čtvrtek, 30. září 2004

Harmonie 10/2004

Napsal(a) 

Gabriela Beňačková Gabriela Beňačková

Milé čtenářky a milí čtenáři,

počátek nové sezony je vždy vítanou záminkou nahlédnout do kuchyně alespoň několika institucí, které se ucházejí o Vaši přízeň a doufají, že právě Vy přijdete na jejich koncerty nebo operní

představení. Nemá však cenu recitovat dlouhé dramaturgické seznamy. Mohu pouze napsat, co mi připadá obzvlášť zajímavé a přínosné. Pro nedostatek informací se omlouvám, že se omezím na hlavní město.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu mě zaujal

tentokrát více interprety nežli dramaturgií. Určitě zajímavé bude poslechnout si Dvořáka v podání Mischi Maiského, Brucha Bohuslava Matouška nebo Rachmaninova od Indjice. Po uvedení Honnegerovy Jany z Arku na závěr minulé sezony si šéf jubilujících

Pražských symfoniků Serge Baudo připravil další dramaturgickou lahůdku. V dubnu příštího roku uvede Messiaenovu celovečerní symfonii Turangalîla. FOK operativně využil zrušení Beethovenovy Deváté jako kdysi tradiční tečky Pražského jara a nabídne ji se

slovenským sólovým kvartetem několik dní po skončení festivalu. Že by se jednalo o nahrazení tradice jinou tradicí? Celorepublikově unikátní cyklus Světová klavírní tvorba má opět silné obsazení v čele s Ivanem Moravcem. Ovšem ani komorní cyklus

Koncertního jednatelství FOK nezůstal pozadu. Budu netrpělivě čekat, jestli houslistka Midori znovu potvrdí svoje vysoké renomé. Její recitál by měl navázat na pražské hostování její konkurentky Leily Josefowicz. Stará hudba FOK má dvě esa v rukávu -

Hilliard Ensemble a Philippa Herrewegha s jeho Collegiem Vocale. Určitě zajímavý bude recitál barytonisty Dalibora Jenise a nádech senzačnosti má pro mě český debut ve světě proslulé zpěvačky šansonů, kabaretních písní a muzikálů Ute Lemper. Jestliže FOK

našel svůj dramaturgický trumf opět ve Francii, pak konkureční Česká filharmonie prolnula domácí hroudu se světem. Událostmi, které si zaslouží zvýšenou pozornost, jsou totiž premiéra Requiem Milana Slavického a provedení opery-oratoria Oedipus Rex

Igora Stravinského. Přínosem, který by neměl zapadnout, je čtyřdílný cyklus Pražského filharmonického sboru, což bude skutečně velký úkol a vstup do polozapomenutých vod večerů a cappella. Snad se vše zdaří na obvyklé špičkové úrovni a nepadne na koncerty

stín jeho "antisemitské kauzy", jež byla v bulvárním i seriózním tisku v září bouřlivě propírána. Z plejády interpretů ve filharmonickém itineráři mě zaujala dvě jména. Do Prahy se opět vrátí dirigent Neeme Järvi a na prosincovém Festivalu Bohuslava

Martinů vystoupí skvělá violistka Isabelle van Keulen. Když už jsem u prosince, letošní Silvestr České filharmonie slibuje po letech díky účasti Zdeňka Mácala zase špičkové hudební odpoledne. Dlouhodobě dramaturgicky progresivní Pražská komorní

filharmonie jako by toho neměla dost v řádné abonentní řadě (Schönberg, Pelikán, Hanuš), tak nabízí od října v atypickém prostoru pražského Švandova díky iniciativě dirigenta Michela Swierczewského a podpoře Francouzského institutu unikátní cyklus

koncertů z hudby 20. století "Krása dneška" (Boulez, Eötvös, Ligeti, Stockhausen, Crumb, Cage, Varese...) s bonusovým večerem soudobé české hudby, což chápu jako příslib, že v dalších letech se PKF dostane i do žhavé současnosti. Samozřejmě i nadále je v

běhu vtipně koncipovaný "Cyklus koncertů pro rodiče s dětmi". Vedle pro velký úspěch opakovaného cyklu z minulé sezony o pestrém mládí českých velikánů se předmětem ostrovtipu dramaturga stalo dětství či dospívání čtyř evropských hudebních koryfejů -

Johanna B., Wolfiho M., Franziho S. a Petra Č.

