Wanda Dobrovská

Wanda Dobrovská

Vystudovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, svému oboru se věnovala na Akademii věd a také jako redaktorka hudební edice nakladatelství H&H (Nová nauka o harmonii od Aloise Háby). Specializuje se na soudobou hudbu, moderuje záznamy a přenosy koncertů, připravuje hudebně-publicistické pořady, píše články pro Harmonii nebo do Týdeníku Rozhlas. Připravuje a moderuje hudební bloky pro vysílání digitální stanice D-dur.

 

Zappovsky do nové sezony

12. březen 2019
Zappovsky do nové sezony

Orchestr Berg zahájil svou novou sezonu koncertem (11. 3. ) ve znamení hudby Franka Zappy. Zappa? Jsou snad Bergu vážnohudební mantinely už tak těsné, že je opouští? O Zappově afinitě k vážné, respektive klasické hudbě se samozřejmě ví – mezi jeho vzory nebo spíše inspirátory figuroval vedle Stravinského či Varèseho také Alois Hába – ale jeho odkaz je životadárným zdrojem spíše v otevřené komunitě příznivců jazzové a všelijak alternativní hudby. Oddělování artificiální a non-artificiální hudby je však, bohužel, hlavně záležitostí institucionalizovaných struktur (škol, hudebního průmyslu, médií), zatímco hudebníci prolínání obou hudebních „břehů“ dávno neřeší – Zappa byl začátkem 90. let jedním ze čtyř skladatelů, které Ensemble Modern požádal o nová díla pro svou sezonu ve frankfurtské Alte Oper (dalšími byli Karlheinz Stockhausen, John Cage a Alexander Knaifel). Vznikl tak Zappův poslední velký projekt – The Yellow Shark – z něhož Orchestr Berg zařadil na svůj březnový koncert pět „kousků“. Takže žádné opouštění mantinelů, pouze jejich další rozšiřování. Berg přidal ještě dvě skladby z alb Jazz from Hell a Frank Zappa Meets the Mothers of Prevention a vše poskládal do proporční, kontrastní suity s dynamickým G-Spot Tornadem na začátku a – relativně – klidnější Night School na závěr. S výjimkou Aerobics in Bondage všechny skladby instrumentoval Ali N. Askin, v obsazení dominují dechy a bicí, smyčce jsou zastoupeny klasickým kvartetem, respektive s kontrabasem kvintetem, po stranách – alespoň tak to bylo řešeno na pódiu Divadla Archa – zvuk výrazně spoluformují klávesy, harfa a kytara (akustická se snímačem). V moderní hudbě – jakéhokoliv druhu – může máloco překvapit. (Výstřely v Pentagon Afternoon nepočítám: člověk se sice lekne, ale zase až tak ojedinělý prvek to není, snad jen že obvykle „pálí“ některý z hráčů na bicí, zde byla pistole svěřena do ruky houslistce.) Přesto zní Zappova hudba originálně, zvukově zajímavě (včetně strukturálních detailů jako souhra tuby a houslí v Aerobics in Bondage), napínavě, dravě a dráždivě nezařaditelně. Víc se asi otevře těm, kdo znají kontexty – Frank Zappa prezentoval svou hudbu jako do jisté míry reakci na aktuální veřejné dění v politické, sociální, obchodní či kulturní sféře, znalci jeho díla z ní slyší sarkasmus, navázat s ní vztah lze nicméně i skrze čisté hudební řemeslo.

Co se dělo v aule mezi přednáškami

Plakát zval na Hudbu k Siréně, ve skutečnosti to byla Hudba k siréně – výkop nového projektu Orchestru Berg, jehož iniciátoři se rozhodli využít pravidelné zvukové kulisy našich obcí každou první středu v měsíci k hudební site/time specific intervenci a pozvali zájemce na mikrokoncert do Velké auly Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, na němž se podíleli Monika Čeřovská (lesní roh), Jiří Lukeš (akordeon), Jiří Genrt (tuba), Petr Studený (elektronika) a – zařízení sirény na střeše budovy.

Afrika v Lichtenštejně

5. březen 2019
Afrika v Lichtenštejně

Koncerty, které pořádá katedra bicích nástrojů pražské HAMU, se dávno vymykají rámci běžných školních koncertů. Ano, hrají na nich studenti oboru, ale jejich dramaturgie je od základů vedena povahou bicích nástrojů, jejichž přirozenou rolí je spojovat, komunikovat, zprostředkovávat. Pro letošní – březnový – koncert se s touto motivací spojily katedry bicích nástrojů obou tuzemských hudebních akademií, pražské a brněnské, s pražskou katedrou jazzové hudby a taneční katedrou a společně připravili program s tématem „Afrika“. Nutno dodat tématem vděčným, neboť africkou hudbu si většinou automaticky spojujeme s rytmem, a také s tancem a zpěvem – a na všechno se vrchovatě dostalo.

Hudba pro výstavní síň

7. listopad 2018
Hudba pro výstavní síň

Hudební těleso typu Orchestru Berg je svého druhu živým organismem. Aby se jím stalo, musí aktivně působit už nějaký čas (Berg přes dvacet let) a komunikovat svou existenci prostřednictvím nějakého rozpoznatelného postoje = estetiky. Organismus zraje, dospívá, podstupuje zkušenosti, formuje se hudbou, kterou hraje, a spoluformuje umělce, s nimiž spolupracuje – hudební tvůrce, zvukové designéry, výtvarníky, choreografy, performery.

