pátek, 27. září 2019

Harmonie 10/2019

Napsal(a) 

Harmonie 10/2019 Harmonie 10/2019

Ovoce, pravda a láska

Švejk: „Paní Müllerová, já jdu na vojnu.” Müllerová: „A co tam budou dělat?” Švejk: „Bojovat… už i Čubička píše, že… drahou vlast vovinuly nějaké mraky.”
Můj srpnový editorial byl po odeslání do tisku náhlým ukončením „kauzy šmarda“ zčásti antikvován, což je riziko časopisů, když chtějí být aktuální. (Doufám, že na počátku října nebude minulostí i tento sloupek.) „Vovinutá“ kultura se zbavila „mraků“ a máme v pořadí dvacátého polistopadového ministra kultury. Lubomíra Zavorálka jsem dosud kulturně zaznamenal před pěti lety jako spoluřešitele problému pražského Lobkovického paláce, kdy byl zrušen dohodnutý prodej Německu. Nevídávám jej sice na běžných akcích náročnějších forem hudby, neznám jeho názory na umění, ale doufám, že by nedal cenu komunistickému básníkovi. Možná má jeho osobnost více úrovní, leč mám pocit, že umí naslouchat. Jeho politický soukmenovec Vítězslav Jandák jej na serveru Blesk.cz ironicky mimo jiné charakterizoval: „Má vztah k mnoha umělcům, jak se říká, pravdoláskařského typu. Myslím si, že ho budou mít rádi a pokud se bude demonstrovat za peníze na kulturu, tak on půjde s nimi.“ Je podivné, jak slova „pravda a láska“, která jsou u normálních lidí, tedy nepolitiků, často součástí mravního kodexu, nabyla kvůli sdílení sarkasmů v médiích a na sítích pejorativní rozměr. Přitom jednoduchý člověk, jako jsem já, nechápe, co je špatného na tom, když se člověk snaží ctít pravdu a milovat bližního…
Nicméně coda k panu ministrovi. Přejme mu, aby jeho ovoce na ministerstvu kultury bylo dobré, aby další pokus o koncepční řešení podpory živého umění byl konečně úspěšný, aby vznikl ambiciózní a proveditelný nový plán státní kulturní politiky a zákon o veřejné instituci v kultuře, aby se podařila reorganizace Státního fondu kultury, aby se dovedly do rozhodné fáze projekty typu Invalidovna, aby synonymem kultury nebyly jen památky… Je sympatické, že pan Zaorálek ruší nedomyšlené činy pana Staňka a že jako levicový politik tak často hovoří o zvyšování platů. Přestože je politik a bývalý první diplomat, mnoho lidí by potěšilo, kdyby byla pro něho pravda důležitá a láskyplně pečoval o rozkvět české kultury. Jenže během třiceti let jsme tak často o ledasčem snili…
Na začátku školního roku navštívil pan ministr Pražskou konzervatoř. Netuším, jestli kvůli pěknému sálu nebo to byl nějaký signál, ale překvapilo mě to. Studentům řekl, že „kultura stejně jako demokracie není samozřejmá věc“. Chci doufat, že to nebyla pouhá politická věta. Vyčkejme, jaké ovoce vypěstuje a mějme v paměti slova, jež platí na kohokoli z nás:
„Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce… A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.“ (Bible, Matouš 7)
Jsem rád, že se v Harmonii opět objevuje Jan Bartoš, osobitý názory, svými činy a svou prací s klavírem, jejíž nejnovějším plodem je pozoruhodná nahrávka hudby Leoše Janáčka. Připravili jsme mimo jiné netradiční připomínku nového projektu kvinteta Belfiato. Neobyčejné jsou rozhovory s hudebním producentem a režisérem Holgerem Urbachem, legendou jazzového klavíru Fredem Herschem a s vydavatelem, skladatelem, hudebníkem a odborníkem na autorské právo Petrem Ostrouchovem.
Přeji všem i sobě dobré dny
Luboš Stehlík
šéfredaktor

vychází 30. 9. 2019

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 10/2019

obsah

3 Belfiato: Rejcha nás baví (Dita Hradecká)

6 Jan Bartoš (Magdalena Nováčková)
O Janáčkovi, nevyšlapaných cestách a vizích, nových projektech a tak vůbec.

13 Kateřina Kněžíková: Dvořák mi svědčí (Vojtěch Babka)
Julietta, Ludmila a od letošního října i Rusalka.

18 Holger Urbach: Ani minutu jsem nelitoval, že jsem hudební producent (Jindřich Bálek)

24 Miroslav Tóth: Improvizace a sny (Michal Nejtek)

30 Renesanční barokář Jiří Kotouč (Markéta Cukrová)

34 Julia Lezhneva: Vím, kým jsem (Michaela Vostřelová)

36 Být muzikologem na Moravě, ba dokonce v Olomouci (Jan Vičar)

40 Václav Hudeček o Svátcích hudby 2019 (Luboš Stehlík)

42 Muzeum Antonína Dvořáka (Veronika Vejvodová)

48 Operosa terni colossi moles jaroměřického kapelníka Františka Antonína Míči (Lukáš M. Vytlačil)

50 Konstanty a varianty 10: Hudba na ulici (Vlasta Reittererová)

54 Starobylá krása křesťanského Východu (Daniel Mrázek)

58 Fred Hersch: Při hře na publikum nemyslím (Milan Tesař)
Byl čtrnáctkrát nominován na cenu Grammy a časopis The New Yorker ho nazval živoucí legendou.

61 Nils Landgren: Mé tělo si rozumí s jazzem (Marian Pavlík)

64 Petr Ostrouchov: Vydavatelství jako filantropie (Jan Kyncl)

70 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.