Editorial

Harmonie 10/2020

30. září 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 10/2020

Nejen jaro, ale i podzim je obdobím udělování cen. V případě října dokonce státních medailí. O prezidentském spektakulárním oceňování je zbytečné psát; netřeba znovu a znovu rozebírat umělce a Umělce. Naproti tomu ceny ministerstva kultury jsou jiná káva, jsouce cenami odbornými. Hudebníci si vždy všimnou jména hudebního laureáta… Dnešní údajně postfaktická doba znejisťuje kdeco, ba i dosud přirozené pojmy jako otec, matka, manžel, manželka, muž, žena. Nicméně například naše ministerstvo kultury takovým svodům nepodléhá. Co se týká cen, je dělení zcela jasné… S dosavadními laureáty nemám problém. Ostatně kdo by se odvážil nesouhlasit s oceněním práce tak slovutných mužů, jako byli či jsou Marek Kopelent, Ivan Moravec, Richard Novák, Svatopluk Havelka, Jiří Kout, Zdeněk Šesták, Milan Slavický, Ilja Hurník, Miloš Štědroň, Jiří Chvála, Lubomír Dorůžka či Luboš Sluka.

Harmonie 9/2020

27. srpen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 9/2020

Moje nejstarší oblažující vnučka má pět let. Je to zvídavý človíček, neustále se na něco ptá, má ráda logické hry a jazykolamy. Samozřejmě má ráda notoricky známé říkanky: „Má máma má malou zahrádku. Tři sta třicet tři stříbrných křepelek přeletělo přes tři sta třicet tři stříbrných střech.“ Vedle těchto jistot jsem však v její knize našel i říkanku, kterou jsem neznal: „Měla babka v kapse brabce, brabec babce v kapse píp. Zmáčkla babka brabce v kapse, brabec babce v kapse chcíp.“ Nešlo neuvědomit s ianalogii k době, kterou prožíváme.

Harmonie 8/2020

28. červenec 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 8/2020

Řeky radosti, řeky veselí, řeky jásotu, řeky touhy, řeky lásky, řeky přátelství se vylévají a tryskají před trůnem slávy, vzdouvají se a ústí k branám nebeských stezek Projevy rasismu mají různé odstíny, od zamlžených virulentních plodů mozkové činnosti určitých politiků až po otevřenou primitivní nenávist a různé jsou i reakce. V USA a jiných končinách světa se řeší Black Lives Matter a Mee Too, což je hodně složité a ze středu Evropy těžko pochopitelné a vede to v kultuře až k absurditám – například celoživotní práce Plácida Dominga je zadupána do země, mimořádné filmové počiny Forrest Gump, Láska nebeská, série Johna Cleeseho Hotýlek atd. jsou rasistické, ničí se sochy důležitých historických osobností. (Tato sebezničující vlna však přece jen dospěla i k nám. Tisková agentura Disharmonie vydala zprávu, že socha Woodrowa Wilsona v pražských Vrchlického sadech bude nahrazena Antonínem Dvořákem, samozřejmě s holoubkem na rameni, protože jeho vztah k menšinám byl příkladný.)

Harmonie 7/2020

29. červen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 7/2020

Kolem svých dvanáctin jsem nevedl jen duchovní dialog s Dvořákem, Mozartem, Schubertem, Vivaldim, Brahmsem či Beethovenem, neutápěl jsem se jen ve Svěcení jara, ale schroustal jsem kdeco – od spisů Rollanda včetně Jana Kryštofa a Chrámu i tvrze Pavla Eisnera po životopisy Michelangela, Ondříčka, Kubelíka, od verneovek po jména „literatury absurdna“ jako byli Sören Kierkegaard, Jean-Paul Sartre či Franz Kafka. Je to sice divné, ale svět absurdity mě fascinoval. (Možná proto, že byly v mém podvědomí uloženy zážitky z druhé poloviny roku 1968.) S fenoménem absurdity jsem se pak střetával často – v životě, ve studiu i v křesťanství. Ostatně doba vlády nereformovatelných komunistů byla absurdní ze své podstaty.

Harmonie 6/2020

27. květen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 6/2020

Několik měsíců je kultura v podivné hibernaci. Jako občan tohoto státu některým krokům politiků rozumím, jiným částečně, v leckterých tápu. Nechápu, proč v březnu a dubnu nechali na holičkách stovky hudebníků „na volné noze“, takže špičkoví instrumentalisté a zpěváci si museli přivydělávat v supermarketu nebo být podomními distributory, že koncertní sál typu Rudolfina či Besedního domu je pro ně zdravotně rizikovější než hobbymarket nebo obří nákupní centrum atd. atp. Na počátku května sice vláda umožnila pořádání kulturních akcí, jenže limity jsou natolik omezující, že pro divadla, symfonické orchestry a festivaly nemá ekonomický smysl býti Fénixem a povznést z prachu svoje projekty. S nadějí čekají na podzim, jenž by měl být kulturně nabit. Ministr kultury nicméně mimo jiné prohlásil (možná ještě změní názor), že velké kulturní akce jsou do konce října zakázány.

