Editorial
Milí milovníci HARMONIE, každý rok si stýskám nad hudební nabídkou České televize v době mezi 24. prosincem a 6. lednem. Přelom let 2013/2014 však byl hlavně díky ČT art poněkud lepší, i když si od tohoto kanálu asi slibuji v koncepci, strategii a vizi více, než na co má. Veřejnoprávní televize vysílala pořady, z kterých si mohl občas vybrat i náročnější milovník klasické hudby a baletu. Přestože jsem viděl několik zajímavých dokumentů, operních a koncertních záznamů, byl svědkem příjemných živých setkání s hudbou, tak nejvíce se mě dotkly digitální stříbrné kotouče.
Milé čtenářky, milí čtenáři, operní pamětníci si možná vybaví doby, kdy jediným kontaktem se západním operním světem byly tehdy ještě zdaleka ne tak rychlé a pohodlné cesty do východního Berlína, občasné licenční nahrávky Supraphonu nebo východoněmecké značky Eterna. To všechno odvál čas. Hranice jsou otevřené, návštěvy měst se špičkovými operními domy a festivaly, jako je Vídeň, Berlín, Mnichov nebo Salcburk už prakticky nevyžadují náročné cestovatelské výkony, k tomu přistupují přenosy...
Milí hudební přátelé, kauza Národní divadlo z počátku srpna byla tak gogolovsky neuvěřitelná, že jsem zprvu nechtěl s takovým odstupem o tom psát, ale nakonec jsem dospěl k názoru, že pokus o letmé ohlédnutí má smysl. Nejdříve několik dat: 12. 6. referovala ČT 24, že ministryni kultury Alenu Hanákovou, jež se zapsala do dějin „nastavenými procesy“, vystřídá profesor HAMU Jiří Hlaváč; kulturní obec zaplesala a budoucnost vypadala nadějně. 13. 6. – po rozsáhlé razii je vše jinak, začala kauza...
Vážení a milí přátelé hudby, jako nevyléčený exhouslista mám k tomuto nástroji přirozeně nejblíže a pozorně sleduji novinky a nové koncertní i nahrávací projekty. Řadu zajímavých produkcí jsem letos slyšel od českých houslistů a houslistek. Sice nikdo z nich se nemůže porovnávat se světovou špičkou, ale několik koncertů mělo vysokou úroveň (Josef Špaček, Ivan Ženatý, Pavel Šporcl, František Novotný, Roman Patočka...). Naštěstí k nám přijíždějí i cizinci. Na vzrušující nabídku Pražského jara...
Milé čtenářky a milí čtenáři, Česká filharmonie uskutečnila v červnu dvě sympatické akce – 21. června zakončila svou 117. sezonu open air koncertem na Staroměstském náměstí a 26. června nabídla v domovském Rudolfinu benefiční koncert pro povodňové konto Nadace Člověk v tísni. Filharmonie tak navázala na své charitativní projekty z minulosti (například na jaře 2011 koncert na pomoc postiženým katastrofou v Japonsku). Zastavím se u open air, protože vzbudil u některých nadšení, u jiných...
Vážení čtenáři, v hodinách, kdy Vltava povážlivě stoupala a začaly zasedat povodňové štáby, probíhal závěrečný koncert letošního Pražského jara. Začalo se o něco později s ohledem na zmatky v dopravě, ale Sukova Serenáda i Stravinského Svěcení jara nakonec zdárně odezněly. A ani sochu Bedřicha Smetany na Novotného lávce nakonec voda nezaplavila, bez újmy přečkalo i Rudolfinum. Co ale přečká z letošních zážitků z Pražského jara? V každém případě Má vlast s francouzským orchestrem, takhle dobře...
Vážení a milí čtenáři, jednoho jarního rána jsem hledal něco na čtení do metra. Na stole své manželky nejlepší ze všech jsem si všiml povídky Muž, který sázel stromy. Zjistil jsem, že původcem dárku byla naše rodinná přítelkyně, která český překlad útlé knížečky Jeana Giona ilustrovala. Kniha na mě silně zapůsobila a určitě ji doporučuji k přečtení nejen čtenářům tohoto časopisu, ale i politikům a průmyslovým a bankovním kapitánům. Povídka o muži, který věnoval téměř celý život sázení stromů,...
Milé čtenářky a vážení čtenáři, v dubnové ouvertuře jsem psal o hudebních festivalech spíše v obecné rovině, v májovém vydání se pokusím formulovat své pocity z nabídky dvou velkých jarních festivalů. Předtím však musím zmínit zásadní oznámení z počátku dubna, kdy bylo zvěstováno manažerské propojení festivalů Dvořákova Praha a Struny podzimu. Tvůrce a šéf Dvořákovy Prahy Vladimír Darjanin, pro něhož byl festival ještě vloni životním dílem a vtiskl mu tvář, překvapivě vyklidil pozice a všechny...