středa, 16. říjen 2013

Harmonie 11/2013

Napsal(a) 

časopis Harmonie 11/2013 časopis Harmonie 11/2013

Milé čtenářky, milí čtenáři,

operní pamětníci si možná vybaví doby, kdy jediným kontaktem se západním operním světem byly tehdy ještě zdaleka ne tak rychlé a pohodlné cesty do východního Berlína, občasné licenční nahrávky Supraphonu nebo východoněmecké značky Eterna. To všechno odvál čas. Hranice jsou otevřené, návštěvy měst se špičkovými operními domy a festivaly, jako je Vídeň, Berlín, Mnichov nebo Salcburk už prakticky nevyžadují náročné cestovatelské výkony, k tomu přistupují přenosy z Metropolitní opery do kin, koncerty špičkových zahraničních pěvců pořádané festivaly a soukromými promotéry. Svět kolem se změnil, srovnání je obrovské, nicméně české operní scény jako by stále živořily zakleté v minulosti. Dlužno ale dodat, že odpovědnost padá spíše na jejich zřizovatele. Nedokonaná operní reforma v Praze je nejnázornějším dokladem toho, že odpoutání se od současného systému řízení reprezentativních uměleckých institucí bude ještě asi dlouhý a bolestný proces. Vyvstávají však i další, leckdy velmi citlivé otázky, třeba kolik stálých operních scén je do budoucna skutečně udržitelných v malé České republice. Anebo kdo a proč učil zpěv za normalizace a proč se naše pěvecké školství mnoho nezměnilo ani po sametové revoluci. Jenže důsledky jsou dalekosáhlé. Když se totiž „pokazí“ jedna pěvecká generace, přenáší se špatné návyky na ty další tak dlouho, až se stanou normou. A přes výrazný vliv režisérů, jímž se vyznačuje současný operní život, se tento žánr musí především dobře zazpívat. Nelze si dělat iluze, že za stávajících organizačních, ekonomických i uměleckých okolností mohou naše operní divadla nabízet výjimečné události. Nicméně změnilo se aspoň to, že noví ředitelé operních domů v Praze a Brně (Jan Burian a Martin Glaser) vzešli z diskuse odborné komise, nikoli z veřejného konkurzu, který by byl jen ztrátou času. Letní bouřka, která následovala po odvolání Buriana v den jeho nástupu, naštěstí odezněla a Burian z ní vyšel bezesporu posílen. Jak tuto svoji pozici využije, se teprve ukáže. Dění v Národním divadle v Praze i Brně je navíc ovlivněno dalším střídáním šéfů. V Praze nastoupil Petr Kofroň, v Brně se chystá funkci převzít Jiří Heřman, který sice před časem v rozhovoru pro HARMONII prohlásil, že o další šéfovské funkci neuvažuje, nicméně se zjevně nechal přesvědčit. Jejich rukopis se však projeví až za dvě, tři sezony.

V Praze už se odehrála premiéra opery Aleše Březiny Toufar, jakési volné pokračování jeho předchozí opery Zítra se bude..., které ale spíše potvrdilo pravdivost rčení, že do jedné řeky nelze vstoupit dvakrát. Slibuje nějaká další premiéra skutečný zážitek? Simon Boccanegra účastí režiséra Davida Pountneyho, jenž mezi divadelníky s nekonvenčními pohledy vždy patřil do té přemýšlivější skupiny, ale jak už bylo výše řečeno, opera se musí především zazpívat. A s Verdim a italskou operou vůbec jsme u nás měli problémy i ve „zlaté éře“ Národního divadla, tím spíš si nelze dělat iluze, že je to dnes lepší. Wagnerovské pěvce jsme ovšem mívali na světové úrovni, takže při pohledu na obsazení Tannhäusera, který bude následovat, se člověk ptá, kam se poděly osobnosti formátu Ludmily Dvořákové, Evy Randové, Antonína Švorce a dalších? U Příhod lišky Bystroušky nebylo v době uzávěrky HARMONIE obsazení na webu zveřejněno, což rozhodně není světový standard. To samé platí o koncertním provedení Pucciniho Vlaštovky.

V Brně už mají za sebou premiéru Wagnerova Bludného Holanďana. Nejlákavější z celé sezony je však lednová premiéra Donizettiho opery Maria di Rohan, a to hlavně volbou samotného titulu, protože předverdiovská italská opera na vážné náměty u nás byla vždy zanedbávaná. Jiná věc je, nakolik se divadlu podaří výzvu zvládnout hudebně, jakkoli v obsazení avizuje i slovenskou hvězdu Lubicu Vargicovou. Dál už brněnská opera v letošní sezoně nabízí jen Nedbalovu operetu Polská krev a novinku Ivo Medka Alice in Bed.

