba­lista Václav Luks, vstoupil v tomto vydání opět aktivně do světa publicistiky!

Doporučuji Vaší pozornosti oba klavírní rozhovory a nahlédnutí do světů harfistky Jany Bouškové, flétnistky Jany Semerádové a filantropa Pavla Smutného. Je zvláštní, jak opatrná jsou česká média v reflexi mecenášů a sponzorů. Přitom bez nich se neobejde téměř žádný hudební festival a jsou stále důležitější i pro orchestry a divadla.

Příjemný listo-pad přeje

Luboš Stehlík

vychází 29. 10. 2014

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 11/2014

obsah

3 Hudební tisk v rudolfínské době (Petr Daněk)
Tiskařské řemeslo bylo pěstováno v Čechách již v desetiletích předcházejících přestěhování císařského dvora, až v období rudolfínském ale dosáhlo skutečně evropské úrovně.

6 Pavel Smutný o filantropii, hudbě a divadle (Luboš Stehlík)
„Bez kultury bychom sice mohli existovat i dále, ale už by to nebyla tahle země… Kultura je nezbytná k životu.“

10 Jitka Čechová: Smetana, Firkušný – a k tomu trocha nostalgie (Věroslav Němec)
Devět let života se Smetanovým klavírním dílem.

13 Pierre-Laurent Aimard od Messiaena k Bachovi (Jindřich Bálek)
Rozhovor s francouzským klavíristou o kulturní situaci v Berlíně, chystaném koncertě v Praze a o plánech na život s Bachem.

16 Jana Boušková – první dáma České filharmonie (Luboš Stehlík)
S harfiskou Janou Bouškovou o učení, koncertování a cestování.

20 Souborné nahrávky symfonií Antonína Dvořáka z let 1963–2014 (Martin Jemenka)
Dvořákovy symfonie od A do Z.

24 Jana Semerádová, prorok Jeremiáš a jejich lamentace (Michaela Vostřelová)
Rozhovor s flétnistkou a uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum o tom, jak je důležité míti Zelenku.

28 Happy Birthday, Leoš! (Jiří zahrádka)
Brněnská oslava Janáčkových narozenin.

30 Paul Hillier – Rozkročen přes staletí (Petr Veber)
Interview se sbormistrem a někdejším pěvcem, zakladatelem Hilliard Ensemble a současným uměleckým vedoucím Ars nova Copenhagen.

34 Antonio Vivaldi a Čechy (Václav Luks)
„Maestro di capella in Italia“

36 A ti druzí... Rok české hudby 2014 (Vlasta Reittererová)
Čeněk Vecko – Vojtěch Šebesta – Marie Červinková.

39 Pražský filharmonický sbor a jeho zlatý zvuk (Luboš Stehlík)
Rozhovor s ředitelkou Evou Sedlákovou o sborových osmdesátinách, festivalu v Bregenzu a nepřetržitém zpívání Mahlera.

42 Rudolf Firkušný: pianista mezi domovem a emigrací 4 (Ondřej Pivoda)
„Pověst o prof. Kurzovi rozšířila se v Brně téměř přes noc, a nevím proč, už jen to jméno samo mělo již pro mne magnetický vztah. Rozhodnul jsem se okamžitě, že jen s ním a s nikým jiným musím studovat klavír.“

43 Historie a současnost FOK (Martin Rudovský)
Zdeněk Koníček a Václav Strnad – koncertní mistři Pražských symfoniků.

44 Kritiky

47 Svět opery

50 Petr Kalfus: U Partyky jsem se hodně naučil (Milan Tesař)
Se saxofonistou Petrem Kalfusem o jazzovém školství, ale především o jeho vlastních kapelách a o spolupráci s evropským orchestrem Eda Partyky.

52 Juraj Griglák: Fusion mého srdce (Roland Kánik)
Virtuozita a univerzálnost − to jsou asi nejdůležitější atributy definující hudební osobnost Juraje Grigláka.

54 Temné slunce Martina Kratochvíla (Łukasz Hernik)
Příběh jednoho soundtracku.

56 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.