Jako poslední jsem si nechal 122. sezonu pražského Národního divadla. Na první pohled vypadá přehled 16 operních premiér úctyhodně. Bohužel mnohé projekty budou mít jepičí život a nevstoupí do běžného,

stabilního repertoáru souboru. Dlouhodobým snad bude nová inscenace Prodané nevěsty. Jelikož je dílem tandemu Daniel Dvořák - Jiří Nekvasil, rodí se pravděpodobně tradice, že každé nové vedení divadla se etabluje svým pohledem na "českou

zpěvohru zpěvoher". Škoda, že se pohled neupřel na nějakou jinou Smetanovu operu, třeba Dalibora... Uvedení české premiéry Cileovy Adriany Lecouvreur v koprodukci metropolitního ND s regionální scénou v Erfurtu je dárkem pro Evu Urbanovou a budou-li i

ostatní sólisté stejně kvalitní, tak by to mohlo být osvěžení Zlaté kapličky. Ještě větším závanem čerstvého větru však bude česká premiéra dílka Michaela Nymana Man and Boy: Dada (koprodukce Karlsruhe). Management divadla se však nejvíce chlubí prvním

českým uvedením Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův v květnu příštího roku (tentokrát koprodukce s D[u]sseldorfem). Bohužel provozně a finančně obrovitý projekt bude mít pouze po jedné repríze od každé části, což je ekonomicky pochopitelné, pro diváky

však smutné zjištění. Jestliže tyto projekty lze pochopit a zdůvodnit, pak nerozumím volbě premiér opery Poslední pokušení Fina Joonase Kokkonena a Montezumy Itala Lorenza Ferrera... Pravděpodobně šťastným nápadem bylo připravit jak světovou premiéru

Fantoma opery tvůrčí trojice Kofroň - Plachý - Šimáček, tak muzikál Dobře placená procházka dvojice Suchý - Šlitr. Není sice nic špatného na touze vedení divadla uvádět české a světové premiéry, nicméně od divadla s přídomkem (a tradicí) Národní se

očekává, už vzhledem k nejvyššímu rozpočtu v ČR, že se bude víc než ostatní domácí scény věnovat českému opernímu backgroundu. Upřímně řečeno bych také předpokládal, že upře zrak například i na ruskou klasiku, a v rovině realizační, že bude častěji zvát

přinejmenším evropsky uznávané režiséry a dirigenty. Stejně jako od České filharmonie i od Národního divadla se vždy bude očekávat signum dokonalosti, špičková úroveň ve všech parametrech.

Z říjnové HARMONIE bych rád upozornil na tři články. Ten

titulní je věnován jedné z nejlepších sopranistek v českých dějinách - Gabriele Beňačkové. Sedmdesátiny Symfonického orchestru hlavního města FOK připomíná zasvěceně Jiří Pilka. Svou úrovní v české žurnalistice je výjimečný profil Uri Caina, jenž bude

hrát se svým souborem poprvé v České republice 25. a 26. října v pražském kostele sv. Anny v rámci festivalu Struny podzimu.

Příjemné říjnové dny přeje všem

vyšlo: 29. 9. 2004

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 10/2004

obsah

6 Karlovarské Mladé podium
7 Sevřené šiky
8 Gabriela Beňačková:"Mou Mekkou je Met"
12 Jubilejní Špilberk
12 Amplifikovaní klasici
12 Znovuzrozená filharmonie
14 Kytara v letním Brně
14 Komorní a přirozená integrace
15 Debut:Jakub Hrůša
16 Dárek z nebe: Andreas Scholl
18 70 FOK
22 Emil František Burian:"Zameťte jeviště"
26 Z archivu Moravského zmeského muzea:
Korespondence Bohuslava Martinů
28 V hudbě život Čechů
32 Festspiele 2004, Salcburk
33 Skandál v Areně, Verona
34 Hudební žert, Olomouc
34 Domingo v roli Goyi, Vídeň
34 Opereta na jezeře,Mörbisch
35 Rudolstadt 2004: splnit své sny
37 Rudolstadt 2004: jak se patří
38 Uri Caine

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.