středa, 2. leden 2013

Harmonie 1/2013

Napsal(a) 

časopis Harmonie 1/2013 časopis Harmonie 1/2013

„Začínej tím, co je nezbytné, pak konej to, co je možné, a náhle budeš činit i nemožné.“

František z Assisi

Milé čtenářky, vážení čtenáři,

když v roce 1993 vyšlo první číslo HARMONIE, nebylo mnoho lidí, kteří věřili v budoucnost prvního nekomerčního, a přitom nestátního časopisu, jenž se rozhodl v rámci možností reflektovat domácí i zahraniční scénu klasické a jazzové hudby, později i tance a world music. Nicméně postupně se vyprofiloval v uznávané médium, které byla nucena respektovat i konkurence, jež se kupodivu nechala nejednou inspirovat. Dvacet let historie časopisu nabízí desítky seriálů, stovky profilů, studií i článků různého typu, veletucty rozhovorů a u nás unikátní soubor několika tisíc recenzí nosičů hudby, o čemž svědčí neustále se rozšiřující digitální archiv na našem portálu www.muzikus.cz.

časopis Harmonie 2013/01 časopis Harmonie 2013/01

Na počátku stáli otcové-zakladatelé, vydavatel Daniel Andel a první šéfredaktor Pavel J. Kalina, kteří vtiskli novému titulu základní koncepci, energii a podporu. Zaslouží velké poděkování! V roce 1994 jsem přijal nabídku pracovat pro nakladatelství Muzikus a začal dělat, co bylo nezbytné . Během let docházelo k evoluční proměně magazínu v médium evropského formátu. Za určitý čas jsem převzal vedení časopisu. Veškerá moje energie a životní entusiasmus by však byly marné, nebýt mnoha lidí a špičkových odborníků, které jsem přesvědčil, že má smysl dávat síly tak skromně placené myšlence. Vědomě jsem přitom podporoval mladé muzikology a novináře, pro které měla či má HARMONIE větší či menší význam v jejich růstu a kariéře. Příkladem mohou být Miroslav Srnka, Dina Šnejdarová, Kateřina Tůmová, Petr Kadlec, Lenka Kılıç, Václav Kapsa, Marc Niubò, Dita Hradecká, Jana Slimáčková-Michálková, Jindřich Bálek, Petra Svoboda, Lucie Maňourová, Šárka Mrázová, Daniel Konrád, Martin Jemelka, Miloš Zapletal a řada dalších. Přinejmenším stejně důležití jsou pro kvalitu časopisu jejich starší kolegové – Petr Veber, Lubomír Dorůžka, Věroslav Němec, Michaela Freemanová, Věra Drápelová, Wanda Dobrovská, Rudolf Rouček, Bohuslav Vítek, Marta Tužilová, Ivan Žáček, Marie Kulijevyčová, Olga Janáčková... Nesmím však zapomenout na důležité zahraniční přispěvatele, především Vlastu Reittererovou, jejíž bezkonkurenční vícedílné projekty čtenáři vděčně čtou už 15 let, Mirka Černého a Mirku Zemanovou. Vděčné poděkování náleží i mým současným nejbližším spolupracovníkům – Michaele Vostřelové, Petru Vidomusovi, Lukáši Havlíčkovi, Jiřímu Vašíčkovi a Janě Tiché.

Jsem rád, že jsem mohl být řadu let u organizace Cen Harmonie (předtím Zlatá Harmonie, v přechodném roce Daliborky). Byl to v České republice unikátní koncept, který osciloval mezi oceňováním britského magazínu Gramophone a cenami České hudební rady. Bohužel jsem je musel z ekonomických důvodů a kvůli nezájmu určitých kruhů zrušit a bohužel se dosud nenašel nikdo, kdo by na ně navázal, takže klasická hudba je dnes jedinou oblastí české umělecké scény, která nemá svoji kriticky odbornou, transparentní, důvěryhodnou, široce pojatou každoroční anketu-soutěž!

Každé médium se pohybuje v nějakém ekonomickém časoprostoru, kde lze konat jen to, co je reálné. Kategorii možného jsme s naším redakčním týmem a kruhem autorů naplňovali v každém čísle, přičemž jsme se nevyhnuli chybám a nesprávným rozhodnutím i několika krizím. Nicméně doufám, že pravidelní a laskaví čtenáři nahlédnou, že kladných bodů bylo více a že jsme došli relativně daleko...

Do HARMONIE jsem vstoupil s vizí dovést časopis na srovnatelnou úroveň britského Gramophonu. Dnes je zřejmé, že to ve stávajících ekonomických mantinelech není možné. (Činit nemožné tedy zatím neumím.) Plánuji a umím si představit další pozitivní změny, ale nějakou revoluci lze čekat jen stěží. Jelikož odborný časopis o minoritních oblastech hudby si nemůže na sebe vydělat, o nějaké ziskovosti je zbytečné psát, je jeho význam v neměřitelných estetických výstupech. Musí mít tedy osvícené podporovatele a partnery. Z veřejnoprávních musím na prvním místě jmenovat ministerstvo kultury a dále tři významné nadace – Český hudební fond, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Dlouhodobých partnerů ze soukromé sféry sice nepřibývá, za to ti, kteří vytrvali, jsou věrní. To je však obecná realita – osvícenými mecenáši klasické hudby či jazzu náš stát neoplývá...

