Wanda Dobrovská

Wanda Dobrovská

Vystudovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, svému oboru se věnovala na Akademii věd a také jako redaktorka hudební edice nakladatelství H&H (Nová nauka o harmonii od Aloise Háby). Specializuje se na soudobou hudbu, moderuje záznamy a přenosy koncertů, připravuje hudebně-publicistické pořady, píše články pro Harmonii nebo do Týdeníku Rozhlas. Připravuje a moderuje hudební bloky pro vysílání digitální stanice D-dur.

 

Ivan Acher: Co ještě snese člověk

Novou operu Ivana Achera Sternenhoch uvede pražské Národní divadlo v premiéře 7. dubna. Operu vytvořil autor na vlastní libreto podle romaneta Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha. Na zhudebnění tohoto námětu pomýšlel už v první polovině 90. let, ale teprve před několika lety přišel ten správný impuls – objednávka naší první scény. Ivan Acher v opeře zúročuje své bohaté zkušenosti z divadelního prostředí, světa baletní a taneční hudby, jakož i z dlouhodobé, často průzkumné a objevitelské práce s akustickou realitou. K rozhovoru jsme se sešli po jedné zkoušce na operu v kavárně Nona v budově Nové scény na Národní třídě v Praze.

Jan Trojan ve světě zvuků

9. březen 2018
Jan Trojan ve světě zvuků

Hudební skladatel Jan Trojan... Skladatel? Vzděláním určitě ano, pravidelně ho můžeme spatřit, jak se jde děkovat na koncertní pódium po premiéře své skladby, ale lze ho potkat – podotýkám, že v hudební akci – i tam, kde by člověk konvenčního skladatele věru nečekal – třeba na Liptické vyhlídce u duchcovské výsypky, ve štole Josef na Příbramsku nebo v podstatě kdekoli v terénu, jak se skupinkou mlčících lidí neuspěchaně prochází ulice či krajinu na zvukové procházce.  Rozhovor vznikl v bistru Santinka v pražských Dejvicích.

Nevysychající studnice nápadů Vladimíra Vlasáka

V osobnosti Vladimíra Vlasáka (* 17. 2. 1928) je s námi ještě svět, o němž si dnes většinou už jen čteme. Život s rodiči ve služebním domku továrny na piana, soukromé hodiny hudby u souseda s tím, že hrát v kapele je  vždycky dobrá příležitost k přivýdělku, zapomenutý muzikantský slang (odehrávka=hodina hudby). To všechno ještě za první republiky. Poválečné profesní směřování Vladimíra Vlasáka už je srozumitelné i v současných kontextech – třiatřicet let byl sólo tympanistou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a současně vyučoval hru na bicí na Konzervatoři v Praze. S orchestrem projel celý svět, pořídil s ním spoustu nahrávek pro rozhlas, televizi i vydavatelství zvukových nosičů a uplatnil se i jako sólista (jeho parádním kouskem byl Družeckého Dvojkoncert pro hoboj, tympány a orchestr). Na konzervatoři se zasloužil o to, že třída bicích byla vybavena mnoha dalšími nástroji, které se staly během 20. století běžnou součástí klasického instrumentaria, a založil zde legendární Pražský soubor bicích nástrojů, jehož koncerty byly hnací silou tvorby soudobých českých autorů a neocenitelným příspěvkem k poznávání aktuálního dění na mezinárodní hudební scéně. Soubor fungoval do devadesátých let.

Fenomén Agata Zubel

13. listopad 2017
Fenomén Agata Zubel

Skladba polské skladatelky a zpěvačky Agaty Zubel Not I získala nejvyšší bodové skóre v hodnocení poroty Mezinárodní tribuny skladatelů v roce 2013. Tribuna je primárně rozhlasovou záležitostí, následně tedy skladbu uvedlo kolem třiceti rozhlasových stanic po celém světě – včetně stanice Vltava. Navíc se toho roku tribuna konala v Praze a skladatelka si sem přijela cenu převzít. Přesto pro mnoho tuzemských příznivců moderní hudby byla účast Agaty Zubel na koncertě Orchestru Berg 12. listopadu v holešovické La Fabrice zřejmě zjevením. Přiznám se, že svým způsobem i pro mě, protože Agatu jsem živě vystupovat už viděla, ale Not I jsem znala „jen“ z nahrávky a člověk může mít sebevíce nastudovaný komentář ke skladbě včetně jejího inspiračního zázemí a sebedůkladněji vysledované zvukové vrstvy z poslechu, ale formě takového sofistikovaného díla, jako je Not I, se dostane pravého posvěcení až teprve při živém provedení.

