středa, 5. říjen 2005

Harmonie 10/2005

Napsal(a) 

Harmonie 10/2005 Harmonie 10/2005

Vážení a milí čtenáři,

jistě i Vás občas přepadne pocit smutku nad něčím, co nemůžete ovlivnit, co Vám bylo blízké a co třeba zmizí v nenávratnu. V sprnu uveřejnil deník Mladá fronta Dnes článek o prodeji jedné významné kulturní památky na Starém Městě v Praze. Ti z Vás, co šli Michalskou ulicí na Staroměstské náměstí, si nemohli nevšimnout kostela svatého Michala Archanděla. Jeho zubožený stav vůbec nesouzní s dávnou slavnou minulostí. Poprvé zmiňován v roce 1311 sloužil k církevním účelům do roku 1786, kdy byl zrušen přilehlý klášter. Tehdy se o to postaral Josef II., v přístupu ke katolickým symbolům podobně schopný jako před několika lety Taliban k nemuslimským artefaktům. O tři roky později byl prodán za 2150 zlatých. Svatý Michal už pak nikdy nesloužil svému původnímu poslání a chátral. Velmi mu uškodil požár v 90. letech. Kostel, kde bylo v podzemí historicky cenné pohřebiště z 12. - 17. století, byl manufakturou, skladem oleje, skvělé výstupy socialismu tu skladoval Velkoobchod průmyslovým zbožím. Uživatelům se postupně úspěšně podařilo zničit původní interiér včetně výzdoby. Značně zchátralý areál přešel v roce 1964 do správy Národní knihovny (tehdy Státní knihovna ČSR). Přes všechny útrapy si kostel zachoval důstojnost, výjimečné architektonické kouzlo umocněné lokalizací a jeho barokní střih krášlily průniky barokních tónů z oken sousední Týnské školy, kde sídlí Collegium Marianum. Stát tvrdil, že na záchranu poničené památky, v které kdysi kázal Mistr Jan Hus a která je pod ochranou UNESCO, nemá peníze. A tak daňovými poplatníky (včetně kulturních) placení úředníci pronajali památku, která patří českému národu a nikoliv počtem omezené skupině byrokratů, za symbolickou sumu soukromé společnosti, která měla dát kostel do pořádku. Pochopitelná motivace, ale ty konce! Nájemce Kontakt Moravia - Evropa vzbudil rozruch brzy poté plánem udělat z kostela banku. To jim neprošlo. Podle sdělení tisku se v kostelním prostoru ovšem často konaly diskotéky, technoparty s názvem Saint party, striptýz a velké house-party s go-go tanečnicemi, což tehdy kontrolním manažerům Národní knihovny zřejmě nevadilo. Mám pocit, že to asi nebyly ony povolené "kulturní akce, například koncerty vážné hudby". Vykutáleným podnikatelům z bývalé bratrské slovanské země však prošla kýčovitě nevkusná laserová multimediální show z českých dějin Tajemství svatého Michala. Pro naprostý nezájem lidí letos zkrachovala, což je jediný pozitivní výstup celé kauzy. Když jsem ji viděl, myslel jsem, že provozovateli musejí být nějací hledači zlatého telete z Hollywoodu. Nikoliv, zdatně je zastali podivní ukrajinští podnikatelé. Řada osobností české vědy a kultury naléhala, aby státem pověřený správce významnou památku zachránil, nicméně zvítězila bohužel pštrosí politika.

Po tomto dlouhém úvodu se dostávám ke kouzelnému závěru kauzy. V létě v tichosti prodalo vedení Národní knihovny bývalý kostel sv. Michala jeho současnému nájemci, a to za pouhých 46 milionů korun, to jest hluboko pod cenou. Proč je úřednický aparát náhle tak nečekaně aktivní? Za miliony se údajně zrekonstruuje část Klementina, národněknihovní české bašty vzdělanosti. Jinými slovy kvůli jedné památce se obětuje jiná památka, což je vskutku české řešení. Klementinum nepochybně onu částku (a ještě desítky dalších milionů) potřebuje, ale získat je právě takto...? Ředitel NK zoufale shání peníze, kde může, a tak přijal s povděkem možnost zbavit se zničené památky, čehož dosáhl mimochodem během uplynulých desetiletí právě stát. (Je zajímavé, že právní kontinuitu včetně státních symbolů jsme od ČSR a ČSSR přejali po sametovém převratu jako po másle, ale odpovědnost za jiné skutky odmítáme.) Naštěstí v době uzávěrky byla smlouva údajně pro trestní oznámení stále ještě zmrazena. Vstoupí-li v platnost, pak katastrálně uznaný majitel bude moci dát na lukrativním pozemku v samém srdci Prahy průchod své nespoutané kreativitě a možná naváže na bývalé zábavné hrátky. Můžeme se tedy dočkat lecčeho zajímavého. Nebylo by tedy lepší kostel rovnou zbourat a poprosit cizozemské architekty, aby nám tam postavili Tančící dům II? Je mi jasné, že realitu už nezměníme, ale kulturní lidé by měli vědět, co se děje se svědky české historie.

Bývalý ministr kultury Pavel Dostál kdysi prohlásil: "Prosím vás, to je krásné místo pro koncertní sál nebo pro duchovní setkávání lidí." Představa citlivě památkově zrekonstruovaného kostela a v něm krásné hudby v kvalitní interpretaci je jako fata morgana. Blízká svatá Anna měla štěstí, znesvěcený svatý Michal má smůlu. Není to hrad Pernštejn, není to Rudolfinum, není to Klementinum. Je to pouze ubohý kostel servitů s poničenými kosterními ostatky, z nichž jsou některé už možná někde na smetišti.

vyšlo: 1. 10. 2005

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 10/2005

obsah

4 Rozhovor s ředitelem Pražské konzervatoře Pavlem Trojanem (Marie Kulijevyčová)
6 Reportáž ze Švédska (Eva Hallerová)
7 Debut: Jan Špaček (Marie Jenovéfa Kučerová)
8 Triumf Haasova kvarteta (Marie Kulijevyčová)
11 Echo
12 Rozhovor s kytaristkou Sharon Isbin
10 Libreto v proměnách staletí
14 Čeští libretisté 19. století (Pavel Petráněk)
16 Rozhovor s Janem Talichem (Luboš Stehlík)
18 Hvězda operety Dagmar Rosíková (Milan Pospíšil)
21 Osobnost: Jitka Čechová (Věroslav Němec)
25 Soudobá hudba (Wanda Dobrovská, Petr Bakla)
30 Kritiky (Jindřich Bálek, Markéta Jůzová, Petr Veber, Luboš Stehlík)
31 Svět opery (Salcburk, Bayreuth, Praha, Drážďany, Stockholm, Gent)
36 Leszek Mozdzer - Mystérium ticha (Peter Motyčka)
38 Miles Davis - (Ne)úplně kompletní Cellar Door (Petr Vidomus)
39 Keith Jarrett o Cellar Door
40 Široký úsměv Jackyho Terrassona (Vladimír Strakoš)
42 Tomáš Kočko - Morava jak sviňa! (Jiří Moravčík)
48 Recenze
61 Novinky
62 Infoservis. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.