středa, 28. září 2011

Harmonie 10/2011

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2011/10 časopis Harmonie 2011/10

Milí čtenáři,

hlavní událostí konce prázdnin byla tisková konference vedení pražského Národního divadla. Jeho ředitel Ondřej Černý hovořil o nutnosti „pozitivního vyzařování divadla“. Nuže podívejme se, jaké je operní vyzařování v nové sezoně v ND i ve Státní opeře, kterou od 1. 1. 2012 podruhé v historii převezme. Hlavní operní scéna České republiky nabídne čtyři premiéry v režiích Jiřího Heřmana (Jakobín, Gloriana), Petra Formana (Čarokraj) a SKUTRU – tandem Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka (Don Giovanni, původně měl být režisérem David Pountney), pět koncertů a 20 starých inscenací, z čehož jen sedm je od českých autorů. (Ostrava nabízí v sezoně šest operních premiér, Brno pět.) Z nabízené produkce přímo sálá opatrné našlapování kolem Bedřicha Smetany. Národní divadlo coby strážce a záštita české hudby a Smetany zvlášť hraje pouze slavnostní Libuši a kasovní Prodanou nevěstu. Státní opera Praha se pokusí oslovit veřejnost dle designovaného operního šéfa všech pražských scén Rocca dvěma premiérami, marketingově spolehlivou dvojicí Sedlák kavalír – Komedianti a pro Prahu objevnou operou Tři Pintové Carla Marii von Webera. Koncertně bude uvedena 1. 4. 2012 Mignon Ambroise Thomase, a to k oslavě 20. výročí zahájení svébytné činnosti divadla pod názvem Státní opera, tedy tři měsíce po skončení samostatnosti této značky.

Říjnové vydání bude hodně vokální. Přináší nejhlubší český portrét u nás dosud málo známé, ve světě však velmi respektované koloraturní mezzosopranistky Vivicy Genaux, která bude v listopadu hostem festivalu Struny podzimu, vzdává hold basistovi Richardu Novákovi, tenoristovi Jonu Vickersovi i sopranistkám Miladě Šubrtové a Seně Jurinac.

Luboš Stehlík

glosa

Barokní pyrotechnika

V rozmezí necelého měsíce zažije Praha něco, co tu ještě nebylo. Do české metropole přiletí tři mezzosopranistky, které lze klidně označit za nejzářivější hvězdy interpretace barokní hudby – hostinu zahájí 16. 10. temperamentní hlasová pyrotechnička Cecilia Bartoli, 19. a 21. 10. ji vystřídá Magdalena Kožená a sérii završí 10. 11. další „pyrotechnička“ Vivica Genaux.

Cecilia Bartoli, foto © Decca/Uli Weber Cecilia Bartolifoto: © Decca/Uli Weber

Kdo bude mít peníze na drahé lístky, bude moci srovnat, jak zpívá světová elita baroko, co zpěvačky odlišuje, případně co je spojuje. Bartoli v Praze zpívala v červnu Vivaldiho. V říjnu nabídne program z desky Sacrificium, za kterou letos získala Grammy; tedy hudbu spjatou se zlatou dobou kastrátů. Bude ji doprovázet stejný ansámbl jako na cedéčku – Il Giardino Armonico s uměleckým vedoucím Giovannim Antoninim. (Orchestr je spjat i s jejím gramofonovým bestsellerem – Vivaldi Arias z roku 1999.) Kožená po projektu Lettere Amorose s raným barokem zazpívá baroko vrcholné – Vivaldiho árie z oper Orlando furioso, Griselda, Farnace a Händlovy árie z Joshuy a Ariodanta. Genaux bude pestřejší a zařadila do svého recitálu nejen árie Vivaldiho, přičemž všechny jsou na její dva roky staré desce Pyrotechnics (naštěstí jiné než Kožená), ale i Hasseho, Boroniho a Myslivečka, kterého bude zpívat poprvé, což je vůči Praze sympatické gesto. (Hasse a Boroni jsou kontrafakta z pražských pramenů.) Zůstaneme-li u dramaturgie, tak nejvíc vzrušení asi přinese Vivica Genaux.

