Editorial

Harmonie 1/2019

21. prosinec 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 1/2019

Vážení přátelé HARMONIE, po roce Leoše Janáčka přichází po čase opět rok Bohuslava Martinů, tentokrát 60. výročí úmrtí. Nicméně nemělo by se zapomenout na kulatá výročí dalších významných českých hudebníků, například Miloslava Kabeláče, Bohuslava Matouška, Josefa Suka ml. nebo Jana Dismase Zelenky… Posláním festivalů je oddělovat „čas každodennosti od výjimečných událostí“, i když sezony některých orchestrů jsou dnes podobně zajímavé. Dvacetileté výročí oslaví Letní slavnosti staré hudby, festival, jenž naplňuje očekávání výjimečnosti a který se stal nedílnou součástí pražského hudebního života. Co se týká života nefestivalového, v nabídce našich orchestrů a operních scén lze najít i v roce 2019 řadu vzrušujících projektů. Jen je třeba hledat synergii s Vaším naladěním, očekáváním, preferencemi a kritickým myšlením.

Harmonie 12/2018

23. listopad 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 12/2018

Milí čtenáři, je rok 2098. Lidi nahrazuje, organizuje a mnohdy i ovládá umělá inteligence, český parlament zasedá na okraji Prahy, extremisté se nás stále snaží dostat do náruče matičky Rusi nebo Říše středu, máme globální orchestr a koncertní sál, nad nímž se světu tají dech… a nahrávací byznys neexistuje. Jestliže dnes mladí lidé nevědí, co mají dělat s cédéčky, jejich pravnuci nebudou vědět, o co jde. Milovníci klasické hudby si však díky archivu na konci století budou nadšeně připomínat dvousetleté výročí nejlegendárnějšího labelu dějin hudby – žluté značky Deutsche Grammophon a budou si „stahovat“ desetitisíce nahrávek všemožného původu, které budou samozřejmě volné.

Harmonie 11/2018

30. říjen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 11/2018

Vážení abonenti a neabonenti, když jsem se v 90. letech rozhodl zařadit do konceptu časopisu novou ediční platformu – vícedílné projekty, riskoval jsem, věděl jsem, že to bude v české hudební žurnalistice něco nového. Naštěstí jste to jak vy, tak odborná veřejnost přijali pozitivně. Nabízeli jsme různá témata, od staré hudby po jazz. Vložili jsme do české hudební literatury řadu profesionálně zpracovaných témat, spolupracovali a spolupracujeme se špičkovými odborníky. Za ta léta je toho tolik, že bychom mohli vydat objemnou knihu. Téměř nikdy nedělám entrée žádnému seriálu, ale tentokrát udělám výjimku, protože začíná projekt, který se bude svým mezinárodním rámcem vymykat všemu, co jsme dosud publikovali.

Harmonie 10/2018

27. září 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 10/2018

Vážení čtenáři, při sledování našeho hudebního dění se často zabývám myšlenkou, jak umí být život krutý. Jistě to bývá problém řady zemí, ale u nás mi připadá vyostřenější. Hudební historie českých zemí je skutečně neobyčejně bohatá, přesto se vůči ní chováme, uhranuti současností, s nemalým nezájmem. Naše historická paměť se stává hodně selektivní. Jsme pyšní na velkou čtyřku (Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů), s ostychem věnujeme pozornost Sukovi, Novákovi či Foersterovi. Díky některým interpretům, občasnému zájmu médií a vzmachu institucí po zásluze uvádíme terezínské skladatele a vybrané osobnosti (například Miloslav Kabeláč, Petr Eben). Štěstí pak mají někteří velikáni minulosti se záštitou mocných institucí, jejichž odkaz má punc nadčasovosti - Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný; zvláštní kapitolou je reflexe Jiřího Bělohlávka, jenž měl navíc to mimořádné štěstí, že hodně nahrával. Občas si vzpomeneme na lidi typu skladatele Jaroslava Ježka, houslisty Josefa Suka, klavíristy Ivana Moravce...

