čtvrtek, 29. prosinec 2022

Harmonie 1/2023

Napsal(a) 

Harmonie 1/2023 Harmonie 1/2023

Dies natalis

Nejen hudba, nýbrž celá kultura se ocitla v sevření čelistí naší vlastní lhostejnosti a tento časopis by se chtěl stát jedním z klínů, s jejichž pomocí by se daly tyto dveře rozevřít. A to by měl být do budoucna hlavní cíl a smysl Harmonie – pomáhat. (Harmonie 1/1993)

Píše se rok 1993 a dvojice plná entuziasmu (Pavel J. Kalina a Daniel Andel), která se nebála rizika a chtěla vnést do tehdejší hudební publicistiky jiné myšlení, inspirována několika britskými a francouzskými časopisy, začala vydávat hudební časopis nového paradigmatu. Zrodila se Harmonie. Od počátku měla značný rozlet jak v obsahu, tak grafice a evropsky unikátní specifikum – jazzovou rubriku. Ten rok vyšla jen čtyři vydání a dnes to jsou téměř sběratelské rarity. Měsíční periodicita naběhla v roce 1994. Je na veřejnosti, aby posoudila, jestli se jí počáteční krédo uvedené v záhlaví dařilo a snad dosud daří naplňovat.

Jakých bylo oněch třicet let a jakých 29 let pro mě? Pokusím se o velmi stručné ohlédnutí. S Harmonií jsem prožil vzestupy i pády, učinil jsem řadu rozhodnutí, některá byla správná, některá ne. Snad i mojí tvrdohlavostí a přemýšlením, které mě provázelo i o dovolené a víkendech (manželka nejlepší ze všech a moje děti by mohly vyprávět), jsme krize překonali. Největší zásluhu na historii a současnosti však mají desítky novinářů, publicistů a muzikologů, jejichž zásluhou má Harmonie například archiv, jaký nemá žádné médium přinejmenším v tomto státě – tisíce recenzí, stovky rozhovorů a reportáží, desítky unikátních seriálů. Když listuji předešlými ročníky, tají se mi dech. Hluboce se skláním nad prací svých kolegyň a kolegů. Nemám prostor, abych je vyjmenoval všechny, uvedu tedy vděčně jen malý výsek: Vlasta Reittererová, Michaela Freemanová, Věroslav Němec, Martin Jemelka, Alena Sojková, Petr Daněk, Petr Kadlec, Petr Veber, Olga Janáčková, Jiří Zahrádka, Aleš Březina, Dita Hradecká, Magdalena Nováčková, Iva Nevoralová, Rudolf Rouček, Milan Tesař, Tomáš S. Polívka, Petr Dorůžka… Vzdáleně chci poděkovat mým redaktorům, kteří mi byli více či méně oporou – Michaela Vostřelová, Miroslav Srnka, Dina Šnejdarová, Wanda Dobrovská, Jindřich Bálek, Kateřina Tůmová a samozřejmě moje klíčová opora Petra Mičkalová/Konrádová/Svoboda, která v prvním období konstituovala v tomto státě jazzovou publicistiku. Dnes jsou mi skálou Jan Borek a Petr Vidomus.

Dodnes lituji, že se mi nepodařilo byť se jen přiblížit síle zavedených periodik typu BBC Music Magazine a vytvořit skutečně nezávislé médium. Bohužel to nebylo možné, na to je český hudební svět příliš malý, chudý a „spletitý“. Dokonce jsem blízek pocitu, že je to jen rajská fata morgana.

V minulém roce se Harmonie dostala ne vlastní vinou do krize, situace, která ohrožuje existenci časopisu. Ty, kteří mají časopis rádi, pro něž je každý měsíc důležitá, ubezpečuji, že dělám v rámci svých možností maximum, abych ji přivedl po covidové krizi a nyní ekonomické a finanční stagnaci k nové cestě. Jako životní antikomunista nechci malovat „jasné zítřky“, ale bylo by skvělé a užitečné, kdyby Česko mělo aspoň jeden seriózní hudební magazín, anžto v nadčasovost hudebních portálů, jsa ukotven ve 20. století, nevěřím.

Ještě před covidovou krizí jsem se rozhodl změnit grafickou tvář časopisu. Veřejně děkuji za skvělou práci studiu Colmo. Jeho zcela mimořádné kvality našly vloni novou cestu triumfem v konkurzu na grafiku festivalu Pražské jaro, což mě nesmírně těší.

První vydání Harmonie výročního roku je věnováno dirigentu Liboru Peškovi (osobností měsíce byl v dubnu 1994). Jestliže prosinec byl formován generační dirigentskou dialektikou Semjon Byčkov – Petr Popelka, osou ledna je Libor Pešek, jemuž vzdáváme post mortem poctu, a Robert Kružík, který jej bohužel nikdy osobně nepotkal. Zářivými hvězdami tohoto vydání jsou Stefan Dohr, první hornista Berlínské filharmonie, jenž v roce 2021 upoutal hostováním u PKF – Prague Philharmonie, a britský producent a klávesista Joe Armon-Jones. Rozhodně se zastavte u profi lového rozhovoru s členy Stadlerova klarinetového kvarteta a vzpomínek dvou milých lidí – Petry Svobody a Petra Vidomuse. Dárkem k výročí jsou koláže karikaturisty Josefa Blechy, jeho vidění klasické hudby a jazzu.

Milé čtenářky, vážení čtenáři, děkuji všem za vaši přízeň Harmonii a podporu, kterou projevujete svým abonmá a věrností.

 

Do roku 2023 přeji vše dobré.
Luboš Stehlík

vychází 29. 12. 2022

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 1/2023

obsah

4 Novoroční koncerty Vídeňské filharmonie (Jiří Vejvoda)

6 Životní příběh dirigenta Libora Peška (Bohuslav Vítek, Mirka Zemanová)
Libor Pešek – jeho život a názory.

17 Dirigent Robert Kružík mezi dvěma světy (Zuzana Ledererová)

21 Stefan Dohr – Jsem velmi rád součástí orchestru (Alena Sojková)

26 Zapomenuté knihy o hudbě / 12 Ctirad Kohoutek: Novodobé skladebné směry v hudbě (Jiří Štilec)

30 Stadlerovo klarinetové kvarteto na pomezí žánrů (Ondřej Janča)

35 Wannsee / 5 Hudba jako politický nástroj (Vlasta Reittererová)

38 Profi l Jana Schulmeistera (Věroslav Němec)

42 O kuriozitách hudebních i jiných (Vlasta Reittererová)

49 Hana Janků – Dobře utajená hvězda (Jitka Fukačová)

58 Pohádka (Michaela Freemanová)

64 Jazzová glosa 1 (Petra Svoboda)

67 Joe Armon-Jones nechce vyhořet (Daniel Sywala)
Svět vlivného britského producenta.

70 O velšských metodistech a levitování nad Berlínskou zdí (Jiří Moravčík)

74 Sonda do kulturních dějin Haiti (Milan Tesař)

77 Jazzová glosa 2 (Petr Vidomus)

80 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.