Vážené čtenářky a vážení čtenáři, prosincový editorial by měl zářit radostí, optimismem a adventním očekáváním, leč začne smutně. V říjnu odešli nenávratně dva lidé, kteří se nesmazatelně zapsali do českých hudebních dějin, do srdcí kulturních lidí (a do mého života). V noci z 24. na 25. říjen to byl Petr Eben – geniální skladatel, skvělý improvizátor, pedagog plný empatie, znalec všech uměn a vzácný člověk. Z řady setkání vzpomínám na dvě pocty. Měl jsem tu čest, že pan profesor vedl moji...

Vážení čtenáři, listopadovou ouverturu berte jako letmý glosář událostí, které mě zaujaly. Myslím, že už každý volič ví, co je „chobotnice“ z Letné. Slovní přestřelka zastánců v čele v ředitelem Národní knihovny Ježkem a odpůrců v čele pražským primátorem osvěžuje český tisk řadu měsíců. Kdyby meritum věci nebylo tak vážné, tak bych řekl, že to začalo nabírat komiku commedie dell‘arte. Návrh pana Kaplického je v lokálních českých podmínkách pro mnohé neotřelý, abych použil hodnocení...

Milé čtenářky a vážení čtenáři, letos odešlo z tohoto světa hodně hudebních legend. V jazzu to byli Michael Brecker, Alice Coltrane, Max Roach, 11. září pak i Joe Zawinul a ve stejném měsíci i Luciano Pavarotti. Režisér Franco Zeffirelli to komentoval slovy, které věcně vyjadřují jeho význam: "Byli tenorové a pak zde byl Pavarotti." V 70. a 80. letech stál mimo jakékoliv škatulky a byl naprosto jedinečný. Bohužel kvůli komunistické železné oponě jsme živě poznali jeho umění za zenitem a v...

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, v novinářských kuloárech často slýchám kritiku, jak špatná je úroveň dramatugie našich symfonických orchestrů. Nuže dle mého mínění není špatná, je obvyklá. Když prolistujete plány nejrůznějších evropských orchestrů, tak zjistíte, že všude bojují o posluchače vycházejíce z kulturního niveau daného města nebo regionu. Těžko si někdo v Evropě může dovolit takovou (relativní) svobodu jako Berlínská filharmonie s jejím uměleckým a ekonomickým zázemím. Nicméně...

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, letos si někteří lidé rádi, jiní neradi, ještě jiní se studem připomněli výročí Charty 77, ukončení její činnosti v roce 1992 a textu Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, neboli Anticharty. Jako je jen máloco v životě černobílé, tak i historie obou textů a signatářů je složitá a je velmi diskutabilní vynášet kategorické soudy, a to od kohokoliv, neboť bez výjimky platí „kdo je bez viny, nechť hodí kamenem“. Právě tak jako není chartista jako...

Milé čtenářky, vážení čtenáři, záplavy mohou být různé: přírodní jsou, jak vím i z vlastní zkušenosti, často zničující, někdy až katastrofické. Záplava hudební bývá mírumilovná. I když musím přiznat, že občas se mi zdá kumulace akcí různých žánrů a různé úrovně až příliš intenzivní a já pak raději poslouchám kalouse ušatého nežli takzvanou vycházející hudební hvězdičku nebo další „originální“ projekt. Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Jihočeské Concertino patří samozřejmě mezi...

Z veřejných zdrojů vyplývá, že reforma, kterou vypracovala naše současná vláda, chce mimo jiné zredukovat počet státních zaměstnanců, mluví se o více než čtyřiceti tisících lidí. Připomíná mi to virtuózní film Jiřího Menzela a Bohumila Hrabala Postřižiny. Tam zavádí Francin úspory více či méně úspěšnou organizací práce v pivovaru, motocyklem, nákladním autem; Maryška začne módu zkracování jídelním stolem a skončí svými vlasy. Doufám, že neskončíme s redukcí zaměstnanců státu jako Maryška s...

Milé čtenářky a vážení čtenáři, politici a média se setrvale poživačně rochní v kauzách, žalobách a trestních oznámeních. Bohužel různé čunkiády zastiňují kauzy, které jsou možná zajímavější. Například lidé kolem pražské severojižní magistrály, „pomsty bolševiků“, neuspěli se žalobou na nepříjemný hluk od tisíců aut. Soud sice uznal, že normy jsou překračovány, ale náprava není v dohledné historické době možná, takže je Bém & company z obliga a lidé mají v nevyměnitelných bytech smůlu. Ostatně...

Vážení čtenáři, možná si lekteří z Vás ještě vzpomenete na megakoncert Luciana Pavarottiho v České republice v roce 1996, jehož hlavním pořadatelem bylo Pražské jaro. Tuzemský kulturní symbol jara tak vytvořil most s nečekaně bohatou zimní sněhovou nadílkou, i když Big P jistě nemusel cestou z letiště přemáhat sněhovou kalamitu jako já při cestě z barradovského sídliště do centra. Toto termínové vybočení nenašlo v pražskojarním toku času následování, až nyní se o něco podobného pokusí v...

Vážení čtenáři, v lednovém čísle jsme přinesli rozhovor s designovaným hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie Manfredem Honeckem (*1958). Na tiskové konferenci, kterou Česká filharmonie k tomu uspořádala, mě neodbytně pronásledovaly dvě myšlenky: pocit skrývané určité rozpačitosti obou stran, že z avizovaného šéfovství je „pouze“ zvýrazněné hostování, a otazník právě nad postem šéfdirigenta, kdy v polovině příštího roku bude po skončení druhé smlouvy Zdeň­ka Mácala vlastně orchestr bez...