Magdalena Kožená, foto © Felix Broede/DG Magdalena Koženáfoto: © Felix Broede/DG

Čeho se za spoustu peněz divákům dostane? Nepochybuji o tom, že každý večer bude výjimečný. Pravda, co se týká akustiky, tak bude Bartoli ve výhodě. Dvořákova síň Rudolfina je přece jen, zvláště pro menší obsazení, lepší nežli Národní divadlo (Kožená) a Stavovské divadlo (Genaux). Nicméně to určitě neznamená, že se hůře prosadí jejich kvality. Dají se vůbec tyto pěvkyně srovnávat? Soupeřkami jsou hlavně Bartoli a Genaux.

Zpívají podobný repertoár, tj. vrcholné baroko, italské bel canto (hlavně Rossini, Donizetti, Bellini), výběrově i klasicismus a jejich firmy (Decca – Virgin Classics) si ostře konkurují. Umění koloratur obou pěvkyň je pro normálního člověka nepochopitelné; u Bartoli spíše instrumentální, u Genaux „lidštěji vokální“. Genaux sice nemá živočišný temperament Bartoli, techniku má však stejně kvalitní a okouzluje svým osobním charisma. Její nahrávky jsou vskutku mimořádné, a to včetně spolupracujících orchestrů a dirigentů (Jacobs, Biondi). Bude zajímavé porovnat nahrávky s živou produkcí... Magdalena Kožená má na rozdíl od svých kolegyň repertoárový záběr nepoměrně širší.

Vivica Genaux, foto Christian Steiner Vivica Genauxfoto: Christian Steiner

Výborně zpívá baroko rané i vrcholné, vídeňský klasicismus, 2. polovinu 19. století, Mahlera, Ravela, Debussyho, Janáčka, Brittena, Martinů, Ebena... Není tedy specialistkou jako Bartoli a Genaux. Vzhledem k tomu, že každý projekt připravuje velmi pečlivě, tak nepochybuji, že její Vivaldi bude nadprůměrný. Kromě sólistek porovnají posluchači i způsob a úroveň hry orchestrů. Domácí Collegium 1704 doprovodí pod vedením Andrey Marcona (šéf Benátského barokního orchestru) Magdalenu Koženou a o pár dnů později za řízení svého vedoucího Václava Lukse Vivicu Genaux. Srovnáním se souborem Il Giardino Armonico se podrobí zkoušce ohněm. Věřme, že v ní obstojí! (Coda: Bartoli přijede opět na pozvání agentury Nachtigall Artists, Koženou pozvalo Národní divadlo a Genaux festival Struny podzimu.)

vyšlo: 2. 11. 2011

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 10/2011

obsah

3 Komentáře
6 Osobnost: Vivica Genaux (Milada Jonášová)
10 Franz Liszt – 1. část (Vlasta Reittererová)
12 Vizitka jubilanta: Richard Novák (Miloš Zapletal)
14 Jaká bude Zlatá Praha 2011 (Markéta Jůzová)
16 O baletu v Praze (Jana Hošková)
20 Rozhovor se slovenským mistrem akordeonu (Andrej Šuba)
22 Vzpomínka na Miladu Šubrtovou (Miloslav Pospíšil)
24 Václav Talich 10 (Petr Kadlec)
26 Housle na Pražské konzervatoři 10 (Jaroslav Foltýn)
28 Pěvecké legendy: Sena Jurinac a Jon Vickers (Martin Bojda)
32 Dějiny hudby pro každý den 10 (Vlasta Reittererová)
34 Prodaná nevěsta na Styriarte (Martin Jemelka)
37 Kritiky
40 Soudobá hudba (Kateřina Riethofová)
41 Svět opery
44 Rozhovor s Robertem Glasperem (Daniel Konrád)
47 Jazzmínová revoluce (Milan Tesař)
48 Kneebody v Jazz Docku (Jan Faix)
50 Vydávání jazzu za komunismu (Lubomír Dorůžka)
52 Profil: Adrianne Cooper (Kateryna Kolcová-Tlustá)
54 Recenze
62 Infoservis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.