čtvrtek, 29. září 2016

Harmonie 10/2016

Napsal(a) 

Harmonie 10/2016 Harmonie 10/2016

Milí čtenáři,

cesty na výsluní mezinárodní hudební scény jsou různé, přímé, křivolaké, s oporou laureátských vavřínů ze soutěží nebo i bez nich. Například osobnost měsíce října, Václav Luks, je nepotřeboval. „Stačily“ mu talent, mimořádné muzikantství, špičková zahraniční škola, neúnavná pracovitost, kreativita, dobrý tým spolupracovníků a nezbytné štěstí. Podobně tomu bylo třeba v případě Jakuba Hrůši… Nicméně většina hudebníků se spíše snaží na počátku zaujmout svět soutěžními vavříny. Musím dodat, že naše nejlepší soutěže, včetně té nejrenomovanější – Pražského jara, jsou důležité, nicméně pro největší talenty jsou to pouze mezistupně (příprava) ke slavnějším a v očích světa viditelnějším konkurzům. Nemám pocit, že by tam naši nejlepší mladí muzikanti nebyli vidět. Nepa­tříme sice k zemím, které dnes dominují, ale počet laureátů není zanedbatelný a v podstatě odpovídá velikosti České republiky a úrovni odrazového můstku – našemu školství. Po dlouhé odmlce se prosazují i houslisté, například relativně nedávno Josef Špaček v Bruselu a Jan Mráček ve Vídni, hodné pozornosti jsou pak úspěchy jednotlivých škol. Například za JAMU bodoval v roce 2015 vítězstvím v Římě klavírista Pavel Zemen, v roce 2009 kontrabasista Gunars Upatnieks 1. cenou na soutěži ARD v Mnichově. A mimořádně respektovaný Mnichov je šťastným městem pro české hornisty. V 1994 zde zvítězil Radek Baborák, v roce 2010 Přemysl Vojta a v září tohoto roku ocenila porota druhým místem (při neudělení prvního) Kateřinu Javůrkovou. Tento rok je vůbec pro české účastníky mezinárodních konkurzů výjimečně úspěšný. Třiadvacetiletá houslistka Olga Šroubková vyhrála v létě na Premio Lipizer International a devětadvacetiletý varhaník Pavel Svoboda příjemně překvapil druhou cenou v Lipsku. Vrcholem je však historický úspěch stejně starého klavíristy Lukáše Vondráčka, jenž letos suverénně zvítězil v nejnáročnější hudební soutěži současnosti – Queen Elisabeth Competition v Bruselu! Na soutěžích různé úrovně a důležitosti sbírá vavříny řada českých hudebníků a hudebnic. Vypadalo by to nadějně, až idylicky, kdyby v tom nebyl zádrhel – většina laureátů dospěje, jsou vrženi do ostrého konkurenčního babylonu současného světa a vymizí ze zorného pole mezinárodní veřejnosti. Jsou z nich opory domácích orchestrů, kvalitní členové komorních formací, učitelé, sólisté, ale nikoliv světově uznávané hvězdy. Výsledkem je, že v generační vrstvě mezi 25. – 40. rokem nemáme přinejmenším v evropské elitě téměř žádné zastoupení. Pravda, naštěstí jsou výjimky, jako kupříkladu zmíněný Lukáš Vondráček. Protože sleduji hudební scénu doma a v cizině už třicet let, tak mohu k tomu přidat pár vět. Vavřínový věnec vítěze z hudebníka světovou hvězdu neudělá. Může to však být dobrý základ. Docela typický je příběh Magdaleny Kožené. Vítězství v Salc­burku před více než dvaceti lety k ní přitáhlo v cizině i doma lidi, kteří jí (z různých důvodů) pomohli – věděli a uměli. Rychle se vymanila z omezeného českého prostředí, dostala se ke špičkové agentuře s celosvětovou působností, k nejsilnější nahrávací firmě, brzy poté s ní chtěla spolupracovat dirigentská elita, zpívala jen s kvalitními orchestry… měla štěstí a naučila se říkat Ne. Navíc přišla se svým osobitým hlasem na mezinárodní scénu v pravý okamžik.

