středa, 29. říjen 2008

Harmonie 11/2008

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2008/11 časopis Harmonie 2008/11

Milí čtenáři,

na přelomu září a října vytryskly tři zajímavé události. Další historickou ostudu si připsal na své konto orchestr České filharmonie. Příští rok nebude zahajovat mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Ve zprávě České tiskové kanceláře se praví, že kvůli nevyřešeným sporům o autorská práva k nahrávkám a neustálému odmítání záznamů koncertů se ČF zřejmě jeví pořadatelům tak nespolehlivá, že podle ředitele Pražského jara Romana Bělora dostane tento prestižní koncert Symfonický orchestr Českého rozhlasu. "Nejedná se o schválnost ze strany festivalu, ale o vynucenou situaci, kdy nevíme, co filharmonie dovolí nahrávat a co nedovolí. Nemůžeme riskovat, že zahajovací koncert nebude v České televizi nebo Českém rozhlase," řekl Bělor. Estonský dirigent Neeme Järvi, který bude na zahajovacím koncertu dirigovat, je prý o situaci informován.

Upřímně řečeno jsem to čekal. Pražské jaro je dnes tak finančně závislé na mecenáších, že si nemůže dovolit přepych nejistoty. Kvůli dohadům se letos nepořídily nahrávky z řady koncertů. (Svým způsobem je hodné pozornosti, že orchestr na základě svého výkladu autorského zákona o nahrávkách už hrdinně obětoval na oltář své pravdy během půl roku podle mého vnějšího odhadu několik milionů korun, o které bojkotem nahrávání přišel.) Tvrdý postup Pražského jara je logický, festival si nemůže dovolit žádné selhání. O dalších dvou koncertech ČF na festivalu se prý bude jednat. Je smutné, že si filharmonici neuvědomují, jak je jejich jednání pro existenci tělesa sebedestruktivní. Bezprecedentní konkurenční prostředí ve světě tvrdě potrestá každý špatný krok, každou chybu, každý ústup ze stávajících pozic. Názor, že až se jednou vyčistí "augiášův filharmonický chlév", nastolí se nová pravidla hry, bude se myslet více na hudbu než na boj do posledního muže (či ženy), tak už nebude pro tento orchestr na mezinárodním výsluní místo, nemusí být jen hypotetický. Nový ředitel ČF se má ujmout své funkce 1. července 2009, nový šéfdirigent na podzim téhož roku. Momentálně je to clipper bez kapitána a kormidla, který si myslí, že je Queen Mary 2.

Historický úspěch zaznamenal Jiří Bělohlávek jako dirigent nahrávky Janáčkovy opery Výlety pana Broučka, která byla vyhlášena magazínem Gramophone nejlepším operním projektem tohoto roku. Pan Bělohlávek dokázal z londýnských těles BBC - orchestru a sboru - a převážně českých sólistů vytvořit mimořádně kompaktní tým a stvořil jednu z nejpozoruhodnějších nahrávek Janáčkovy opery. Více než triumf Deutsche Grammophon je to vítězství právě dirigenta a především letošního jubilanta Leoše Janáčka.

Čtyři oficiální varianty státní hymny (existuje ještě neoficiální s dětským sborem), za kterými stojí Jiří Bělohlávek, byly patřičně medializovány. Ani na webu Úřadu vlady se však nedozvíte, kdo je vlastně autorem diskutabilní instrumentace a interpretace, což jsou devízy inovace. Nuže orchestrální a sborová verze jsou letitým dílem Otakara Jeremiáše (1892 - 1962) a sólové varianty instrumentoval Jaroslav Krček.

Za osobnost listopadového vydání jsem vybral Magdalenu Koženou ze tří důvodů. Zaprvé v září jí vyšla nová deska, zadruhé v listopadu bude mít po delší době koncert na Pražském hradě a zatřetí v prosinci bude jedním i hlavních interpretů světové premiéry fragmentů z Martinů Julietty. Je to nejobsáhlejší interview paní Kožené v její rodné zemi. Jinak zde najdete opět řadu obohacujících materiálů: rozhovory s lékařem Klenerem, tvůrčím tandemem manželů Herrmannových, klavíristou Langem, profil jubilanta Pucciniho; zvlášť pak doporučuji jazzovou sondu do doby budování socialismu.

Luboš Stehlík

vyšlo: 27. 10. 2008

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 11/2008

obsah

KLASICKÁ HUDBA
3 Hudba v životě: U mikrofonu Pavel Klener (Marie Kulijevyčová)
6 Rozhovor s manželi Herrmannovými o jejich Mozartovi (Markéta Jůzová)
8 Lang Lang nahrál Chopina (připravil Věroslav Němec)
11 "Strůjce atomové hudby" Gerald Finley (Wanda Dobrovské)
13 Výročí: Giacomo Puccini (Vlasta Reittererová)
18 Osobnost: Magdalena Kožená (Aleš Březina)
23 Seriál: Italská opera v Praze (Milada Jonášová)
26 Hudba v koncentračních táborech (Vlasta Reittererová)
29 Poznámky k minulosti a současnosti baletu a tance (Jana Hošková)
33 Seriál: Korespondence Karla Ančerla s Ivanem Medkem - 11 (Petr Kadlec)
35 Kritiky
38 Svět opery
JAZZ
43 Debut Aarona Parkse (Vilém Spilka)
45 Český jazz 1948 - 1965 (Lubomír Dorůžka)
48 Rozhovor: Tim Berne a Craig Taborn (Peter Motyčka)
49 Virtuos na oud Rabih Abou Khalil (Jiří Moravčík)
NAHRÁVKY
52 Recenze
INFOSERVIS
69 Zpravodajství Martinů Revisited
70 Prezentace, objednací kupon, soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.