Vážení a milí čtenáři, červnový editorial začnu velmi osobně. V každém životě jsou okamžiky či roky, které jsou zlomové. V tom mém to byla v 80. letech sborová léta s Pavlem Kühnem a školní s Petrem Ebenem, desítky let života s mojí manželkou nejlepší ze všech a narození tří dětí. První květnovou středu přišel další – narození blažené vnučky Beáty. Mimořádný okamžik si žádal mimořádnou oslavu. Tentýž večer se mi jí dostalo na mimořádném koncertu České filharmonie, na němž Marek Eben v roli průvodce a glosátora jiskřivě diskutoval při „zkoušce orchestru“ s Jiřím Bělohlávkem o kvalitách a interpretačních nuancích skladeb Prokofjeva, Janáčka a Petra Ebena.

Milí přátelé HARMONIE, květnový editorial bude spíše „glosarial“. Nejdříve se vrátím do blízké minulosti. Na konci března, v době, kdy vichřicí zmítaná Praha hostila „americké dragouny“, oslavili v Rudolfinu svoje narozeniny Collegium 1704 a Václav Luks provedením Bachovy Mše h moll. Řada míst měla až nadpozemskou harmonii. Jsem rád, že jsem slyšel Velkou mši bez velkých hvězd, zato v ideálních proporcích a že už nám nemusejí dávat interpretační lekce legendární zahraniční hvězdy. Byla to i skvělá oslava Bachových narozenin.

Vážení čtenáři, mnoho ctitelů klasické hudby má svou osobní „úchylku“. Znal jsem člověka, který poslouchal jen Mahlera (tím nemyslím amerického byznysmena a amatérského dirigenta Gilberta Edmunda Kaplana), jiného, jenž poslouchal jen klavír, dalšího, jenž celý život sbírá pouze vinylové desky, mnoho lidí poslouchá například především operu, klavír, varhany, kytaru... Tak vyhraněný sice nejsem a již z mé práce editora nejčtenějšího českého hudebního časopisu vyplývá, že musím být otevřený mnoha oborům a žánrům...

Vážení ctitelé harmonie, březen přinese opět jedno výročí Johanna Sebastiana Bacha. Pravda, nebude tak kulaté jako v letech 1950 a 2000, ale i 330 let od narození je pěkné číslo a stojí za připomínku. Jaké vzpomínky se mi vybaví se jménem největšího z největších Mistrů? Například můj zápas s houslovými sonátami, koncerty a áriemi na konzervatoři, rudolfinské koncerty Ars redivivy a Milana Munclingera v 70. letech, účast na amatérském provedení několika kantát v kostele moravské Stříteže v 80. letech a motet, jak je ve stejné době dirigoval Pavel Kühn, Braniborské koncerty, jak je viděl soubor Musica Antiqua Köln s Reinhardem Goebelem na konci 80. a v 90. letech, milé, ale pro „autentickou“ současnost antikvované nahrávky Furtwänglera a Celibidacheho, Goldbergovské variace v podání Glenna Goulda, Magnificat a další skladby v interpretaci Gardinera a jeho konkurenta Harnoncourta po roce 2000… a Mše h moll v pojetí collegií Václava Lukse.

Milí čtenáři, první, co se mi vybaví u slova kultura, jsou bohužel peníze. I když smysluplná „kulturní vize u nás zatím vlastně neexistuje, tak je jistě každému čtenáři jasné, že jestliže mají vznikat zajímavé opusy, jestliže chceme udržet alespoň základní síť orchestrů, divadel, vokálních či komorních formací a leží nám na srdci podpora talentovaných umělců, bude to něco stát. Jedno procento státního rozpočtu pro ministerstvo kultury je sice stále ještě snem, ale příspěvkové organizace typu Česká filharmonie a Pražský filharmonický sbor si v tomto roce naštěstí nepohorší.

