Harmonie 1/2020
Čas nenávratně letí
V roce 2020 nepůjde v hudbě zdaleka jen o výročí Beethovena, ale například o to, jaký bude nový život pražské Státní opery (navrhuji, abychom se vrátili k názvu Smetanovo divadlo), jestli bude česká hudba „samaritánem, lazarem, davidem bez praku, pocestným chudým či bohatým“… Bude i o velkých maličkostech a radostech života, o neobyčejných setkáních s uměním. K tomu se pokusí přispět i Harmonie.
Především jsem šťastný, že se plní jedno z mých celoživotních přání. Po delší přípravě uveřejníme reprezentativní portrét tří tisíc let židovské hudby. Právě v době stále více doutnajícího, skrytého i otevřeného antisemitismu ve světě i u nás mi to přijde naprosto zásadní. V rámci České republiky unikátní cyklus „pod harfou Davidovou“ představí v sérii dvanácti článků vybraná témata k dějinám židovské hudby od starověku po současnost. Editor říká, že „cílem není přinést vyčerpávající systematický přehled, kapitoly mají spíše čtenáře vrhnout do odlišných kontextů, historických, kulturních i náboženských, v nichž žila a žije židovská hudba. Hudba se v tomto příběhu zároveň stává jednou z platforem, na níž se odehrávají mnohosetleté rozhovory o dilematech jedné konkrétní kulturní, náboženské i národní menšiny uprostřed dominance většinové kultury.“ Budeme se setkávat s různými aspekty židovské hudby od starověku až po Stát Izrael a snad porozumíme emocionálnímu a intelektuálnímu zázemí, které sdílí mnozí skladatelé a interpreti, jichž se židovství nějak bezprostředně týká.
V minulých dvou letech jsme vám podrobně přiblížili dvě důležité muzikologické platformy – Hudební oddělení Moravského zemského muzea a České muzeum hudby. Po Brnu a Praze se přesuneme do hudební Olomouce. Ještě více se rozkročíme a nabídneme vizitku významného kulturního centra, například Olomouce barokní, meziválečné, kompoziční nebo pedagogické. I nadále budeme monitorovat stav současného dění u nás.
Dynamická bude jako vždy rubrika jazzu a world music. Chceme akcentovat problematiku jazzového vzdělávání a nových forem distribuce hudby, reflexi aktuálních jazzových/world music projektů především české provenience a přirozeně i některá témata z jazzové historie, pokud možno s přihlédnutím k archivním pramenům. A samozřejmě otiskneme další rozhovory s mladými českými jazzmany.
Osobností, jež otevírá nový rok, je Ida Kelarová, k níž sedí jinak nadužívaná adjektiva charismatická, expresivní, vizionářská… Ale kromě jiného je i neuvěřitelně pracovitá a doslova vydupala z české a moravské země soubor Čhavorenge. Zjistíte však, že život Idy Kelarové není jenom Čhavorenge… Hostem Harmonie bude opět dirigent Jakub Hrůša, jehož mezinárodní kariéra připomíná silně zářící kometu. Jestliže rozhovor s Marcem-André Hamelinem je vzpomínkou na blízkou minulost, Michael Sanderling a Tigran Mansurjan blízká budoucnost. Z rubriky jazzu doporučuji Vaší pozornosti rozhovor se skladatelem, kontrabasistou a baskytaristou Jaromírem Honzákem.
„Pro Aristotela je život druhem umění. Je to míněno tak, že život je mi sice dán, ale že se mu musím dlouze učit jako každému jinému umění. I sebe geniálnější houslista musí mnoho let hrát, a pravidelně cvičit stupnice, než své umění zvládne. Výsledek ale stojí za to, zkušený virtuos pak zvládne i těžkou skladbu napoprvé, z listu, bez přípravy… A o tohle Aristotelovi jde. Život je totiž také druh umění, a jako v každé umělecké tvorbě, i zde musím být trpělivý a pozorný k detailu. Řečeno ještě jiným obrazem, pokud je můj život velké bílé plátno, pak je každé slovo, které vyslovím, a každý můj čin tah štětcem po tomto plátně. Nejedná se o nic menšího, než aby v poslední den mého života bylo plátno co nejkrásnější.“ (Marek Orko Vácha)
Milí čtenáři, přeji Vám i sobě, abychom žili dvacátý rok třetího tisíciletí naplno, aby naše životní plátno bylo co nejbarevnější a pokud možno co nejkrásnější.
Luboš Stehlík
šéfredaktor
vychází 27. 12. 2019
zveřejněné články z Harmonie 1/2020
obsah
3 Nové názvosloví Pražského jara (Luboš Stehlík)
6 Ida Kelarová: Nejdůležitější je cesta za pravdivým hlasem naší duše (Petr Kadlec)
Každý z nás by měl přemýšlet o tom, proč tu je. Protože každý je tu pro něco.
12 Jakub Hrůša: Svými muzikanty jsem uchvácen (Martin Jemelka)
Český dirigent, jemuž se na přelomu listopadu a prosince 2019 podařil opravdu husarský kousek.
18 Tigran Mansurjan: Kompozice vycházející z hudby, která tu existovala po tisíciletí (Vítězslav Mikeš)
23 Michael Sanderling (Martin Rudovský)
26 Marc-André Hamelin: Velcí autoři klavírní hudby by byli z moderního klavíru nadšení (Dita Hradecká)
30 Pod harfou Davidovou: Židovské hudební světy napříč staletími (Veronika Seidlová, Aleš Weiss)
36 Corina Marti: Má interpretace je prý romantická, ale já to považuji za kompliment (Jana Franková)
42 Hudební Olomouc. Nebo musikalische Olmütz? (Vít Zouhar)
48 Jsem muzikolog (Aleš Březina)
54 Pražské jaro a Český rozhlas (Bohuslav Vítek)
58 Moderní hudební architektura (Josef Vomáčka)
61 Andermatt: New Generation Festival (Mirka Zemanová)
64 Jaromír Honzák: Felliniovská setkání s jinými entitami (Tomáš S. Polívka)
Skladatele, kontrabasistu a baskytaristu Jaromíra Honzáka jsme zastihli doslova v nahrávacím studiu, během přípravy alba Hard To Understand.
67 Jiří Kotača & Alf Carlsson: Osudové hudební setkání (Marian Pavlík)
70 Marcel Comendant: Cimbál na mnoho způsobů (Milan Tesař)
73 Recenze
