úterý, 20. listopad 2001

Harmonie 11/2001

Napsal(a) 

11/2001 11/2001

Vážení čtenáři,

tento editorial píšu dva dny po skončení našeho veletrhu Muzika a nedá mi to, abych se alespoň krátce nezmínil o živé hudbě, kterou jsem zde slyšel. Samozřejmě bych mohl psát o stále lepších flétnách Pearl, kompletní sadě klarinetů od francouzského Selmera, o modelech fléten Privilege ve všech mechanických systémech, které České hudební nástroje na rozdíl od minulého roku už prodávají za stejnou cenu ne s postříbrným náústkem, ale s celostříbrným (každý dechař jistě ví, jaký je to rozdíl), o "snových" zobcových flétnách Mollenhauer, o osminkové řadě smyčcových nástrojů pro malé děti, jež byla doplněna o "violoncellíčka" a "kontrabasíčky", o nových typech akordeonů, ale o tom všem se můžete dočíst v listopadovém vydání sesterského měsíčníku Muzikus. Já byl překvapen úspěchem pódia Podkova v jednom z Křižíkových pavilonů, na kterém se záviděníhodným entusiasmem koncertoval Komorní orchestr Dvořákova kraje, jenž přes dvacet let diriguje tympanista České filharmonie Václav Mazáček, nebo Saxofonové kvarteto Bohemia, jež má při své technické virtuozitě a harmonické barevnosti nadějné vyhlídky na mezinárodní kariéru. U Křížíkovy fontány hrálo pro rockové fanoušky mnoho kapel, ale když v sobotu 22. září zadul na závěr celodenního programu pro hlavní hvězdě Danu Bártovi v úpravách amerických tradicionálů, gospelů a klasických témat soubor Canadian Brass, jenž zavítal v rámci svého světového turné i do Prahy, bylo ihned jasné, kdo je vrcholem live Muziky. Musím hluboko pomyslně smeknout před svými kolegy, kteří dokázali připravit tak kvalitní akci.

Před několika měsíci houslista Pavel Šporcl překvapivě změnil agentážní zastoupení. Jeho "ledoborcem" je teď významná agentura, jejíž hlavní hvězdou je Magdalena Kožená. Silný tah na branku tohoto v českých poměrech mimořádně talentovaného virtuóza, který se proslulými šátky a koženým oblečením dostal už do zorného pole bulvárních médií, by mohl naznačovat, že by rád pronikl na prestižní zahraniční pódia. Oporou by mu mohlo být i vznikající spojení se Supraphonem, který plánuje zařadit Šporcla do svého týmu sólistů. Ze supraphonské dvojice Hudeček - Demeterová tak asi někdo bude muset vypadnout, protože tři houslisty si nemohou dovolit plně vytížit ani takové firmy jako jsou Deutsche Grammophon, BMG, Sony, Teldec nebo Decca.

Je až komické, jak se snaží naše hvězdy a hvězdičky mediálně zviditelnit. Po zprávách a klepech v bulvárním tisku (v Čechách platí: bulvární tisk = obecně známý, populární), nováckém širokomasém pořadu Štefana Margity "Hogo fogo", což je jediná platforma Novy, kde divák občas uslyší opatrně odměřovanou dávku klasické hudby, a podivných výletech našich operních hvězd do světa populární hudby, kde spolupracují s osobnostmi typu Hapky, Horáčka, Křížka, Habery a pod., jsem v září v úžasu sledoval, jak se v pořadu České televize "Když se řekne profese" zviditelňuje houslista Jaroslav Svěcený, jenž si prohodil roli s politikem Ivanem Langrem. Těžko určit, kdo byl trapnější, jestli Jaroslav Svěcený v roli politika, oblažujícího houslemi Sněmovnu Parlamentu České republiky, nebo téměř soucit budící Ivan Langer se skřípajícími houslemi. Po naštěstí již zapomenutém vystoupení Svěceného v televizním "Kufru" jsem myslel, že mě tento umělec už ničím nepřekvapí. Je vidět, že se člověk neustále mýlí. Jsou tu však ale ještě propagační rezervy. Například i naše největší hvězdy mají jako Pavarotti svoji rodnou "Modenu". Proč tedy neuspořádat charitativní spektakulární koncert (jedno jestli pro nadaci nebo pro New York) "xy a jeho (její) přátelé"? Pozor ale na daně. Vězte, že modenští radní to svému slavnému rodákovi chtějí pěkně spočítat a žádají po "Big P" miliony dolarů, jinak prý skončí v base.

