Vážení čtenáři, na našich velkých festivalech, zvláště pak na Pražském jaru a Pražském podzimu, hostují často zahraniční symfonické orchestry. Občas slyším otázku, jestli to není zbytečný luxus. Českých dramaturgů a intendantů se musím zastat. Je to nejen otázka poznání a spojnice se světem, ale také možnost srovnání s našimi tělesy a doufám, že i motivace. Příkladem může být jeden únorový koncert. Co se Vám vybaví pod zkratkou NDR? Pro moji generaci to bylo dlouho jasné - byla to ta...

Milé čtenářky a milí čtenáři, zatímco česká média, poslanci, pracující v paláci, v kterém v 18. století hrálo mnohem smysluplnější operní divadlo, a senátoři, kteří ovládli palác, který by lépe než jim mohl sloužit jako Národní knihovna (a miliardy za „chobotnici“ by třeba podpořily naše vysoké školy), naplno prožívali prezidentskou soutěž, tak hudební svět žil přece jen korektnějšími a průhlednějšími soutěžemi: u nás to bylo Concertino Praga, ve světě MIDEM a Grammy. I když stane-li se v...

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, tvář na obálce asi zná jen málokdo. Důvodem však není jen jeho mládí, kdy do Kristových let jej čeká ještě celá pětiletka, ale i to, že je mužem v "záhudbí". Na zlatém podnose přinese hudbu dirigentovi, který, není-li dost pokorný a vědoucí, se pak může chlubit cizím peřím. Nicméně po skončení oratoria, kantáty, symfonie, opery přijde několikaminutový střih, kdy na výsluní je obor, který tento mladík reprezentuje - je jím umělecký šéf Pražského...

Milí čtenáři, v lednu 1993 vyšlo první číslo HARMONIE. Ten rok byl zkušební, byl to skok do neznáma, proto měl časopis dvojměsíční periodicitu. Měsíční rytmus nabral o rok později. Za patnáct let existence v něm prezentovalo svůj cit pro jazyk, odbornou erudici a nadšení desítky lidí. Většinou to byli mladí muzikologové, kteří se zde leccos naučili, nabyli sebevědomí, získali užitečné zkušenosti a kontakty. Pro mnohé z nich byla HARMONIE dobrým odrazovým můstkem za další seberealizací a k...

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, prosincový editorial by měl zářit radostí, optimismem a adventním očekáváním, leč začne smutně. V říjnu odešli nenávratně dva lidé, kteří se nesmazatelně zapsali do českých hudebních dějin, do srdcí kulturních lidí (a do mého života). V noci z 24. na 25. říjen to byl Petr Eben – geniální skladatel, skvělý improvizátor, pedagog plný empatie, znalec všech uměn a vzácný člověk. Z řady setkání vzpomínám na dvě pocty. Měl jsem tu čest, že pan profesor vedl moji...

Vážení čtenáři, listopadovou ouverturu berte jako letmý glosář událostí, které mě zaujaly. Myslím, že už každý volič ví, co je „chobotnice“ z Letné. Slovní přestřelka zastánců v čele v ředitelem Národní knihovny Ježkem a odpůrců v čele pražským primátorem osvěžuje český tisk řadu měsíců. Kdyby meritum věci nebylo tak vážné, tak bych řekl, že to začalo nabírat komiku commedie dell‘arte. Návrh pana Kaplického je v lokálních českých podmínkách pro mnohé neotřelý, abych použil hodnocení...

Milé čtenářky a vážení čtenáři, letos odešlo z tohoto světa hodně hudebních legend. V jazzu to byli Michael Brecker, Alice Coltrane, Max Roach, 11. září pak i Joe Zawinul a ve stejném měsíci i Luciano Pavarotti. Režisér Franco Zeffirelli to komentoval slovy, které věcně vyjadřují jeho význam: "Byli tenorové a pak zde byl Pavarotti." V 70. a 80. letech stál mimo jakékoliv škatulky a byl naprosto jedinečný. Bohužel kvůli komunistické železné oponě jsme živě poznali jeho umění za zenitem a v...

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, v novinářských kuloárech často slýchám kritiku, jak špatná je úroveň dramatugie našich symfonických orchestrů. Nuže dle mého mínění není špatná, je obvyklá. Když prolistujete plány nejrůznějších evropských orchestrů, tak zjistíte, že všude bojují o posluchače vycházejíce z kulturního niveau daného města nebo regionu. Těžko si někdo v Evropě může dovolit takovou (relativní) svobodu jako Berlínská filharmonie s jejím uměleckým a ekonomickým zázemím. Nicméně...

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, letos si někteří lidé rádi, jiní neradi, ještě jiní se studem připomněli výročí Charty 77, ukončení její činnosti v roce 1992 a textu Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, neboli Anticharty. Jako je jen máloco v životě černobílé, tak i historie obou textů a signatářů je složitá a je velmi diskutabilní vynášet kategorické soudy, a to od kohokoliv, neboť bez výjimky platí „kdo je bez viny, nechť hodí kamenem“. Právě tak jako není chartista jako...

Milé čtenářky, vážení čtenáři, záplavy mohou být různé: přírodní jsou, jak vím i z vlastní zkušenosti, často zničující, někdy až katastrofické. Záplava hudební bývá mírumilovná. I když musím přiznat, že občas se mi zdá kumulace akcí různých žánrů a různé úrovně až příliš intenzivní a já pak raději poslouchám kalouse ušatého nežli takzvanou vycházející hudební hvězdičku nebo další „originální“ projekt. Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Jihočeské Concertino patří samozřejmě mezi...