Ivan Acher: Co ještě snese člověk

Novou operu Ivana Achera Sternenhoch uvede pražské Národní divadlo v premiéře 7. dubna. Operu vytvořil autor na vlastní libreto podle romaneta Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha. Na zhudebnění tohoto námětu pomýšlel už v první polovině 90. let, ale teprve před několika lety přišel ten správný impuls – objednávka naší první scény. Ivan Acher v opeře zúročuje své bohaté zkušenosti z divadelního prostředí, světa baletní a taneční hudby, jakož i z dlouhodobé, často průzkumné a objevitelské práce s akustickou realitou. K rozhovoru jsme se sešli po jedné zkoušce na operu v kavárně Nona v budově Nové scény na Národní třídě v Praze.

Jan Trojan ve světě zvuků

9. březen 2018
Jan Trojan ve světě zvuků

Hudební skladatel Jan Trojan... Skladatel? Vzděláním určitě ano, pravidelně ho můžeme spatřit, jak se jde děkovat na koncertní pódium po premiéře své skladby, ale lze ho potkat – podotýkám, že v hudební akci – i tam, kde by člověk konvenčního skladatele věru nečekal – třeba na Liptické vyhlídce u duchcovské výsypky, ve štole Josef na Příbramsku nebo v podstatě kdekoli v terénu, jak se skupinkou mlčících lidí neuspěchaně prochází ulice či krajinu na zvukové procházce.  Rozhovor vznikl v bistru Santinka v pražských Dejvicích.

Nevysychající studnice nápadů Vladimíra Vlasáka

V osobnosti Vladimíra Vlasáka (* 17. 2. 1928) je s námi ještě svět, o němž si dnes většinou už jen čteme. Život s rodiči ve služebním domku továrny na piana, soukromé hodiny hudby u souseda s tím, že hrát v kapele je  vždycky dobrá příležitost k přivýdělku, zapomenutý muzikantský slang (odehrávka=hodina hudby). To všechno ještě za první republiky. Poválečné profesní směřování Vladimíra Vlasáka už je srozumitelné i v současných kontextech – třiatřicet let byl sólo tympanistou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a současně vyučoval hru na bicí na Konzervatoři v Praze. S orchestrem projel celý svět, pořídil s ním spoustu nahrávek pro rozhlas, televizi i vydavatelství zvukových nosičů a uplatnil se i jako sólista (jeho parádním kouskem byl Družeckého Dvojkoncert pro hoboj, tympány a orchestr). Na konzervatoři se zasloužil o to, že třída bicích byla vybavena mnoha dalšími nástroji, které se staly během 20. století běžnou součástí klasického instrumentaria, a založil zde legendární Pražský soubor bicích nástrojů, jehož koncerty byly hnací silou tvorby soudobých českých autorů a neocenitelným příspěvkem k poznávání aktuálního dění na mezinárodní hudební scéně. Soubor fungoval do devadesátých let.

Fenomén Agata Zubel

13. listopad 2017
Fenomén Agata Zubel

Skladba polské skladatelky a zpěvačky Agaty Zubel Not I získala nejvyšší bodové skóre v hodnocení poroty Mezinárodní tribuny skladatelů v roce 2013. Tribuna je primárně rozhlasovou záležitostí, následně tedy skladbu uvedlo kolem třiceti rozhlasových stanic po celém světě – včetně stanice Vltava. Navíc se toho roku tribuna konala v Praze a skladatelka si sem přijela cenu převzít. Přesto pro mnoho tuzemských příznivců moderní hudby byla účast Agaty Zubel na koncertě Orchestru Berg 12. listopadu v holešovické La Fabrice zřejmě zjevením. Přiznám se, že svým způsobem i pro mě, protože Agatu jsem živě vystupovat už viděla, ale Not I jsem znala „jen“ z nahrávky a člověk může mít sebevíce nastudovaný komentář ke skladbě včetně jejího inspiračního zázemí a sebedůkladněji vysledované zvukové vrstvy z poslechu, ale formě takového sofistikovaného díla, jako je Not I, se dostane pravého posvěcení až teprve při živém provedení.

Michal Nejtek ve světě, který (ne)funguje

Jeden z nejvšestrannějších českých hudebníků – tak je Michal Nejtek respektován v nonartificiálních hudebních kruzích jako člen různých jazzových, rockových a hudebně-experimentálních uskupení, v nichž funguje jako hráč na klávesy a skladatel, jehož doménou je přitom vážná hudba. Ve vážnohudebních kruzích je to zase nepřehlédnutelný autor, spjatý se všemi aktivními uměleckými ohnisky, v nichž to „kvasí“ (Agon, Berg, Divadlo Archa), s přesahy do nonartificiálních žánrů. Existenciální zakotvení na obou hudebních březích současně je zdrojem Michalovy „bezbariérové“ hudebně-zvukové představivosti, z níž se klube skladatelův osobitý styl a je atraktivní i pro tvůrce z jiných uměleckých oborů, zejména divadelníky. V září uvádí ND Brno v Redutě premiéru Nejtkovy nové opery Pravidla slušného chování v moderní společnosti – dobrá příležitost k setkání se skladatelem.

Súrja Namaskár: BERG se na cestě k prapůvodní podstatě neztratil

S novým školním rokem se po letní pauze vrátil na koncertní pódium i Orchestr Berg a, velká radost, ve výborné kondici i jeho šéfdirigent Peter Vrábel – koncertem nazvaným Súrja Namaskár. V indických jazycích to znamená pozdrav slunci a je to známá sestava jógových pozic. V názvu koncertu byla tak předznamenána jedna ze tří skladeb zařazených na jeho program, Joga pro Guru, orchestr a jogíny od Tomáše Reindla. Berg na svých koncertech v minulosti prolomil nejednu hráz, spojil zdánlivě nespojitelné, našel pro hudbu originální kontexty. Deseti cvičenkyněmi na karimatkách před první řadou auditoria plus jednou na pódiu zase ještě svůj už tak dost velký identifikační rádius rozšířil.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.