Zrušením nejatraktivnějšího koncertu Hagenova kvarteta a úspěšným záskokem Bennewitzova kvarteta začala letošní sezóna Českého spolku pro komorní hudbu. Jménem Spolku to v úvodu omluvil Radek Křižanovský a dodal, že důvodem jsou tentokrát restrikce rakouské vlády a že kvarteto už hledá náhradní termín, a také že plánované souborné provedení všech šestnácti Beethovenových smyčcových kvartetů v této sezóně bude v jiném pořadí realizováno. Změnil se také program, místo dvou velkých Beethovenů, Razumovského op. 59/2 a op. 130 s Velkou fugou byl program tradičnější: Haydn – Janáček – Beethoven s netradičním, ale velmi vhodným přídavkem. Volba to nebyla náhodná, Bennewitzovo kvarteto studovalo v Madridu dva roky právě u violoncellisty Hagenova kvarteta Reinera Schmidta, tedy jediného člena, který není příjmením Hagen. A interpretační stopu věhlasného souboru, stejně jako jeho světovou laťku, bylo myslím od začátku slyšet. 

Životní příběh Mieczysława Weinberga (1919–1996, setkat se můžeme i s variantou Mojsej Samuilovič Vainberg) by byl vděčným materiálem pro filmové drama, až je s podivem, že se jej zatím nikdo nechopil. Útěk pěšky z Polska, kde nacisté zavraždili celou jeho rodinu, do Sovětského svazu a postupné zjišťování, že ani v nové vlasti není coby Žid v bezpečí. Jeho tchán byl zavražděn na Stalinův příkaz, Weinberg byl uvězněn. Za to, že ve vězení strávil jen měsíc, vděčil jednak Stalinově úmrtí, jednak pomoci svého přítele Dimitrije Šostakoviče. S Šostakovičem jej kromě přátelství a vzájemného hudebního ovlivňování pojil i proměnlivý vztah ke komunistickému režimu. Před svým zatčením byl například Weinberg prominentním členem Svazu skladatelů a jakýmsi „výstavním Židem,“ příkladem demonstrujícím, jak dobře je v Sovětském svazu s touto skupinou zacházeno.

Na základě dnešního mimořádného jednání vlády bude opět vyhlášen nouzový stav. Zároveň byla přijata sada preventivních opatření, která se bezprostředně dotýkají umělecké a hudební činnosti. Zrušeny budou od pondělí 5. října velké hudební koncerty a na čtrnáct dnů zakázány i opery a muzikály. Důvodem je dle ministra zdravotnictví Romana Prymuly riziko infekce: „Při zpívání dochází k masivnímu šíření viru.“ Na usnesení vlády o přijetí krizového opatření již zareagovalo Národní divadlo a Asociace profesionálních divadel.

Jedenáctý ročník festivalu soudobé hudby Contempuls bude mezinárodní – alespoň zatím to tak vypadá. Původní dramaturgický záměr byl festival nucen přehodnotit a z rozsáhlého zahraničního programu vybral díla, která 2. listopadu představí v Anežském klášteře v podobě oblíbeného formátu: minimaratonu, kdy zazní dva hodinové koncerty soustředěné do jediného večera. V českých premiérách zazní hudba dvou současných autorů: budou jimi žijící klasik německé hudby Wolfgang Rihm a v Jihoafrické republice narozený irský skladatel Kevin Volans, který byl hostem festivalu Contempuls v roce 2016.

Už potřetí proběhne 25. října Světový den opery. Letos nabídne online platforma OperaVision ve streamu tři různé kontrastní verze jediné Beethovenovy opery. Diváci tak budou moci porovnat, jak vypadá Fidelio vedle koncertního představení v animované podobě určené pro mladší publikum či jako promenáda uprostřed městské komunity.

Kontrabasista, skladatel a kapelník František Uhlíř nám ke svým sedmdesátinám poskytl CD s obsažným vhledem do svého života, slovem i fotografiemi. Hudba je složena z Prologu a sedmidílné svity; ke každému Partu jsou přiřazeny příslušné biografické poznámky. Uhlíř si všech osm skladeb napsal a zaranžoval sám, tři části – Prolog, Part 4 a Part 5 aranžoval Andy Schofield.

Jedním z nejsympatičtějších projevů zdravého sebevědomí je schopnost s klidem přiznat slabou stránku nebo ukázat, co se nepovedlo. I Osud je vedle Janáčkových pozdějších geniálních dramat tím, co se spíše nepovedlo. Vedení jednoho z nejlepších festivalů u nás jej přesto postavilo do centra pozornosti a zahájilo s ním letošní ročník – Janáček Brno 2020. Jistě, Janáček napsal omezený počet oper a s Jenůfou a dalšími osvedčenými kusy si dramaturgie věčně nevystačí, na druhou stranu Dvořákova Praha letos zahajovala Novosvětskou a Violoncellovým koncertem h moll. Ocenění a velký dík pořadatelům za odvahu riskovat je tedy na místě – a s ohledem na současnou dobu smekám i za to, že vydrželi s nervy a celou inscenaci se zapojením zahraničního týmu dovedli do úspěšného konce.

Novou inscenaci opery Antonína Dvořáka Jakobín přivítalo liberecké publikum v Divadle F. X. Šaldy při její premiéře 25. září s velkou spokojeností. Není divu – je to opera, která dokáže pohladit a patří ke skladatelovým nejpovedenějším operním dílům. Idylické městečko za končící francouzské revoluce a jeho vznešené i prosté obyvatelstvo. Stárnoucí učitel Benda, jeho skromná a milá dcera Terinka, Jiří, který ji miluje, Bendovi zpívající žáčci, směšný, ale nebezpečný Purkrabí Filip, pohledná rodinka Bohuše z Harasova, který se s ženou Julií a s dětmi vrací z Francie k otci do Čech a Bohušův intrikánský bratranec Adolf.