Harmonie 9/2018

28. srpen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 9/2018

Milí přátelé hudby, občas zapomenu doma rozečtenou knihu, a tak jsem občas nucen vnímat reklamy ve vozech metra. Nedávno jsem byl konfrontován sloganem „Kéž Jsou Všechny Bytosti Šťastny“, zasazené do amorfně tajemné světelné záře. Výzva nějakého nadačního fondu, za niž by se mohli postavit jak Bhútánci, tak zčásti snad i křesťané, je však v dnešní realitě dosažitelná jako světlo na konci nekonečného tunelu. Učiním-li z ní hudební metaforu, bylo by krásné, kdyby byli všichni lidé šťastní z veškeré nabídky festivalů, orchestrů, divadel, ale nelze učinit blaženými všechny. Tvorba dramaturgie je úvaha nad mírou kompromisu, nad rozpočtem, prioritami či subjektivními preferencemi, nad konceptuální uměleckou filozofií, odvahou tvůrce a otevřeností publika… Neznám relevantní subjekt českého hudebního života, který si může dělat, co chce, a je mu jedno, jaká bude recepce.

Harmonie 8/2018

30. červenec 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 8/2018

Vážení přátelé HARMONIE, co se týká festivalů, vysíláme do světa signály na různých frekvencích. Nejblyštivější je Pražské jaro. Letos jsem si ověřil, že neztrácí dynamiku a v rámci možností se snaží, aby Praha nebyla vedle Londýna, Berlína, Vídně, Salcburku či Paříže na úzkorozchodné, lokální dráze. Partnerem managementu vždy byla umělecká rada, jež se nedávno radikálně proměnila a představuje pozoruhodný mix. Kontakty a tipy ze světa přinesou Jakub Hrůša a Tomáš Hanus, domácí scénu mají v malíčku Marko Ivanović a Ivo Kahánek, jehož kompetence přesahuje klavírní obor. Spojnicí se soutěží je Michal Kaňka, který bude doufám do festivalu vnášet inspirující komorní návrhy. Přínosem pro starší hudbu by měla být Jana Semerádová. Dynamiku a odvahu očekávám v soudobé hudbě od Miroslava Srnky. Angažování prvního zahraničního člena rady, Clemense Hellsberga, emeritního ředitele Wiener Philharmoniker, není předpokládám za „zásluhy“, ale kvůli jeho kontaktům, přehledu a zkušenostem. Všichni jsou mimořádně kreativními osobnostmi, takže je na místě přání, aby umělecká rada (zatím bez předsedy) festival zásadně ovlivnila a nabídla vzrušující akcenty. Bohužel směřování Pražského jara bude určovat až od roku 2021.

Harmonie 7/2018

25. červen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 7/2018

Milí čtenáři, žádný dobře fungující obor lidské činnosti se neobejde bez osobností, které jdou neprobádanou cestou, nebojí se nejistých vizí nebo se případně umí šikovně inspirovat u jiných. Jedním z takových hledačů a inspirátorů v české kultuře je violoncellista Tomáš Jamník. Než se v roce 2010 stal stipendistou Berlínské filharmonie, získával tři roky zkušenosti na kurzech komorní hudby v rámci instituce Villa Musica, což je přes třicet let fungující německá státní nadace, která pečuje o výjimečně talentované mladé instrumentalisty z celé Evropy a zároveň patří mezi jednu z největších koncertních institucí v zemi (ročně zorganizuje kolem 150 koncertů komorní hudby, jde tedy o všestranně výhodný systém). Před třemi lety u nás Tomáš Jamník spustil podobný projekt podpořený Středočeským krajem, Česko-německým fondem budoucnosti a organizačně propojený právě s nadací Villa Musica. Jamníkova Akademie komorní hudby poskytla od té doby formou stipendií bezplatné kurzy několika desítkám mladých českých instrumentalistů. V červenci čeká AKH podle Jamníkových slov „přirozený a delší dobu plánovaný krok“. Na českou kulturní scénu vstoupí koncerty v Kostelci nad Černými lesy, v Kutné hoře a v Poděbradech nově založený Orchestr akademie komorní hudby, který bude působit především na území Středočeského kraje.

