středa, 29. prosinec 2021

Harmonie 1/2022

Napsal(a) 

Harmonie 1/2022 Harmonie 1/2022

Čeká nás kulturní sfumato?

Sfumato je druh malířské techniky, ve které tvůrce překrývá průsvitné vrstvy barvy, aby vytvořil zjemněný prostorový dojem hloubky, objemu a tvaru. Celá malba tak získá dojem jemného, jakoby kouřového oparu, ve kterém se ztrácejí ostré kontury i hranice vržených stínů. Sfumato snižuje kontrast a zviditelňuje nejtemnější stíny.“

Mám rád sfumato obrazového světa dávných časů. Při každé návštěvě galerií a muzeí ve Francii, Anglii, Itálii či v Holandsku mě vzrušovala nádhera šerosvitu (chiaroscura) obrazů například Leonarda da Vinciho, Caravaggia, Bagliona, Rembrandta, Correggia, Holbeina, Goyi, Fragonarda nebo Vermeera… Sfumato je na obrazu nádherné. Děsím se však sfumata kulturního, které vládne světu už dva roky a zdá se, že bohužel více či méně obalí i tento rok. Zatím to totiž nevypadá, že by se vrátila normalita před rokem 2020.

Martin Baxa, nový ministr kultury, se sice vzdělal na učitele a coby radní Plzeňského kraje se staral v rámci kulturní gesce hlavně o památky, nicméně mám pocit, že mu svět živé hudby není lhostejný a má o něm základní přehled. Aby přerostl v relativně zasvěcený, bude záležet na kompetentním okolí. Jestli bude úspěšný, bude záležet na síle jeho naléhavé tvrdohlavosti i vyjednávací kreativitě ve vládě při prosazování zájmů kultury. Buďto bude opět upopelenou nadstavbou, posledním článkem vládní agendy, nebo sebevědomou součástí politického života této země. Pan Baxa má bezpochyby ke kultuře (včetně hudby) pozitivní vztah, ale zatím není jasné, jak chce pomoci například živému kvalitnímu umění, jaké jsou jeho konkrétní cíle, jestli jeho priority neskončí u nehybných památek a u příspěvkových organizací ministerstva. Jediné, co je na svátek sv. Mikuláše, kdy píši tento editorial, jasné, je ministrova ambice dosáhnout bájného jednoho procenta státního rozpočtu… Problémů a důležitých věcí je v kultuře tolik, že by na jejich výčet tento článek nestačil. Namátkou – zákon o veřejnoprávních institucích v kultuře, podpora regionů, propojení státní a privátní finanční podpory, nové chrámy umění v Brně a Ostravě i posunutí diskuse o novém sálu v Praze do stadia realizace… Novému ministru kultury přeji, aby jeho stopa byla podobně výrazná, jako tomu kdysi bylo u Pavla Dostála (ministrem v letech 1998–2005).

Přes hrozbu sfumata bude váš časopis, milé čtenářky a vážení čtenáři, bojovat o své slunce. Mám v tom jednu velkou výhodu – Harmonie je magnetem pro výkvět novinářů a muzikologů a má řadu věrných partnerů. I v tomto roce budeme v klasické hudbě a v jazzu reflektovat aktuální dění a nabízet zajímavé ediční projekty. V lednu začnou dva. Na počátku prvního z nich je lokace, jež je synonymem jednoho z neděsivějších okamžiků 20. století – Wannsee. (Konference ve Wannsee je označení pro setkání elity nacistického Německa, které se konalo v lednu 1942 v zámečku na břehu jezera Wannsee poblíž Berlína. Jediným bodem jednání byla koordinace „konečného řešení židovské otázky“, tedy postup při likvidaci Židů v Evropě.) Druhým edičním projektem jsou Zapomenuté knihy o hudbě. Nový seriál bude věnován knihám o české hudbě a skladatelích, které patří mezi nejzajímavější a nejpřínosnější tituly, které napsali a vydali čeští hudební vědci a publicisté v posledních 130 letech. Seriál připomene přínos těchto publikací, které dodnes neztratily svoji sdělnost a zásadním způsobem spoluvytvářely domácí i zahraniční myšlení o české hudbě a hudební kultuře. Velká část těchto titulů je však již zapomenuta a staly se z nich, neprávem, antikvární a často těžko dostupné knihy. Na vzniku seriálu se budou podílet přední čeští hudební vědci a publicisté, kteří hudební veřejnost doufám poutavě seznámí s knihami například Otakara Hostinského nebo Vladimíra Helferta.

V prvním vydání 22. roku 3. tisíciletí se po čase vracíme k Zemlinskému kvartetu, které je špičkovou úrovní hodno „záštity“ skladatele ve svém erbu, a k Jiřímu Bártovi, jenž spojil síly s Terezií Fialovou; natočili Beethovena tak dobře, že rozhovor vzniknout prostě musel. Možná vás překvapí názory anglického muzikologa a publicisty Erika Leviho. Ve svém životě se hodně zaobíral nejen kulturou v době nacismu, ale i českou hudbou.

Titulní článek je hodně atypický. Je to totiž portrét amerického architekta, jehož kulturní stopa ve světě patří k nevýraznějším. Ostrava bude mít snad tu čest být domicilem jeho pozoruhodného chrámu kultury, který už má milou lidovou přezdívku – „futrál na housle“. Jazzový kytarista Roman Pokorný vytváří rád tematické desky. Nedávno vyšla nahrávka s vůní brazilské kávy, k níž stačí popřát příhodnou atmosféru. A doufám, že tady nebude znít jako provokace, když dodám, že chystá „trampský“ projekt.

 

Dobré zdraví bez hudebního temnosvitu přeje do nového roku

 

Luboš Stehlík
Šéfredaktor

vychází 28. 12. 2021

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 1/2022

obsah

3 Johann a John (Lukáš Hurník)

6 Ostrava!!! a koncertní sál (Jiří Vejvoda)
Ostrava na nové koncertní síni mnohonásobně vydělá, říká Steven Holl.

14 Zemlinského kvarteto nemá jen 4plus (Jindřich Bálek)
Renomované kvarteto důstojně připomnělo 180. výročí narození Dvořáka a oslaví 150. výročí Zemlinského.

20 Česká nahrávka roku 2021: Beethovenovy sonáty pro klavír a violoncello (Luboš Stehlík)

26 Hudba je mocnější než totalita (Alan a Patricie Windsor)

34 Konečné řešení židovské otázky i hudby (Vlasta Reittererová)

40 Tajemství Kabinetu číslo II (Iva Nevoralová)

49 Zapomenuté knihy o hudbě / 1 (Jana Perutková / Petr Slouka)

54 Opera 2022 (Lenka Šaldová)

58 Z jednoho století české opery 6 (Vlasta Reittererová)

64 Roman Pokorný Od brazilské hudby k trampingu (Milan Tesař)
Pod douglaskou zhudebňoval texty Wabiho Ryvoly a připravoval další jazzové nahrávky.

67 Trevor Coleman o mystériích i rutinách scénické hudby (Petr Dorůžka)

70 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.