pátek, 24. září 2010

Harmonie 10/2010

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2010/10 časopis Harmonie 2010/10

Vážení čtenáři,

vůle nového vedení ministerstva kultury snížit v příštím roce výdaje svého úřadu a přinutit k tomu i organizace, které jsou na tomto úřadu závislé, je realitou, kterou je třeba přijmout jako nezvratný proces, neboť nelze očekávat, že do konce roku vybere stát na daních o dvě stě miliard více nebo že by se našel třeba na Pražském hradě zlatý poklad Karla IV. v téže hodnotě a nebylo by tudíž zapotřebí škrtat a snižovat platy. Šéfové příspěvkových organizací se k tomu stavějí různě. Někteří doufají, že to nakonec nějak dopadne, jiní se připravují na ekonomicky nejhorší chvíle svojí manažerské kariéry, jsou i tací, kteří varují, že to jimi řízenou instituci srazí na kolena. Například ředitel Pražského filharmonického sboru na konci srpna prohlásil, že snižování příspěvku ministerstva kultury pro PFS může znamenat i to, že v příštím roce již sbor nebude schopen plnohodnotně prezentovat velké vokálně-symfonické skladby a posteskl si, že nástupní plat zpěváka je necelých 15 000 korun. Nic proti erudovanosti a vzdělání nějakého pěvce či pěvkyně, ale podíváme-li se na plat do prvního zaměstnání nastupujícího zdravotního magistra, například fyzioterapeutky, tak člen PFS je na tom podstatně lépe! Ministr kultury již před časem prohlásil, že ředitel příspěvkové organizace zřizované ministerstvem kultury, který nebude schopen zajistit chod organizace v nových ekonomických podmínkách, nemůže tuto funkci vykonávat. Proto šéfové iniciativně už nyní vyhlašují, kde uspoří. Například opera pražského Národního divadla škrtla dva scénické projekty. Více se o tom dočtete v glose Věry Drápelové. Sám za sebe si musím jen postesknout, že obětování (snad jen odložení?) inscenace Janáčkovy opery Z mrtvého domu je nešťastné. Projekt mezinárodně respektovaného režiséra Davida Radoka by myslím upoutal pozornost světa na Národní divadlo více, nežli Parsifal, jakkoliv režisér Jiří Heřman již získává mezinárodní renomé a o dobré pověsti dirigenta není sporu.

Výraznou linií říjnového vydání jsou opět výročí. Tentokrát dvou hudebníků, které jsem od svých studentských let obdivoval – německého barytonisty Dietricha Fischera Dieskaua a amerického skladatele, dirigenta, pianisty a popularizátora hudby Leonarda Bernsteina. Jsem rád, že se nakonec podařilo dostat před mikrofon fascinující osobnost klavírního světa – Marii João Pires, ženu skromnou, malou vzrůstem, ale velkou svým uměním. Do Prahy přijela poprvé a nejspíš i naposledy, neboť plánuje ukončení kariéry. Po čase se vracíme k odkazu Ivana Medka, neboť se jedná o osobnost ne plně doceněnou. Uveřejníme několik jeho textů, týkajících se hudby, které by podle nás neměly zapadnout. Titulní osobností je houslistka Julia Fischer, jež patří mezi nejuznávanější mladé umělce a která podporuje moji víru, že zlaté období generace Jaschi Heifetze a Davida Oistracha by mohlo mít v první polovině 21. století následovníky. Z jazzové rubriky nepřehlédněte vyznání skladatele Pavla Blatného.

Luboš Stehlík

vyšlo: 27. 9. 2010

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 10/2010

obsah

KLASICKÁ HUDBA

3 K jubileu Dietricha Fischera Dieskaua (Jindřich Bálek)

6 Události

7 Komentáře

9 Neznámý Mieczyslaw Weinberg (Olga Janáčková)

11 K jubileu Leonarda Bernsteina (Antonín Matzner)

14 Reportáž z Edinburghu (Petr Veber)

16 Maria João Pires poprvé v Praze (Dita Kopáčová Hradecká)

18 Osobnost: Julia Fischer (Eva Hazdrová – Kopecká)

22 Texty Ivana Medka 1 – Leonard Bernstein (Petr Kadlec)

25 Balet v Ostravě (Jana Hošková)

28 Gustav Mahler 10 (Vlasta Reittererová, Milan Palák)

32 Jakub Hrůša o svém diáři, Glyndebourne i České filharmonii (Šárka Mrázová)

33 O Zlaté Praze (Markéta Jůzová)

34 Kritiky

37 Svět opery

JAZZ

41 Zpověď Tomasze Stańka (Peter Motyčka)

42 Rozhovor se saxofonistou Ondřejem Štveráčkem (Lubomír Dorůžka)

45 Vzpomínání Pavla Blatného (Jiří Vanýsek)

49 Experimentování Médérica Collignona (Milan Tesař)

NAHRÁVKY

51 Recenze

INFOSERVIS

61 Prezentace firem, soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.