středa, 26. říjen 2011

Harmonie 11/2011

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2011/11 časopis Harmonie 2011/11

Milí čtenáři,

od svého vzniku v roce 1993 už HARMONIE nabídla stovky pohledů na nové nahrávky či významné reedice. Je to sice výběr z různých důvodů velmi selektivní, nicméně v České republice výjimečný. Většina z Vás jsou jistě příznivci analogových a digitálních nosičů (od černé desky po SACD) a odmítá zvukově amputované „empétrojky“ a jiné formáty. Nicméně „pokrok“ nezastavíme, a tak krize a neustávající kopírování hudby přinutilo velké firmy, aby přešly do internetového protiútoku. Letošní podzim přinesl rozjezd dvou projektů: iTunes Store s podporou Applu, takže musíte mít speciální program, na což jsou uživatelé Windows alergičtí, a českého MusicJetu, který pracuje na bázi Windows, ale brzy prý bude softwarové prostředí univerzální. (A to se v budoucnu dá čekat masivní rozjezd prodeje hudby od Googlu.) MusicJet je v ČR podporován organizací OSA, ke které má řada mladých lidí averzi, nicméně bez toho by asi projekt nešlo vůbec rozjet. O co se jedná? Za měsíční poplatek 75 nebo 149 Kč včetně DPH si můžete vybírat z více než jednoho a půl milionu skladeb libovolné množství titulů a přehrávat si je v počítači nebo mobilu (vše je streamované, skladby nelze ukladát na pevný disk!). Je to tedy legální a snadné. Ale samozřejmě nemůžete počítat s kvalitou, na jakou jste zvyklí. Hudbu si sice může uživatel nacpat do mobilu, nicméně mě zamrazí při představě, jaký že to pak bude ve sluchátkách Bach, Mahler, Martinů, Gubajdulina... Do projektu se zapojily všechny významné gramofonové firmy na českém trhu (Universal Music, Sony Music, EMI, Warner Music, Supraphon, Popron Music) a nejspíš budou mít zájem vstoupit do systému časem i další labely. Klasická hudba se už na MusicJetu vyskytuje, ale proti popu je to zatím ubohé. Situace se má ale prý rychle zlepšovat. (Podle vyjádření Universal Music jde v jejich případě o technický problém MusicJetu, který v době uzávěrky nebyl schopen přečíst metadata vážné hudby. Jinými slovy software si neumí poradit s údajem o skladateli, který pop music neřeší.) Až bude jednou nový digitální obchod plně sloužit i vážné hudbě a jazzu, tak snad pomůže šíření hudby a legalizaci, nicméně klasické nosiče to ještě dlouho plnohodnotně nenahradí.

Schola Gregoriana Pragensis má ve svých projektech řadu plusových znamének kvality interpretace a dramaturgie, nicméně důležitý je i fakt, že jako nikdo jiný v tomto státě slouží propagaci chorálu, přičemž k tomu nepotřebuje zparchantělý mix s pokleslou formou pop music nebo muzikálu. Právě vyšla jejich adventní deska a opět je perfektně připravená a provedená. Kolega Jan Baťa si nejen o chorálu povídal jak s uměleckým vedoucím SGP Davidem Ebenem, tak ideovým otcem desky Hasanem El-Duniou. Listopadové číslo nabízí ještě tři zajímavé rozhovory: s německo-japonskou pianistkou Alicí Sarou Ott, slovenským houslistou Milanem Paľou a s francouzským trumpetistou Erikem Truffazem.

glosa

Dobré zprávy

Měsíc říjen přinesl dvě pozitivní zprávy. Dirigent Jakub Hrůša se stal designovaným operním ředitelem Royal Danish Theatre a kompaktní disk s Dvořákovou hudbou v podání Pavel Haas Quartet se stal nahrávkou roku výročních cen britského magazínu Gramophone. Je to skutečně tak skvělé a co to znamená?