Michal Nejtek ve světě, který (ne)funguje

Jeden z nejvšestrannějších českých hudebníků – tak je Michal Nejtek respektován v nonartificiálních hudebních kruzích jako člen různých jazzových, rockových a hudebně-experimentálních uskupení, v nichž funguje jako hráč na klávesy a skladatel, jehož doménou je přitom vážná hudba. Ve vážnohudebních kruzích je to zase nepřehlédnutelný autor, spjatý se všemi aktivními uměleckými ohnisky, v nichž to „kvasí“ (Agon, Berg, Divadlo Archa), s přesahy do nonartificiálních žánrů. Existenciální zakotvení na obou hudebních březích současně je zdrojem Michalovy „bezbariérové“ hudebně-zvukové představivosti, z níž se klube skladatelův osobitý styl a je atraktivní i pro tvůrce z jiných uměleckých oborů, zejména divadelníky. V září uvádí ND Brno v Redutě premiéru Nejtkovy nové opery Pravidla slušného chování v moderní společnosti – dobrá příležitost k setkání se skladatelem.

Súrja Namaskár: BERG se na cestě k prapůvodní podstatě neztratil

S novým školním rokem se po letní pauze vrátil na koncertní pódium i Orchestr Berg a, velká radost, ve výborné kondici i jeho šéfdirigent Peter Vrábel – koncertem nazvaným Súrja Namaskár. V indických jazycích to znamená pozdrav slunci a je to známá sestava jógových pozic. V názvu koncertu byla tak předznamenána jedna ze tří skladeb zařazených na jeho program, Joga pro Guru, orchestr a jogíny od Tomáše Reindla. Berg na svých koncertech v minulosti prolomil nejednu hráz, spojil zdánlivě nespojitelné, našel pro hudbu originální kontexty. Deseti cvičenkyněmi na karimatkách před první řadou auditoria plus jednou na pódiu zase ještě svůj už tak dost velký identifikační rádius rozšířil.

Skvělé, ale ještě něco zbylo

5. červen 2017
Skvělé, ale ještě něco zbylo

Koncert Orchestru Berg 1. 6. ve Studiu Hrdinů Veletržního paláce byl dalším alternativně soudobohudebním příspěvkem Pražského jara (vedle koncertu v Národním technickém muzeu) do festivalové programové mozaiky. Opět sázka na jistotu – Berg je tuzemskou vlajkovou lodí soudobé hudby a navíc má stálé, početné a věrné publikum.

Trojan je herec a Goebbels… je skladatel?

Zkušenost z praxe ukazuje, že moderní hudba dobře funguje v alternativních a industriálních prostorech. Smysluplnost spojení takového prostoru a dramaturgie je pak samozřejmě už záležitostí vkusu, názoru a priorit. Festivalový koncert v Národním technickém muzeu 30. května byl vyprodán ještě před zahájením Pražského jara, atraktivita zvolené lokace se vyplatila. Ze strany festivalu to nebyl krok do neznáma, od památného koncertu Agonu tamtéž před pěti lety se Pražské jaro do dopravní haly pravidelně vrací. Počíná si při tom nanejvýš odpovědně, což dokumentuje pečlivá volba interpretů a snaha o evokaci živého, komunikativního vztahu mezi prostředím a znějící hudbou. Pokud jde o „biologickou složku“, stál letos program koncertu v NTM na klarinetistovi Karlu Dohnalovi, houslistovi Davidu Danelovi a saxofonistovi Miro Tóthovi – ano, sázka na jistotu, ale zároveň skutečně to nejlepší, co může naše (počítám v to i slovenskou) soudobohudební interpretační scéna v oboru sólistů nabídnout. Spolu s perfektní koncentraci a přesnosti Karla Dohnala v New York Counterpointu od Steva Reicha, pohotovosti a výrazovou flexibilitou Davida Danela v Bagatelách Heinera Goebbelse nebo sebevědomým a současně ne úplně obvyklým, prostorově empatickým přístupem všech tří sólistů ke ztvárnění Circulation od Jana Trojana se nicméně na ztvárnění všech skladeb stejnou, ne-li větší a v případě skladby Věta bez věty od Michala Rataje výlučnou měrou podílely technologie (koncert byl připravován ve spolupráci s Institutem intermédií Fakulty elektrotechnické ČVUT).

Živý odkaz Milana Slavického

2. květen 2017
Živý odkaz Milana Slavického

Před deseti lety jsem v Harmonii článek o Milanu Slavickém k příležitosti jeho šedesátých narozenin (* 7. 5. 1947) začínala řečnickou otázkou, „jakpak se asi o tomto skladateli bude psát v učebnicích českých hudebních dějin?“ Přestože Milan Slavický odchodem z tohoto světa v roce 2009 historickou perspektivu svým četným aktivitám už dal, na odpověď je pořád ještě brzy. Přibyla zato jiná, dosti charakteristická a obecnější otázka: co ze skladatelova odkazu zůstává „současné“ a co mizí v propadlišti času?

Marek Kopelent: osvobodil jsem ze zakletí velkou tercii

Rozhovor o sedmi částech k 85 letům života Marka Kopelenta. Co je tvou první myšlenkou, když se ráno probudíš? Nic vznešeného. Hlavně dávám pozor, co mě bolí. Můj lékař říká, ať jsem rád, protože kdyby mě nic nebolelo, tak je to špatný. Někdy, v polosnu mezi spánkem a bděním mě napadne nějaká hudba. Tak vstanu a jdu si to poznamenat. Ale to se nestává každý den.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.