středa, 4. říjen 2023

Harmonie 10/2023

Napsal(a) 

Harmonie 10/2023 Harmonie 10/2023

V nový život

Jistě nemusím popisovat historii symfonického pochodu V nový život Josefa Suka z roku 1919. Skladatel ho věnoval českému tělocvičnému spolku Sokol, který se k němu zpočátku choval docela macešsky. Všesokolský slet s číslovkou XVII. se uskuteční od 30. června do 5. července 2024. Doufám, že jeho součástí bude kromě nepostradatelných – Bedřicha Smetany a Františka Kmocha – i hudba Josefa Suka. (Mimochodem těžko bych hledal v české hudbě kompozičně lepší pochod. Velkolepým sletovým výstupům sokolů budou snad marně konkurovat etapy Tour de France.)

Názvu pochodu se v mysli nemohu zbavit kvůli Harmonii. Již téměř dva roky se potácí na hraně finanční propasti. (Amatérské nadšení, kreativita a vědomí, že vše jde ekonomicky jaksi samo, nestačí.) Člověk, který časopis před třiceti lety založil, ji dále nebude vydávat. Nemá ke klasické hudbě existenciální vztah, neumí jediné české tištěné hudební médium ekonomicky zajistit a má nejspíš jiné plány. V okamžiku, kdy tento editorial čtete, bude jasné, jestli unikátní třicetiletá cesta Harmonie končí a máte v rukou poslední vydání, nebo jestli bude mít nový život. Harmonii tvaruji několik desítek let. Celou tu dobu jsem se snažil prosazovat nadhled (vyjma úvodníků), nestrannost a objektivitu, která jistě nemůže být v rámci subjektivity dokonalá – někdy se to dařilo, někdy ne. Bohužel i já jsem byl občas kvůli udržení Harmonie přinucen v rámci obecného systému „protislužeb“, který v České republice existuje, řečeno slovníkem politiků, k vyvažování a kompromisům, které někdy dokonce přesáhly můj vnitřní kodex. Úsloví „každý rok je vítězství“ sice zní defétisticky, ale bylo vnuceným profesním mottem inimálně patnáct let. Ohlédnu-li se zpět, je vlastně zázračné, že se nám v rámci originálního ekonomického modu podařilo vytvořit z Harmonie časopis nadstandardní evropské úrovně, který má obří archiv nezměrného významu a kvality. Měl jsem a mám však životní štěstí na řadu báječných publicistů z klasiky a jazzu.

Bude-li Harmonie v nějaké formě pokračovat ve veřejně prospěšném poslání, odolá vnějším tlakům, bude jako dosud odborně nejlepší a přidá špičkový ekonomický fundament, mohl by se stát Sukův pochod pro ni erbovním…

Milé čtenářky a vážení čtenáři, přízeň Harmonii jste od roku 1993 zachovávali, protože byla a je nejkvalitnějším českým médiem o klasické hudbě a jazzu. Snad budete mít silné důvody pro podporu i v budoucnu. Téměř vše na tomto světě má právo na „nový život“.

Osobnost, zpěv a hudba Angélique Kidjo mi připomíná barevný ohňostroj nad Eiffelovou věží 14. července. Jsem rád, že je hlavní hvězdou říjnové edice. Decentním kontrapunktem je článek o baletní víle Sylfidě včera (August Bournonville) a dnes (Johan Kobborg). Určitě se zastavte u janáčkovského vyznání hudebního publicisty Patricka Lamberta, jednoho z největších znalců fonotéky české hudby. Unikátním edičním počinem je studie o jazzu ve výmarském Německu. Coda. Zlatá Praha uvedla v září premiéru televizního dokumentu o houslovém virtuosovi Josefu Špačkovi. V třiceti sedmi letech pozoruhodný úspěch… Začíná výstavba Areny Brno, velikášské stavby pro přibližně 400 tisíc Brňanů (plus turisty). Náklady téměř jistě převýší 6 miliard. Stát přihodí 300 milionů, Jihomoravský kraj 200 milionů. Městská firma Arena Brno si na stavbu vezme gigantický úvěr, úroky budou hvězdné. Hodně přes 3 miliardy prý přiteče z brněnské pokladny. Hala má zvládnout vše: sport, lidovou zábavu, teatrum i hudbu s umělohmotným zvukem. Jen nikdo neví, jestli se miliardy vrátí… V říjnu je termín nabídek pro zhotovitele Janáčkova kulturního centra v Brně. Splní město, kraj a stát vznešené sliby a najde další miliardy, nebo budou podzemní garáže pohrobkem a zvítězí jihomoravský politický trumf v politické bitvě o voliče v roce 2025?

 

Láskyplný, nikolivěk vítězný říjen přeje přátelům Harmonie
Luboš Stehlík

vychází 2. 10. 2023

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 10/2023

obsah

4 Angélique Kidjo Hudba mění svět bez našeho vědomí (Milan Tesař)
Vysílám sice svou hudbou zprávy, ale nejsem tu od toho, abych lidi poučovala.

10 Nástroje odhalují pravou tvář Chopinovy hudby (Jan Dušek)

14 Křehké kráse baletního umění začínají odpadávat křidélka (Jana Hošková)

24 Janáčkova filharmonie Ostrava – 70 (Luboš Stehlík)

29 Co přináší mecenáši (Jiří Vejvoda)

32 Cyklus S (Hana Dohnálková)

38 Svět Alfreda Strejčka (Alena Sojková)

44 Janáček podle Patricka Lamberta (Petr Kadlec)
Janáčkova hudba jde přímo do duše a vy si ji chcete znovu a znovu zpřítomňovat.

50 Velvyslanec kontratenoristů Andreas Scholl (Zuzana Ledererová)

53 Příběh knihovny 1 (Jiří Slabihoudek)

56 Zapomenuté knihy o hudbě / díl 20 Johann Gottfried Dlabacz (Stanislav Bohadlo)

62 Jazz ve výmarském Německu (Vít Hloušek)

67 Hudba Balkánu americkýma očima (Petr Dorůžka)
Dokáže cizinec prolomit ledy a proniknout mezi elitní muzikanty balkánských svateb?

70 Vzpomínání na Jiřího Černého (Jiří Pallas)

73 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.