Pavel Haas Quarted, foto Supraphon Pavel Haas Quartedfoto: Supraphon

Det Kongelige Teater (Copenhagen Opera House) patří k nejzajímavějším operním scénám Evropy – uměleckou úrovní, architekturou, organizací a nezřídka i dramaturgií. Pro teprve třicetiletého Jakuba Hrůšu je to skutečně zásadní kariérní vzestup na mezinárodní scéně. Angažmá předcházela tvrdá dřina a nadstandardní výkony (možná i intenzivní práce jeho agentury), a to jak koncertní (hlavně s Pražskou komorní filharmonií), tak operní (Glyndebourne; u nás ovšem nebylo zcela kladně přijato jeho pojetí Rusalky v Národním divadle Praha) a také dosavadní hostování v Kodani (například Boris Godunov). Kodaňská opera, jejíž historie začala v 70. letech 19. století, má neobyčejnou postmoderní budovu (architekt Henning Larsen), výbornou akustiku, příjemný interiér pro přibližně 1500 diváků a velmi kvalitní operní ansánbl. V posledních letech spolupracuje dokonce i s nahrávací firmou Decca (dobře hodnocený Wagnerův Ring), což je samo o sobě vizitkou kvality. Od Jakuba Hrůši v Kodani očekávají nové podněty, intenzivní uměleckou i manažerskou práci a „vzrušující“ hudební zážitky. Pro něho to bude jistě skvělá škola, sbírání zkušeností, důležitý mezistupeň v jeho strmé kariéře (v roce 2004 ukončil studia na HAMU, o dva roky později už byl šéfem zlínské Filharmonie B. Martinů a asistentem při Orchestre Philharmonique de Radio France) a jistě i intenzivnější prezentace vlastní umělecké identity. Doufám, že jednou z jeho ambicí bude prosazování české klasiky (Janáček, Martinů, Smetana) a soudobé hudby. A také že se mu z toho nezatočí hlava a bude stále pokorným prostředníkem mezi skladatelem a posluchačem / divákem. Nejspíš se časem zařadí mezi žádané „létající“ dirigenty, ale věřme, že nezapomene na svoje kořeny...

Ceny britského časopisu Gramophone jsou označovány „Oskary vážné hudby“. Je to sice nadsázka, která ponižuje ceny BBC Music Magazine, americké Grammy či Deutscher Schallplattenpreis, ale něco na tom přece jenom je. Gramophone výhodou jazyka, dlouhé tradice a renomé skutečně organizuje důležitou „soutěž“, takže vítěznými vavříny se umělci a firmy právem chlubí. Jsou prostě v drtivé většině značkou nesporné kvality. (Jen občas se porota sekne nebo je poněkud příliš britská.) Samozřejmě je tomu podobně jako třeba v krasobruslení – míra subjektivních preferencí porotců je někdy nižší, jindy vyšší. (Jako každé mediálně známé ceny jsou do jisté míry spjaty i s byznysem.) Haasovci porazili nejen Doric String Quartet, ale hlavně Artemis Quartett s mimořádnou nahrávkou Beethovenových kvartetů, což možná někoho mohlo překvapit. Podle mě dala porota přednost před zralostí a dokonalostí specifickému zvuku a pojetí, dychtivosti a nadšení mládí, hladu po nových výzvách. Jakkoli jsem poněkud skeptický vůči jakýmkoli cenám a žebříčkům kvality či úspěšnosti, je to bezesporu životní úspěch slovensko-českého ansámblu i Supraphonu, skvělá propagace a vstup mezi elitu. Před kvartetem však bude každodenní nutnost svoji pozici ve světové extratřídě obhajovat a jen čas ukáže, jestli ji soubor psychicky zvládne. Před Supraphonem je pro změnu práce na minimalizaci rizika, že ansámbl přestoupí k nějaké jiné firmě. Každopádně být na stejné rovině jako dirigent Gustavo Dudamel, který byl kritiky Gramophonu vyhlášen Umělcem roku 2011, je pro mladé kvartetisty určitě velmi příjemné.

Royal Danish Theatre, foto Thomas Nørdam Andersen Royal Danish Theatrefoto: Thomas Nørdam Andersen

Luboš Stehlík

vyšlo: 31. 10. 2011

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 11/2011

obsah

3 Komentáře – Události
6 Osobnosti: David Eben, Hasan El-Dunia a Schola Gregoriana Pragensis (Jan Baťa)
9 Satyagraha Philipa Glasse v projektu The Met: Live in HD (Wanda Dobrovská)
10 Franz Liszt – Umění protikladů (Vlasta Reittererová)
14 Alice Sara Ott hostem Dvořákovy Prahy (Jindřich Bálek)
18 Opera v Opavě (Olga Janáčková)
20 Profil: houslista Milan Paľa (Vladimír Strakoš)
22 Varhaník Bedřich Antonín Wiedermann (Irena Chřibková)
23 Varhaník Lionel Pike (Jana Slimáčková-Michálková)
24 Václav Talich 11 (Petr Kadlec)
26 Housle na Pražské konzervatoři 11 (Jaroslav Foltýn)
28 Pěvecké legendy: Fernando Corena (Martin Bojda)
30 Nahrávky Rusalky (Martin Jemelka)
33 Styx a Lethe Wolfganga Rihma v Hradci Králové (Marek Hrubecký)
34 Dějiny hudby pro každý den 11 (Vlasta Reittererová)
36 Klavírní festival ve znamení Martina (Martin Víta)
37 Kritiky
43 Svět opery
48 Erik Truffaz v Brně (Milan Tesař)
51 Matthew Shipp nabízí posluchačům své nitro (Peter Motyčka)
52 Klezmerpop (Jiří Moravčík)
54 Proměny Petra Zelenky (Petr Vidomus)
55 Recenze
65 Infoservis. Soutěže

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.