Velemilé čtenářky a velevážení čtenáři, ke svému konci rychle spěje nejen rok výročí Velké války, tragických konfliktů, rok diktáto­rů a fanatického terorismu, ale i Rok české hudby 2014. Co se týká finanční podpo­ry státu asi nejúspornější, košatý počtem evidovaných akcí. Do kontaktu s ním se dostal jistě každý z Vás. Velmi by mě zajímalo Vaše hodnocení a názory na oslavu hudby vyšlé z prostoru Čech a Moravy.

Velemilé čtenářky a velevážení čtenáři, ke svému konci rychle spěje nejen rok výročí Velké války, tragických konfliktů, rok diktáto­rů a fanatického terorismu, ale i Rok české hudby 2014. Co se týká finanční podpo­ry státu asi nejúspornější, košatý počtem evidovaných akcí. Do kontaktu s ním se dostal jistě každý z Vás. Velmi by mě zajímalo Vaše hodnocení a názory na oslavu hudby vyšlé z prostoru Čech a Moravy.

Milé čtenářky a milí čtenáři, na konci září jsem chtěl editorial věnovat odvážnému kroku naší Sněmovny, jež schválila vznik třetí, desetiprocentní sazby daně z přidané hodnoty. Bude se vztahovat na knihy, kojeneckou výživu a léky. Nejsem však kompetentní, abych posoudil potřeby kojenců a nemocných. Téměř každá podpora kultury je dobrá, ale nevím, jestli je třeba daňově zvýhodnit jen knihy, od vědeckých spisů po rodokapsy. Mohl bych vést filipiku na obranu tisku a ptát se, proč stát nepodpoří i periodický tisk, od Mateřídoušky po National Geographic či Hudební vědu, nebo proč nemůže být třetí daňová sazba i na vstupenky všech kulturních akcí. I když jsem milovník starých i nových tisků, není mi jasné, proč je pro stát důležitější kniha Vaříme s Láďou Hruškou než koncert pražského, brněnského, ostravského, hradeckého… orchestru.

Vážení čtenáři, přibližně do konce devadesátých let jsem znal jen jednoho Repina, původem ukrajinského malíře Ilju, k jehož realismu (Burlaci na Volze, Ivan Hrozný…) jsem měl jako dítě ambivalentní vztah. Například jeho portrét Musorgského zná asi každý přítel klasické hudby. Byl podobně výstižný jako kresba dvou Židů, Samuela Goldenberga a Schmuyla z Kartinek, pianistky Alice Sary Ott. Ke konci 20. století jsem pro sebe objevil zajímavějšího Repina, houslistu Vadima. A každý přímý kontakt a nahrávka mě ujistila, že jsem se nemýlil. Jsem rád, že můžeme nabídnout exkluzivní rozhovor s ním. V zářijovém vydání se dále určitě zastavte u názorů režiséra Arenda Prohmanna a zpěvačky Kate Royal. Ojedinělá bude studie o nahrávkách symfonií Antonína Dvořáka. Jazzová rubrika nabízí mimo jiné rozhovor s Karlem Růžičkou (juniorem).

Vážení čtenáři, přibližně do konce devadesátých let jsem znal jen jednoho Repina, původem ukrajinského malíře Ilju, k jehož realismu (Burlaci na Volze, Ivan Hrozný…) jsem měl jako dítě ambivalentní vztah. Například jeho portrét Musorgského zná asi každý přítel klasické hudby. Byl podobně výstižný jako kresba dvou Židů, Samuela Goldenberga a Schmuyla z Kartinek, pianistky Alice Sary Ott. Ke konci 20. století jsem pro sebe objevil zajímavějšího Repina, houslistu Vadima. A každý přímý kontakt a nahrávka mě ujistila, že jsem se nemýlil. Jsem rád, že můžeme nabídnout exkluzivní rozhovor s ním. V zářijovém vydání se dále určitě zastavte u názorů režiséra Arenda Prohmanna a zpěvačky Kate Royal. Ojedinělá bude studie o nahrávkách symfonií Antonína Dvořáka. Jazzová rubrika nabízí mimo jiné rozhovor s Karlem Růžičkou (juniorem).