úterý, 3. říjen 2006

Harmonie 10/2006

Napsal(a) 

Harmonie 10/2006 Harmonie 10/2006

Vážení a milí čtenáři,jednou z povinností novináře je navštěvovat tiskové konference. Během 14 zářijových dnů jsem jich zvládl šest a byly odrazem jejich pořadatelů. Renomovaný festival Pražský podzim tradičně spojil svoje jméno s luxusním Moserem a novináři, kteří mají hluboko do kapsy, mohli jen nostalgicky vzdychat nad finančně nedosažitelným sklem a porcelánem; další pražský podzimní hudební skvost - festival Struny podzimu - byl hodně free a je vidět, že jej vesměs vytvářejí mladí lidé. Uvítal novináře v praž­ském Café Montmartre na Starém Městě, kde před sto lety býval i kabaret; jakoby to byla předjímka jejich prvního koncertu v září s kabaretními písněmi v podání fenomenální Ute Lemper. Vždy komorní EuroArt nabral lesk, když tentokrát pozval novináře do jednoho z nejdražších hotelů v Praze, navíc hudebního. Bohužel zájem žurnalistů byl jako vždy pramalý, což je špatnou vizitkou jak novinářů píšících o hudbě, tak médií a jejich (ne)zájmu o komorní hudbu. Nejvíce se zapsaly do povědomí lidí dvě akce. Tiskovka FOK, na které kolegy více než plány upoutala úsměvná přestřelka mezi novým ředitelem a novým šéfdirigentem o délce smlouvy, kterou pan Kout ztratil, a jeho coda v podobě vysvětlení, že veškerou práci s orchestrem Národního divadla náhle přerušil proto, že jakýsi hobojista byl na konci minulé sezony nesprávně připraven v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Národní divadlo nakročilo do sezony, jako vždy, se zrádně sebevědomým pocitem bezchybnosti. Ovšem suverénní ředitel Daniel Dvořák v té chvíli netušil, že jeho roli zvoní hrana a že bude ministrem kultury 12. září na hodinu propuštěn. One woman show bez tisku si udělala ředitelka odboru zahraniční prezentace Ministerstva zahraničí Jana Adamcová, která asi vymyslela prostoduchou “bublinovou” kampaň, kdy na základě průzkumu mezi několika tisíci lidmi se vytvořilo Top 100 českých unikátů, kterými se prý budeme kampa­novi­tě chlubit v cizině. Je dobře, že v Pa­mětihod­nostech konkurují obligátním Hradčanům a korunovačním klenotům funkcionalistická Vila Tugendhat nebo empírový Stádlecký řetězový most, že ve Vědě lidé ocenili Nanospider nebo egyptologa Jaroslava Černého a že do Průmyslu se prodrala firma Petrof. V Kultuře hudba překvapivě dobře zabodovala. Když nepočítám obligátní polku Škoda lásky, tak zde figurují Janáček, Dvořák, Martinů (Smetana ne!), Destinová a Kožená. Naštěstí zde není muzeem za živa zvěčnělý Karel Gott. Bonusem, na který Češi nedají dopustit, je Jára Cimrman. Toho však asi paní Adamcová do bubliny nedá.V říjnovém vydání najdete díky podpoře firmy Zentiva a. s. opět dárek. Na bonusovém CD jsou ukázky ze třinácti podzimních novinkových alb Deutsche Grammophon včetně absolutních priorit. Přeji Vám příjemný poslech.

vyšlo: 2. 10. 2006

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 10/2006

obsah

2 Ouvertura. Glosa (Petr Veber)
3 Zprávy
4 Seriál: Hudba v Čechách a na Moravě v době německého protektorátu 10 (Vlasta Reittererová)
7 Rozhovor s houslistou Christianem Tetzlaffem (Markéta Jůzová)
8 Orchestr Berg nemá rád dramaturgické stereotypy (Kateřina Riethoffová)
12 Hudební fórum v Hradci Králové (Marie Dušková)
14 Seriál: Wolfgang Amadeus Mozart (Ivo Rozehnal)
18 Osobnost: Brad Mehldau (Vilém Spilka)
22 Debut: Irvin Venyš (Dita Hradecká)
23 Architekti iluzí - závěr seriálu (Pavel Horník)
24 Tanec: Jak uspěli Rusové v Londýně (Jana Hošková)
25 Čtyři otázky pro Jordiho Savalla (Marie Kučerová)
26 Kritika
28 Svět opery (Salcburk, Praha, Bregenz, Innsbruck)
34 Saalfelden - festival na rozcestí (Petr Motyčka)
36 Jazz podle Crouche (Lubomír Dorůžka)
38 Poslední slovo Ali Farka Toureho (Jiří Moravčík)
39 Hariprasad Chaurasia a jeho bambusová flétna bansuri (Karel Cvrk)
42 Jubilejní edice Mozartových děl DGG (Jiří Havlík)
44 Recenze
61 Nové nahrávky
62 Infoservis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.