Podívejme se ještě na dramaturgický plán opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Ze tří uvedených scén je asi nejpestřejší a nejvyváženější. Zaujme v něm Mirandolína Bohuslava Martinů, Jenovéfa Roberta Schumanna i Čertova stěna Bedřicha Smetany. Doufejme, že taková nabídka osloví i diváky a že návštěvnost bude vysoká. Nicméně procházíme-li si seznam účinkujících (nejen v Ostravě), je zřejmé, že něco jako ansámblové divadlo ve svém původním významu u nás prakticky přestalo existovat. Obsazení bývá často poskládané takříkajíc odevšad. To je jistě jedno z mnoha témat k diskusi o operních poměrech v Česku. Přeji vám každopádně příjemné operní zážitky, ať už v divadle, v kině nebo na koncertě.

Věra Drápelová

Vážení a milí přátelé hudby,

listopadové vydání časopisu po delší době přibližuje současnost Kvarteta Pavla Haase, v posledních letech nejúspěšnějšího ambasadora naší komorní hudby v zahraničí. Jestliže jsme Vám v minulých měsících představovali špičkové houslisty, v tomto čísle se věnujeme více než jindy klavíru – ohlédnutí za letošním hostováním Rafała Blechacze v Praze, reportáž z hamburské továrny legendární firmy Steinway a hlavně mimořádné rozhovory se dvěma vpravdě světovými pianisty – Emanuelem Axem a Yefimem Bronfmanem.

Laskavý podzim přeje všem čtenářům

Luboš Stehlík

vyšlo: 29. 10. 2013

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 11/2013

obsah

3 Komentáře
6 Pavel Haas Quartet – Je ambasadorem české hudby, nahrál Schuberta a čeká na další cenu Gramophonu (Luboš Stehlík) Interview s violoncellistou špičkového česko-slovenského kvarteta Peterem Jarůškem.
10 Mariusz Kwiecień: Buďte dobře připraveni (Mirka Zemanová) ...Radí mladým zpěvákům polský mozartovský barytonista.
13 Dokonalost má číslo 595 281 (Tomáš Černý) Aneb jak se klavír Steinway s uvedeným sériovým číslem dostal až do orchestrálního studia Českého rozhlasu.
16 Pražská varhanická škola (Jan Hora) Historie jednoho z nejdůležitějších pedagogických ústavů v dějinách české hudby.
18 Nejkrásnější spolupráce vznikají z ryzího přátelství a pro radost (Markéta Vejvodová) Dva rozhovory se světovými pianisty – Emanuelem Axem a Yefimem Bronfmanem.
23 Rafał Blechacz: Klavír s sebou zatím nevozím (Věra Drápelová) Jedna z největších hvězd letošní Dvořákovy Prahy v interview o kom jiném než o Chopinovi!
24 Jak se v Česku baletilo (Jana Hošková) Z Prozatímního do Národního.
27 Počátky a vývoj hudebního časopisectví (Vlasta Reittererová) „Protivné tábory“ hudebních žurnalistů a Zdeněk Nejedlý ve čtvrtém díle našeho časopiseckého seriálu.
30 Nic než muzikálnost (Michaela Vostřelová) Podzimní vzpomínka na letní kurzy s Markétou Cukrovou a Adamem Plachetkou.
32 Uvědomoval jsem si, že mne zpěv může jednou opustit, a proto jsem se věnoval i režii (Markéta Jůzová) S Josefem Průdkem o inscenacích minulých let a o spolupráci s Josém Curou nebo Milošem Formanem.
36 Kritiky
40 Svět opery
44 Beata Hlavenková – Umění napsat jednoduchou píseň (Milan Tesař) Skladatelka a pianistka o svých dvou synech, dvou albech a dvanácti měsících v roce.
46 Jazz v diplomových pracích (Milan Tesař) Fenomén jazzu jako cíl vědeckého výzkumu na české akademické půdě.
48 Ondřej Štveráček: Nepíšu je pro ženy (Tomáš S. Polívka) Říká saxofonista s robustním tónem a nekompromisním drivem.
50 Jitka Šuranská: Pojďme sloužit lidovým písním (Jiří Moravčík) Interview plné moravského slunéčka, elektronické hudby a fungující hudební spolupráce.
52 Recenze
62 Infoservis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.