Harmonie 6/2018

29. květen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 6/2018

Milí čtenáři, dovolím si podělit se s vámi o čtyři zprávy. První dvě jsou radostné. V neděli 13. května porazil cellista Václav Petr tvrdou konkurenci a získal v soutěži Pražského jara, stejně jako Tomáš Jamník v roce 2006, 2. cenu, když první nebyla udělena. Ve středu 2. května vydala Česká pošta údajně první jazzovou známku, navíc s připomínkou české státnosti. Jejím autorem je výtvarník a básník, věnující se kreslenému humoru, litografii a knižní ilustraci, Jiří Slíva. Konečně bude mít jazz vtipné zastoupení i ve filatelii! Neradostné jsou další dvě události. Činnost ukončil nečekaně portál Opera Plus. Přestože se nás jeho šéf pokusil lživě očernit, zániku lituji. Jistě by bylo užitečné, kdyby web tohoto typu existoval. Horší zprávou je však blížící se zánik Kabinetu hudební historie (KHH), pražského muzikologického pracoviště, jež je od roku 2003 součástí Etnologického ústavu Akademie věd. Mezi poslání KHH patří „pramenný výzkum v oblasti historie české a evropské hudební kultury od pozdního středověku s těžištěm v bádání o hudbě 18.–20. století…“, což sice zní vznešeně, ale veřejnost o jeho výsledcích ví pramálo. A když už něco spatřilo světlo světa, tak se o tom přinejmenším hudební obec nedozvěděla, protože vedení KHH to neumělo „prodat“. Stejně jako mají svoje teoretické základny jiné vědní obory, nejinak je tomu s hudbou. (Platformy jako například Institut umění nebo katedry hudební vědy jsou sice pozoruhodné, ale nemohou pojmout široké spektrum hudby. Ostatně je otázka, jestli by byl něčeho takového schopen KHH…) Nebudu vás zatěžovat hudebními a podivnými personálními peripetiemi, takže jen několik kusých poznámek; snad se k tématu vrátíme někdy na našem portálu.

Harmonie 5/2018

27. duben 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 5/2018

Vážení čtenáři, 1. ledna 1993 se stala Česká republika subjektem mezinárodního práva a o několik měsíců později, 1. května 1993, oslovilo čtenáře první vydání HARMONIE. Ten rok byl zkušební a až od následujícího ledna přijal časopis měsíční periodicitu. Přestože se základní konstanty nemění, za 25 let prošel bouřlivým vývojem, o nějž se zasloužili desítky hudebníků, publicistů a muzikologů. Dnes je HARMONIE nejlepším tiskovým médiem o klasické hudbě a jazzu ve střední Evropě s kvalitním a seriózním portálem. Velkou zásluhu na tom mají moje redakční opory – Michaela Vostřelová a Petr Vidomus, první je největší nadějí stagnující české hudební žurnalistiky, druhý nejlepším tuzemským jazzovým novinářem. Moje poděkování tedy právem letí za nimi. Jestli budou i další léta přinejmenším stejně úspěšná však odvisí nejen od kvality novinářů a kreativity redakce, ale i od stálosti veřejnoprávní podpory, přízně našich čtenářů i partnerů a realizace nových možností.

Harmonie 4/2018

27. březen 2018 Napsal(a)
Zveřejněno v Editorial
Harmonie 4/2018

Milá čtenářko, vážený čtenáři, je tady aprilis, měsíc ve znamení berana a býka. Je to zvláštní měsíc – moje manželka nejlepší ze všech bude jako vždy obcházet zahradu, pozorovat kdejaký výhonek, každou cibulku, každý strom, očima je zaříkávat, aby dobře obrazily, neumrzly a rostly do krásy, stále ještě kvetou sněženky, v menší části občanstva doznívají Velikonoce, jsou i tací, kteří přivítají 24. duben, neboť „na svatého Jiří vylézají z děr hadi a štíři“, zamilovaní se těší na svátek lásky, minoritní část populace spíše na Svátek práce. Na co se však má těšit přibližně procento Čechů, pro něž je životní potřebou klasická hudba nebo jazz?

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.