Aerofilms zprostředkovaly v sobotu 19. května další přenos z Metropolitní opery v New Yorku, novou premiéru Mozartova Dona Giovanniho, a tentokrát jsme měli naše želízko v ohni. Adam Plachetka si zazpíval a zahrál Giovanniho sluhu Leporella v inscenaci, kterou režíroval Ivo van Hove. Jak už to tak někdy bývá, Metropolitní opera si vyhlédla inscenaci, která měla premiéru v pařížské Opéra Bastille v roce 2019. V únoru loňského roku ji v Paříži uvedli v obnovené premiéře, a to už v koprodukci s Metropolitní operou. Přímý přenos z Met zprostředkoval nejen rozhovory se sólisty, ale také s režisérem Ivo van Hovem a scénografem a světelným designerem inscenace Janem Versweyveldem.

Igor Levit je jedním z nejosobitějších a nejpozoruhodnějších současných pianistů a na letošním Pražském jaru patřil k nejzářivějším hvězdám. Pro svůj festivalový recitál (Rudolfinum, 25. května 2023) si připravil velmi zvláštní program, který v žádném případě nelze označit za „tuctový“.

Koncert, který nabídlo Pražské jaro svému publiku v Rudolfinu v úterý 23. května, náležel k největším festivalovým magnetům. Přestože na programu byla výhradně soudobá, ba dokonce nejsoudobější hudba, což se mohlo zdát z hlediska dramaturgického hodně riskantní, bylo Rudolfinum vyprodané do posledního místa. Pořadateli se totiž podařilo pro tento koncert angažovat dvě skutečné superhvězdy: k dirigentskému pultu České filharmonie byl přizván proslulý americký minimalista John Adams, považovaný za žijící legendu, a v jeho klavírním koncertu vystoupil jako sólista neméně proslulý islandský pianista Víkingur Ólafsson. Adams navštívil Prahu vůbec poprvé, Ólafssona měli pražští posluchači možnost slyšet už vloni v dubnu, kdy provedl s Českou filharmonií nezapomenutelným způsobem Mozartův Klavírní koncert č. 23 A dur K 488.

Mezinárodní hudební festival Kutná Hora pod dramaturgickým vedením violoncellisty Jiřího Bárty klade důraz na princip dramaturgických kontrastů i vyváženou kombinaci náročnosti a posluchačské atraktivnosti. Ne jinak tomu bude i letos, kdy se od 3. do 11 června 2023 koná 16. ročník tohoto festivalu, který do Kutné Hory láká hudbymilovné publikum z celé České republiky a ze zahraničí. Koncerty budou umístěny do chrámu sv. Barbory, kostela sv. Jana Nepomuckého, kaple Božího těla, kavárny Blues Café a do kostela Zvěstování Panny Marie v Bohdanči u Kutné Hory.

Operní dramaturgové mají u nás těžký život. Když chtějí vzbudit zájem o jinou Dvořákovu operu, než je všeobecně uznávaná Rusalka a nespokojí se s opakováním těch dvou oper, které Rusalce předcházely, totiž s Jakobínem nebo s Čertem a Káčou, jsou nuceni dramaturgicky upravovat některou z jeho oper, které jsou ve valné většině téměř nehratelné. Odstrašujícím příkladem je Dvořákova operní prvotina Alfréd, zkomponovaná v až hrozivě epigonském stylu napodobujícím Richarda Wagnera. Víme, že Antonín Dvořák nebyl rozeným divadelníkem a na jeho hudebně dramatických dílech je to znát. Jeho poslední opera Armida, v níž svedl nerovný boj s mnohomluvným libretem Jaroslava Vrchlického inspirovaným Tassovým Osvobozeným Jeruzalémem, je stižena dvořákovsky rozvláčnou strukturou opery plné proporčně nevyrovnaných výjevů.

Bavorští rozhlasoví symfonici s Danielem Hardingem přivezli na letošní Pražské jaro Sedmou symfonii Gustava Mahlera a korunovali tím tento ročník. Slovem strhující, oslňující, brilantní provedení, v celku i v detailu, bylo názorným dokladem toho, co znamená tradice. Přesněji, co může znamenat, je-li tato tradice cílevědomě pěstována, rozvíjena a po dlouhá léta naplňována konkrétním obsahem.

Od založení starobrněnského kláštera, jehož součástí je nádherný gotický chrám, uplynulo 700 let. Je to místo spjaté v dějinách s mnoha významnými osobnostmi, nelze nezmínit G. J. Mendela, z hudební oblasti vzpomeňme alespoň Leoše Janáčka, který sem byl ve svých jedenácti letech přijat do fundace, kterou tehdy vedl Pavel Křížkovský. Pod názvem „Klášter cisterciaček na Starém Brně a jeho zakladatelka královna Alžběta“ se v Brně uskutečnila ve dnech 22.–24. května 2023 mezinárodní vědecká konference, která se věnovala nejen osobnosti donátorky Elišky Rejčky, ale nejrůznějším společenským a uměleckohistorickým aspektům oné dávné doby.

Hned dvakrát jsme měli příležitost slyšet na letošním Pražském jaru vynikajícího francouzského cembalistu Jeana Rondeaua. V sobotu 20. května vystoupil v Anežském klášteře se sólovým recitálem, o den později, v neděli 21. května, se představil – opět v Anežském klášteře – jako člen souboru Nevermind.

Koncertní cyklus Břevnovská hudební setkání pořádá agentura Auramusica již od roku 2014 s vytříbenou dramaturgií dr. Ilji Šmída a vybudovala pevnou pozici cyklu v pražském kulturním dění. V jeho rámci vystupují jak renomovaní, tak i mladí talentovaní interpreti klasické hudby, kteří zaujali četné abonenty a přidávají se stále další posluchači se zájmem o vynikající koncerty. Praha 6 poskytuje záštitu koncertům konaným v Tereziánském sále Břevnovského kláštera a v kostele Církve československé husitské v centru Dejvic.

Česká filharmonie v desátých letech zvala k hostování nadějné mladé dirigenty ze světa. Bylo to poslechově přínosné a coby zrcadlo domácímu hudebnímu životu inspirující. Bohužel od toho možná nejen z provozních důvodů odstoupila. Festival Pražské jaro šel českou cestou a naštěstí vytrval. A tak si během let odbyli debut například dirigenti Marek Šedivý, Jiří Rožeň, Robert Kružík a Marek Prášil. Všichni potvrdili svůj talent a v té či oné míře se prosadili v Česku i v cizině. Letos dalo Jaro 22. 5. šanci Aleně Hron (rozené Jelínkové), která dokončuje své studia na Zürcher Hochschule der Künste, přičemž ji blahodárně podporuje nejen její okolí, ale i Hudební nadace Stadler-Trier. Ukázala velmi silný talent a potěšilo mě, že Česká republika má další výbornou dirigentku.