V září mě mile překvapily dvě nahrávky z produkce vydavatelství, známých hlavně tituly s klasickou muzikou. Ke stému výročí narození Jaroslava Seiferta, nositele Nobelovy ceny za literaturu, vyšel výběr veršů z básníkovy tvorby v podání skvělých recitátorů - Františka Němce, Viktora Preisse a Oty Sklenčky. Předěly v toku líbezných veršů tvoří čtyři vzpomínkové vstupy samotného Seiferta. Slovo pak umocňuje hudba Antonína Dvořáka, kterého Jaroslav Seifert miloval. Trochu jinak jímavou deskou je Vinárna vzpomínek U divotvorného hrnce, na které Stella Zázvorková a Jiří Melíšek vzpomínají na Jana Wericha. Dozvíte se například jak se slavily u Werichů vánoce, co nejraději jedl a pil nebo jaký byl herec a jaký ředitel. Samozřejmě nemohou zde chybět alespoň improvizované písně Jaroslava Ježka.

V Echu najdete zprávu o udílení německých gramofonových cen Echo Klassik. Patří mezi respektované a dobře finančně zaopatřené akce v Evropě. I když pak znuděně tleskají, mohou se VIP přetrhnout, aby byli v sále při předávání, neboť slavnostní rituál snímá celostátní veřejnoprávní televizní kanál ZDF a každý, kdo v německém nahrávacím byznysu něco znamená, tam prostě musí být. Výsledky nebudu komentovat, neboť jestliže s některými souhlasím, některá ocenění ve mně navodila spíše úsměvně ironickou náladu. Porotci totiž (upozorňuji, že neznám systém hodnocení) si dali velmi záležet na tom, aby každá firma ze světových gramofonových leadrů dostala alespoň jednu cenu a bez ocenění nezůstaly ani domácí labely - Hänssler, Koch a MDG. Tato strategie ovšem není ojedinělá. Podléhají jí i nejrenomovanější soutěže Francie, USA nebo Velké Británie. I když proti těmto gigantům trpasličí české Ceny Harmonie také nejsou bez chyb, nemohu se zbavit pocitu, že jejich vypovídající hodnota je relativně vyšší nežli například právě cen mocné Deutsche Fono Akademie.

Z nového čísla HARMONIE bych rád upozornil na rozhovor s barytonistou Ivanem Kusnjerem, jenž slaví padesátiny a na profily dvou osobností, spjatých s českou kulturou různým způsobem. Paul Aron byl nucen odejít do exilu právě do Čech, Miloslav Kabeláč je společně s Bohuslavem Martinů nejvýznamnějším skladatelem druhé poloviny minulého století. Arona a Kabeláče, i když se asi neznali, spojují silně negativní postoje vůči nacismu. Zvlášť bych chtěl upozornit na první český portrét Američana Davida Danielse. Po Brianu Asawovi a Andreasi Schollovi tak představujeme čtenářům HARMONIE posledního z trojice slavných současných kontratenoristů.

vyšlo: 8. 11. 2001

zveřejněné články Harmonie 11/2001

obsah

4
Světové ceny Antonína Dvořáka (Luboš Stehlík). Ashkenazyho Leningradská (Petr Veber)
6
Komorní proměny (Eva Vítová). Londýnské Proms (Vanda Prochazka)
7
Svatováclavské slavnosti (Dina Šnejdarová, Luboš Stehlík)
8
Osobnost: Jennifer Larmore - exkluzivní rozhovor (Petr Veber)
10 Rozhlasoví symfonikové zahájili jubilejní sezónu (Luboš Stehlík). Petr Dvorský slavil padesátiny (Petr Veber). Pražský varhanní festival u Jakuba (Dina Šnejdarová)
11
Moravský podzim mezi láskou a smrtí (Markéta Jůzová)
12
Rozhovor s kytarovým vydavatelem Zdeňkem Dvořákem (Luboš Stehlík)
14
Americký kontratenorový playboy David Daniels (Marc Niubo)
16
Rozhovor k jubileu Ivana Kusnjera (Marie Kulijevyčová)
18
Česká smyčcová kvarteta: Kvarteto Martinů (Eva Vítová)
19
Paul Aron - kulturní bolševik třetí říše (Agata Schindler)
20
Berliner Festwochen ve stínu terorismu (Milan Slavický)
22
Jukka-Pekka Saraste
32
Študákova cesta do hlubin podivuhodného díla Jaromíra Hniličky (Vladimír Strakoš)
35
Ze světa jazzových vydavatelství - Hat Hut (Pavel Klusák)
36
Greg Osby - Pokrok nade vše (Petra Konrádová)
38
Kočka v rozpáleném baru - Brian Setzer Trio (Ondřej Konrád)
39
Pod rohožkou: kytarista Josef Štěpánek (Petra Konrádová)

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.