Kvůli nim samotným i kvůli nám všem přeji novým i starším laureátům aspoň zčásti podobně šťastný příběh. Bohužel dnes je prosazení se ve světě těžší než v minulém století. Jsem přesvědčen, že k vzletu do nebeských výšin svatého Pavla jim jejich alma mater pomáhá, jak může, nevím však o tom, že by ministerstvo školství (s podporou ministerstev kultury, obchodu a financí ☺) mělo silný a propracovaný systém podpory výjimečně nadaných mladých hudebníků a souborů, jak to mají některé kulturně vyspělé státy.

 

Luboš Stehlík

vychází 29. 9. 2016

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 10/2016

obsah

4 Varhany uchovávají duchovní tradice (Dina Šnejdarová)

S Jaroslavem Tůmou, jedním z nejvýraznějších představitelů českého varhanního umění.

6 Collegium 1704: Plnou parou vpřed (Václav Kapsa)

O tom, jak Václav Luks vede své Collegium 1704, je nejlépe přesvědčit se přímo na koncertě. Řízení obou souborů nesoucích toto jméno však zdaleka neprobíhá pouze od cembala či dirigentského pultu…

10 Katarina Karnéus: Hledám ve světě harmonii a rovnost (Boris Klepal)

O Modrovousovi, napodobování Louise Armstronga a sedmeru zavřených dveří s jednou z hlavních hvězd letošního ročníku festivalu Janáček Brno.

14 Heřmanovsky jiné vize (Michaela Vostřelová)

Režisér Jiří Heřman, jeho Láska na dálku a ostatní plány.

18 Saleem Ashkar: Mám rád vnímání v celcích (Irena Černíková)

Izraelsko-palestinský pianista přiveze do Prahy Beethovena.

20 Hans Abrahamsen na festivalu Contempuls (Josef Třeštík)

Sněžný skladatel letos vůbec poprvé navštíví Prahu. A v holešovické La Fabrice bude znít jeho Schnee.

24 Rocc v Brně (Pavel Petráněk)

Umělecký šéf Slovinské národní opery v Lublani a zároveň umělecký vedoucí spolku opera povera se vrací do Brna.

26 Aby hudba nebyla cizí předmět (Petr Kadlec)

Edukace České filharmonie v této sezoně pro 55 000 párů dětských uší.

29 Festival pravoslavné hudby (Ladislav Zemánek)

Nabídne hudbu doby Karla IV. i světové premiéry.

30 Čtvrtstoletí svátků hudby (Luboš Stehlík)

Radek Hrabě o pětadvaceti letech slavení nejen s Václavem Hudečkem.

32 Snažím se choreografům nabízet nápady a inspirovat je (Markéta Jůzová)

S prvním sólistou Baletu Národního divadla a stálým hostem Laterny magiky Ondřejem Vinklátem.

34 120 sezon České filharmonie 12krát jinak (Lucie Maňourová, Robert Hanč)

Návrat na světové nebe.

38 O mozartovské konferenci (Milada Jonášová, Tomislav Volek)

„Co prosím vás ještě chcete na tom Mozartovi objevovat!?“

42 Návraty do Brna (Jiří Beneš)

Osmdesát let života skladatele Milana Slimáčka.

46 Sondy (Vlasta Reittererová)

Vynálezy pro lepší zážitek, a některé pro kočku.

52 25 let ve službách české hudby – 2 (Tomáš Jamník)

Můj vztah k notovému zápisu.

56 Dobrodružství jazzových jam sessions (Milan Tesař)

Radost i stres a zlatá devadesátá.

58 Donny McCaslin: Nepromarnit příležitost k růstu (Anna Mašátová)

Tucet sólových alb, tři nominace na cenu Grammy, exkluzivní spolupráce napříč jazzovou scénou a Blackstar Davida Bowieho jako letošní bonus.

60 Africký jazz (Daniel Hevier ml.)

Od Zimbabwe po Etiopii.

62 Jazzové kompilace I. (Lukáš Machata)

Od swingu po acid jazz.

64 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.