pátek, 5. listopad 2004

Harmonie 11/2004

Napsal(a) 

2004/11 2004/11

Vážené a vážení,

jen zřídkakdy Vás oslovuji z této čestné stránky, jež je jinak na bedrech pana šéfredaktora. Chci se rozloučit. I když ne tak úplně - doufám, že budu moci pro Harmonii psát i nadále, byť již

rubrika jazz&world music nebude v mé péči.

Jsem nejdéle činným členem redakce, pamatuji úplné začátky. Trocha nostalgie se mi tedy na tomto místě snad dá odpustit. Pamatuji, jak první šéfredaktor Harmonie Pavel Kalina přijímal svého prvního redaktora

Dr. Luboše Stehlíka. Pamatuji si, jak jsme si s panem doktorem začali tykat nad hromadou obálek jakési ankety (byla to Zlatá Harmonie?), kterou jsme zpracovávali v bývalé sklepní redakci s oknem do jednoho nevábného holešovického dvora. Tím oknem

se "chodilo" přes onen dvůr k vydavateli. Je to celé strašně dávno, a přece jen o něco více než deset let.

Harmonie zosobněná Pavlem Kalinou mi tehdy dala prostor pro psaní o jazzu a stala se mi na léta útočištěm. Pro mladou Mičkalovou, co velmi

dobře ví, že nic neví, uhranutou jazzovým fenoménem, "psát" znamenalo "vzdělávat se". Dělala jsem chyby (tolik!), ale učila jsem se milovat hudbu a fascinovalo mě, že vím proč. Byť jsem klasice z povzdálí uctivě vykala, z redakce Rock&popu jsem

konvertovala k Harmonii rychle a intuitivně, jak je mým zvykem. Přitahovalo mne prostředí, kde se lidé zajímají o hudbu jako o umění, bez upřednostňování generačních či sociálních kontextů. Zajímají se o její vnitřnosti, podstatu, významy, hudební

souvislosti, provedení, vývoj a krásu. Ať je to jakákoliv hudba. A poslouchají ušima, což tolik lidí neumí. Doba se změnila a vše se dnes míchá se vším, avšak tehdy byl pro mne ten rozdíl hmatatelný.

Měla jsem ambice vytvořit si v Harmonii malý časopis

v časopise, ale nikdy se mi to myslím nepodařilo. Chtít vtěsnat do tak malého prostoru vše, co obnášel obrovský, pro mne nikdy "menšinový", jazzový žánr na domácí, zahraniční, historické i současné půdě, bylo lákavé, ale nemožné a příliš pracné, zvlášť v

neustálém zápasu s faktem minimálního počtu autorů, kteří vědí, o co jde, a se skromnou finanční situací časopisu. A tak ta rubrika prošla za léta mnoha proměnami a skončila u současného formátu: velkých materiálů, v nichž se autoři rádi poperou s

tématem, či rádi informují o něčem výjimečném.

Vždy jsem cítila tíhu zodpovědnosti za prostor, který obzvláště jazzu v žádném jiném zdejším časopise není věnován. Jak často mi lidé pokládali naivní, fanouškovskou otázku: Proč u nás není čistě jazzový

časopis?! Má standardizovaná odpověď zněla: A kdo by ho psal? A kolik lidí by ho kupovalo? A kdo by to platil? Zlatá Harmonie!

Opravdu mě těší, že mohu dát prostor svému nynějšímu nástupci. Petr Vidomus studuje žurnalistiku a sociologii v Olomouci a

práce pro Harmonii pro něj může v jeho věku být stejně prospěšná jako on pro redakci. Zatím jsme otiskli dva jeho texty - reportáž z festivalu Jazz Ä Vienne spojenou se dvěma rozhovory a Petrovými vlastními fotografiemi a v tomto čísle naleznete rozhovor

s Nilsem Petterem MolvÎrem doplněný o portrét tohoto norského elektro-mága. Žezlo od příštího čísla tedy převezme mladá, zapálená krev. V pevné víře, že tak to má být, se s vámi loučím i neloučím, zdravím všechny pravidelné čtenáře jazz&wm rubriky,

a těším se spolu s nimi na každé další číslo Harmonie.

Mějte se krásně.

Petra Konrádová, Reflex

Milí přátelé Harmonie,

jistě nejen já jsem si léta neuměl představit jazzovou rubriku

bez Petry Konrádové. Patří k několika lidem v tomto státě, kteří jsou schopni špičkově a poutavě psát o jazzu. Ještě méně je pak těch, kteří by byli schopni redakční práce na tomto poli na její úrovni. Za sebe mohu teď jedině zvolat: Díky! Její

následovník to nebude mít lehké, neboť laťka je nastavena hodně vysoko. Nicméně věřím, že i nadále budete mít z rubriky jazz-world music potěšení.

Luboš Stehlík

P. S. Gabriele Beňačkové a

Pavlu Horníkovi se redakce omlouvá za technicky zkreslující kvalitu fotografie na coveru říjnového vydání, který neodpovídá originálu.

vyšlo: 1. 11. 2004

zveřejněné články Harmonie 11/2004

obsah

3 Potlesk - fejeton Lukáše Hurníka
3 Zapadlí vlastenci
4 Maestro Fardiner
4 Paata alias Boris
4 Sebevědomá plavba 20. Stoletím
4 Opus perfectum
5 Laudace Václavu Bernáškovi
6 Česká hudba očima cizinců
7 Euroart otevřela harfa
8 Čtvrthodinka s Jordi Savallem
11 Struny podzimu hostily Kronos
11 Česká filharmonie, od New Yorku po Tokio vítána, v Praze doma
12 Proms
12 Odvaha s elegancí
14 Jak neztratit svět z dohledu
15 Karolína Bubleová Berková
17 Stříhám, stříháš, stříháme
18 Putování české hudby Evropou
20 Berlín (bez Festowochwen)
20 Hvězdný Luzern (jako obvykle)
21 S orchestrem je třeba žít
22 Zatracený génius Pavel Steidl
24 V hudbě život Čechů
28 František Ignác Tůma, Mezi Palestrinou a Mozartem
30 Londýn: Řeské pašije podruhé
30 Praha: Adriana Lecouvreur v Národní divadle
31 Drážďany: Operní tvorba 20.století
32 Bregenz: Kurt Weill a Leonard Bernstein
32 Praha: Lucia Di Lammermoor ve Státní opeře
33 Bayreuth: Hrátky se smrtí
34 Byareuth: Do Bayreuthu jedině přes Island!
35 Český swing zbaven prachu
36 Nils Petter Molvaer: Zvuk, obraz, kontrast
37 Jsme jiní než amerika
39 Shooglenifity. Mluvit o hudbě je jako tančit o architektuře

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.