Harmonie 5/2020

30. duben 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 5/2020

Aj, máte husle, a nehráte. Letošní Velikonoce byly nezvykle tiché. V křesťanské liturgii připadá na Bílou sobotu čtení z prastaré homilie, které začíná větou Hodie magnum silentium est in terra. Dnes je Velké ticho po celé zemi. Tohle Velké tajemné ticho ale končí s příchodem sobotní noci, zatímco naše současné ticho od živých koncertů a veřejného kulturního ruchu ještě chvíli potrvá. „Pokud v souladu s rozvolňováním vládních opatření většina podnikatelů začne pracovat a vydělávat pravděpodobně již v průběhu května, hudebníci se na pódia nepodívají ještě dlouhé měsíce. Téměř všechny kulturní aktivity jsou nenávratně a bez náhrady zrušeny až do podzimu a dlouhé měsíce je třeba překlenout tak, aby hudebníci nebyli nuceni pověsit své nástroje na hřebík,“ říká mi umělecký vedoucí Collegia 1704 Václav Luks v polovině dubna, tedy měsíc po vyhlášení karantény.

Harmonie 4/2020

30. březen 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 4/2020

Původně jsem psal tento editorial v době, kdy byli v České republice pouze tři pacienti s nemocí Covid-19 a ministr kultury varoval, že by mohlo být zrušeno letošní Pražské jaro. Myslel jsem, že by měli přátelé klasické hudby nebo jazzu projevit koronovzdor a nadále chodit na koncerty, opery a jam sessiony a nenechat zvítězit nad živou hudbou Google Play, Spotify, Idagio, Deezer, Apple nebo Amazon. Jenže na výročí okupace našeho státu Hitlerem 15. března nás už koronavirus zcela okupoval, nemocných jsou stovky a hrozí, že jich budou tisíce a naše země bude ekonomicky kolabovat. Veřejná kultura klesla do bodu nula, zrušených koncertů klasické a jazzové hudby jsou stovky a přes nadějeplná vyjádření visí otazník nejen nad zbytkem hudební sezony, ale i Pražským jarem, ostravským Janáčkem, Dvořákovou Olomoucí atd. Nevíme, kdy se původně čínský virus unaví, takže není vyloučeno, že v ohrožení mohou být i červnové, ba i prázdninové hudební akce. Každý den je jiný a intendanti orchestrů, divadel a jednorázových akcí situaci asi úzkostlivě sledují. Kdoví, co se bude dít v době, kdy vyjde toto číslo Harmonie. Za redakci musím doufat, že některé články tohoto vydání se neocitnou tak trochu na slepé koleji…

Harmonie 3/2020

24. únor 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 3/2020

Z tvrzení, že se nám vede dobře a že v něčem vynikáme, se v poslední době stalo takřka kacířství. Ale mám dojem, že českému jazzu se v posledních letech vážně daří. Ročně u nás vychází konstantně už několik let zhruba čtyřicet desek. Je skvělé, kolik vynikajících jazzmanů vychovává v posledních letech na vysokoškolské úrovni JAMU a HAMU. A věřím, že i podmínky v klubech se zlepšují, i když k dokonalosti mají daleko. Loni na podzim jsem měl tu čest organizovat „největší focení českých jazzmanů v historii“. Nešlo zcela originální nápad, v Českém rozhlase jsme se inspirovali slavnou fotografií A Great Day in Harlem z roku 1958. Její autor, Art Kane, tehdy před typickým řadovým domkem v Harlemu soustředil 57 jazzových hudebníků, celou jazzovou smetánku té doby.

Harmonie 2/2020

27. leden 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 2/2020

Tento rok se hudební svět točí kolem výročí Ludwiga van Beethovena. Je tomu tak i v českém mikrosvětě. Pokusů o inspirované tlumočení Beethovena bylo, je a bude bezpočet. Jakkoli některé projekty budou dozajista velmi zajímavé, možná i s mezinárodním přesahem, obávám se, že se jen máloco vyrovná tomu, co jsem prožil 19. prosince 2019 v pražském Rudolfinu, kdy vedl Českou filharmonii Leonidas Kavakos, v Praze poprvé i v roli dirigenta. Té se zhostil v Eroice překvapivě dobře a svým nenápadným, leč mocným charismatem si získal nejen publikum, ale i zhýčkaný orchestr navyklý na silné dirigentské váhy. O nadstandardním vztahu mezi houslistou a orchestrem svědčí slova koncertního mistra České filharmonie Jiřího Vodičky: „Spolupráce s ním byla výborná. Měl jasnou představu o zvuku a frázování a často si půjčoval mé housle, aby nám detaily při zkoušení zahrál. Byl velice milý a přátelský.“

Harmonie 1/2020

29. prosinec 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 1/2020

V roce 2020 nepůjde v hudbě zdaleka jen o výročí Beethovena, ale například o to, jaký bude nový život pražské Státní opery (navrhuji, abychom se vrátili k názvu Smetanovo divadlo), jestli bude česká hudba „samaritánem, lazarem, davidem bez praku, pocestným chudým či bohatým“… Bude i o velkých maličkostech a radostech života, o neobyčejných setkáních s uměním. K tomu se pokusí přispět i Harmonie.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.