pondělí, 4. leden 2016

Harmonie 1/2016

Napsal(a) 

Harmonie 1/2016 Harmonie 1/2016

Milí čtenáři,

četl jsem bezpočet slov šéfredaktorů a šéfredaktorek o novoročních předsevzetích a jejich neplněních. Nechci opakovat obecná moudra, takže se pokusím být konkrétní a raději využiji blaženosti kondicionálu. V roce 2016 bychom měli postupně uveřejnit nebo dokončit několik seriálů. „O velkých událostech se píše v učebnicích a lexikonech, ale i dějinné maličkosti měly a mají svůj význam,“ píše se v anonci nového seriálu Sondy, které poodkryjí drobnosti dějin hudby, které se „odkutálely kamsi do rohu dějinné zásuvky“. Nový bude i seriál, jenž bude neotřele reflektovat 120. výročí České filharmonie. Dokončíme šňůru z historie rudolfínské doby a britské pohledy na českou hudbu. Měli bychom se spolu s vámi těšit na desítky glos, studií, komentářů, vícedílných projektů, unikátních rozhovorů. Přestože se nahrávací svět potýká s řadou problémů, měla by být recenzní rubrika i nadále nejserióznější a nejširší platformou v českém mediálním prostoru… Jestli se kondicionál změní v préteritum, záleží na přízni vás, čtenářů, a podpoře ministerstva kultury. I v jeho případě by se však dal použít kondicionál.

Při projednávání nesystémové podpory vybraným hudebním festivalům (Pražské jaro, festival v Českém Krumlově, Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha, Janáčkovo Brno, Janáčkův máj, České dotyky hudby) pronesl ministr kultury Daniel Herman k poslancům mimo jiné sice nezávazná, ale nadějná slova, přičemž neužil kondicionál: „My se snažíme systémově vyřešit jednotlivé paprsky celkového spektra, které kulturu tvoří.“ Lobbing ředitelů z Asociace hudebních festivalů České republiky, coby významného paprsku kultury, sice neuspěl a festivaly nejspíš budou muset jednat o jiné formě podpory, nicméně parlament tento krok měl výjimečně schválit a festivaly podpořit, protože situace některých z nich není lehká (Smetanova Litomyšl ad.). (Mimochodem oněch cca 45 milionů je pár desítek metrů průměrné české dálnice.) Nicméně zvláštní je seznam (někým?) vybraných festivalů a podivné je zdůvodnění jednoho poslance: „Jsou nejen hudebním fenoménem české kultury, ale také výrazně přispívají k rozvoji cestovního ruchu, služeb, zaměstnanosti a k propagaci České republiky… Rodinné stříbro.“ Sice v tomto stříbře jsou rozdíly a daly by se jmenovat další české a moravské festivaly, jejichž umělecká úroveň a společenský přínos jsou stejně výrazné (někdy i slyšitelně větší), ale mám pochopení pro snahu pomoci hudebním slavnostem, jež mají možná existenční problémy.

Jako závazek by mělo ministerstvo kultury nést prapor „boje“ pro jedno procento státního rozpočtu. Kdyby se to panu ministrovi podařilo, zapsal by se do dějin. MK by mělo intenzivně realizovat Koncepci podpory umění 2015–2020, prakticky nejen dokon­čit program pro financování umělecky nadstandardních hudebních festivalů klasické hudby, ale vyřešit transparentní systém podpory nestátních symfonických orchestrů a divadel včetně odpovědi na otázku, jestli jich máme dost, málo nebo moc a konečně vyhlásit jak bude stát podporovat hudbu (od mladých umělců po kruhy přátel hudby) a jak do toho zapojí mecenáše a byznys. V tomto kontextu ve mně sdělení jednoho poslance, že kritériem výjimečnosti a důvodem pro podporu má být multiplikační efekt, vzbuzuje spíš rozpaky, nežli naději… Zbývá doufat, že za rok bude situace podstatně jiná a nebudu muset používat kondicionál.

Luboš Stehlík, šéfredaktor

vychází 4. 1. 2016

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 1/2016

obsah

4 Jiří Nigrin z Nigropontu: Mistr rudolfinského novotisku (Petra Jakoubková)
Tiskař, který ovládl umění notosazby a který stojí na počátku tisku polyfonie u nás.

6 Fistule na lyžích (Wanda Dobrovská)
S Mirkem Srnkou nejen o premiéře jeho celovečerní opery South Pole v Bayerische Staatsoper.

10 Kateřina Englichová: Slzy a úsměvy pro harfu (Michaela Vostřelová)
Virtuální diskuse Brittena, Kabeláče a Slavického na novém albu Kateřiny Englichové.

13 Reinhold Friedrich rozkročen mezi staletími (Petr Veber)
Několik otázek pro hosta sezony Janáčkovy filharmonie Ostrava.

14 Finský hrdina Jean Sibelius (Lucie Hradilová)
Představoval si, že mu moře naslouchá…

17 120 sezon České filharmonie 12krát jinak (Pavlína Landová)
Dobově netypický zrod České filharmonie.

22 Průsečík pěti přímek (Petr Veber)
Afflatus Quintet a dvě desetiletí uměleckého i lidského porozumění.

24 Václav Neumann o sobě I. (Zdeněk Vokurka)
S Václavem Neumannem v roce 1984 hovořil a jeho vzpomínky zapsal a upravil významný hudební publicista a organizátor.

27 Kateřina Hebelková: Najít si svá silná místa (Michaela Vostřelová)
Českému publiku dosud neznámá, v lednu debutující ve Stavovském divadle v roli Cenerentoly.

30 Kam povede cesta (Aleš Březina)
Oratorio to není, ani kantáta, je to zkrátka Epic. Úvodní díl seriálu mapujícího vznik Eposu o Gilgamešovi Bohuslava Martinů.

32 Ľubica Čekovská: Od současného skladatele se vyžaduje vlastní hudební software
(Maxim Belčikov)
Se skladatelkou, autorkou opery Dorian Gray, stálou členkou umělecké rady Pražského jara a matkou dvou synů.

35 Filip Barankiewicz: Budu klást důraz na pestřejší repertoár (Markéta Jůzová)
Od sezony 2017/2018 se ujme postu uměleckého šéfa Baletu Národního divadla v Praze polský rodák a bývalý první sólista Stuttgartského baletu Filip Barankiewicz.

38 Sondy (Vlasta Reittererová)
Kdysi a dnes. Odkrývání drobností hudebních dějin.

42 Vítězslava Kaprálová v Michiganu (Věroslav Němec)
Nejvelkolepějších oslav se výročí Kaprálové dostalo nečekaně v USA na proslulé University of Michigan.

46 60 let brněnské filharmonie (Jiří Beneš)
Poprvé na Západě.

50 Svět opery

53 Nitai Hershkovits: Jazz jako rozptýlení od reality (Anna Mašatová)
Sedmadvacetiletý pianista a skladatel strávil se slavným kontrabasistou Avishaiem Cohenem čtyři roky. Teď se vydává na sólovou dráhu.

56 Lukáš Oravec: Pokouším se odstranit hranice (Milan Tesař)
Interview s jedním z nejvýraznějších mladých slovenských jazzmanů.

58 Jazzové reedice (Tomáš S. Polívka)
Blýskání na lepší časy?

60 Tal National (Jiří Moravčík)
Taneční slast z nigerské pouště.

62 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.