Dvacet let života je už řádný kus cesty. Svoje dvacetiny jsem kdysi oslavil na konzervatoři recitálem, dvacetiny časopisu byly výzvou připravit pro čtenáře něco neobyčejného. Jelikož se mi podařilo nalézt osvíceného mecenáše, je lednové číslo, snad nejen kvantitou, podstatně bohatší. Hlavní osobností je žena, které si velmi vážím, která dokázala rodné zemi, kde v roce 1994 hudební kritici většinou nevěřili v její kariéru, a světu, že má v sobě mimořádný muzikantský fond. HARMONIE sledovala dráhu Magdaleny Kožené téměř od počátku, takže na obálce nemohl být nikdo jiný. Zvláštnost lednového vydání umocňují cenné výtvarné kontrapunkty Heleny Konstantinové, Josefa Blechy a Jaroslava Šerých. Je zbytečné psát o dalších tématech magazínu. Určitě stojí za to začít u obsahu a poté přečíst všechny články a rubriky.

Nejen potěšení z četby a povznesení nad každodennost, ale i dobrý rok 2013

Vám přeje

PhDr. Luboš Stehlík

šéfredaktor

vyšlo: 2. 1. 2013

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 1/2013

obsah

4 Anketa
Co přeje HARMONII Jiří Bělohlávek nebo Martina Janková? Čtěte v naší narozeninové anketě!
6 Komentáře
8 Vyznání Josefa Kouteckého
Nelze to vysvětlit, chybí mi k tomu slova. To ticho jsem prostě „slyšel“. Bylo to ticho věčnosti. I to dokáže hudba.
10 Dvě desetiletí Magdaleny Kožené (Petr Veber)
Posezení v kavárně s „Bond-girl operního světa“.
16 Let vězněného orla (Helena Havlíková)
Paradoxy uvádění oper Leoše Janáčka u nás a v zahraničí v letech 1996–2012 v kontextu národní identity.
20 Televizní profesionál se musí snažit lidi vyzvat k aktivní spolupráci (Markéta Jůzová)
Rozhovor s Martinem Traxlem, šéfem kulturního oddělení rakouské veřejnoprávní televize ORF.
22 O zpívajících rukách, hudbě pro oči a skladbách neslyšících (Lucie Jirglová)
Aneb o tom, že i neslyšící si cestu k hudbě dokážou najít.
25 Barokní orchestr lepší baroka... (Rémy Martin)
... a ještě Nečasový Glenn Gould
26 Topi Lehtipuu: Janáčka mám na seznamu (Věra Drápelová)
Finský tenorista se chystá nejen na koncert do Prahy, ale i na Janáčka.
28 Jon Laukvik: Norský varhaník v Německu (Jana Slimáčková-Michálková)
S varhaníkem, pedagogem, skladatelem i porotcem o tom, jaké je to býti nemoderní.
29 Z nevydaných textů muzikologa Vladimíra Lébla – Paříž Erika Satieho (Anežka Polášková)
Po Milanu Slavickém budeme v novém seriálu nahlížet do pracovny další osobnosti hodné pravidelného připomínání.
32 Za devatero horami aneb Doma u Mahlera (Petr Veber)
Cestovní pohádka o jednom podivuhodném Gustavovi a jeho příbytcích.
34 Bez malování a hudby bych byl někým jiným (Jan Dočekal)
Rozhovor s malířem a grafikem Jaroslavem Šerých o pantomimě, vesmíru i kavkách.
36 Sladká doba se špetkou smutku (Luboš Stehlík)
S Vladimírem Bukačem, violistou Talichova kvarteta, milovníkem přírody, létání a chopper motorky Yamaha.
38 Verdi a Wagner – Paralelní životy (Vlasta Reittererová)
Další z perel naší seriálové matadorky!
41 Hudebník a zdraví (Marta Němcová)
Zdravotní obtíže hudebníků: od tabu a lhostejnosti k respektu a řešení
44 Jak se v Česku baletilo (Jana Hošková)
Na počátku bylo Pražské zjevení dionýské.
48 Dějiny hudby pro každý den (Vlasta Reittererová)
„Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením všech sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. (Charta 77)
50 Konzervatoř po holomócku (Michaela Vostřelová)
O tom, jak se u nás (ne)daří evangelickému hudebnímu školství.
52 Slavického paměti vyvolaly rozruch (Petr Kadlec)
Výzva k dialogu
53 Milan Slavický: Zpráva zevnitř (Petr Kadlec)
„Duši mu navrátím při skonání, tělo své odevzdám v zmrtvýchvstání...
56 Kritiky
62 Svět opery
69 Jazzový pábitel Vojtěch Hueber (1948–2012) (Ferdinand Valent)
Publicista, producent, dramaturg a skvělý vypravěč ve svém posledním rozhovoru.
72 Dave Douglas: Nejsem tak avantgardní chlapík (Petr Vidomus)
Přesto si zasloužím vaši pozornost!
76 Jaká je budoucnost jazzu (Lubomír Dorůžka)
Troufne si někdo odhadnout, jak bude vypadat jazz za dvacet let?
78 Jazzové koncerty po sametu (Milan Tesař)
Porevoluční retrospektiva Jaromíra Honzáka, Ondřeje Konráda a dalších.
80 Lionel Loueke: Taky jsem zpíval internacionálu (Petr Vidomus)
S jazzovým kytaristou o první kytaře a prozatím posledním albu.
81 Kobzárství aneb stát ve státě (Kateryna Kolcová – Tlustá)
Kobza, lyra a bandura v historických a sociálních proměnách.
84 Recenze
94 Infoservis. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.