Vlasta Reittererová

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Kruh se uzavřel kompletní nahrávkou symfonií Miloslava Kabeláče

Průvodní slovo k souborné nahrávce symfonií Miloslava Kabeláče bylo možná posledním dokončeným textem Zdeňka Nouzy, mimo jiné autora Kabeláčovy obsáhlé monografie Miloslav Kabeláč. Tvůrčí profil skladatele, vydané roku 2010 Etnologickým ústavem AV ČR v Praze. Málokdo znal tvorbu tohoto skladatele tak do detailů, včetně souvislostí s dobou vzniku a pozadím života, jako dr. Zdeněk Nouza, který před několika týdny zemřel. Kompletní nahrávka Kabeláčových symfonií je výsledkem péče o skladatelův odkaz, jímž se dr. Nouza zabýval, a nadšení dirigenta Marka Ivanoviće, který všech osm symfonií nastudoval

„Než oči oslepnou či klesne hlava, má žít můj verš...“

Básníkův verš žil mnohem déle, než jeho autor doufal, žije dodnes a jistě bude žít i po nás. Letos si připomínáme čtyři sta let od úmrtí Williama Shakespeara bez ohledu na to, zda všechna dramata a básně, která spojujeme s jeho jménem, skutečně napsal herec narozený někdy v dubnu 1564 ve Stratfordu nad Avonou, nebo snad 17. hrabě z Oxfordu Edward de Vere, filozof Francis Bacon, Shakespearův

„Jste jen věci a stíny!“ Janáčkova Věc Makropulos ve Vídeňské státní opeře

Janáčkův cyklus ve Vídeňské státní opeře uzavřela 13. prosince premiéra Věci Makropulos, doprovázená ovacemi a nadšeným voláním bravo, brava, bravi. Byl to večer plný debutů – Jakub Hrůša stál poprvé za pultem vídeňské opery, na její scéně debutoval zachránce premiéry Ľudovít Ludha, který zaskočil za Rainera Trosta, a pro všechny ostatní představitele šlo o debut v roli. Zároveň se jednalo o první uvedení

Hudební vláda na tři doby. Johann Strauss

Strauß nebo Strauss? Po dlouhých debatách, zkoumání podpisů (každý člen rodiny se podepisoval jinak), matričních záznamů, dobových programů, plakátů, konzultací s odborníky na dějiny písma a ortografie, zvyklostí v přepisech kurentu do latinky ap., dospěli dědicové rodu k rozhodnutí a zároveň prosbě: Přejí si psát Johann Strauss, tudíž se toho přidržme.

Figaro poprvé. Paisiellův Lazebník sevillský v Theater an der Wien

Divadlo na Vídeňce vsadilo v letošní sezóně třikrát na „Figara“. 16. února 2015 mělo premiéru dramma giocoso Il barbiere di Siviglia – nikoli od Rossiniho, ale první zhudebnění Beaumarchaisovy komedie od Giovanniho Paisiella. V dubnu bude následovat bude Mozartova La nozze di Figaro a v květnu La mère coupable  Daria Milhauda...

Touha po exotice. Bizetovi Lovci perel.

„Ústředním bodem moderního umění byl strach před kýčem, ať už se jednalo o tonální hudbu, realistické malířství nebo rýmovanou poezii. V umění docházívá k bodu, kdy se už styl, ustálená spojení nebo používaný slovník nedají použít, aniž by vznikalo klišé. Strach z takového znehodnocení vedl v avantgardě k rutině. Výsledkem byla jen jiná forma kýče a ztráta veřejného zájmu. To bylo důvodem pro nástup zcela nového záměru, jemuž někteří říkají ‚postmoderna‘, ale mohl by být lépe popsán jako ‚preventivní kýč‘. V okamžiku, kdy umělci poznali, že...

Čajkovského Čarodějka v Theater an der Wien

V řadě oper Petra Iljiče Čajkovského zaujímá Čarodějka (počítáme-li i skladatelem zničené partitry Vojevody a Undiny) osmé místo. Světový repertoár z nich dnes až na výjimky zná pouze Evžena Oněgina a Pikovou dámu. Čarodějka stojí mezi nimi nejen dobou vzniku, ale také charakterem námětu i hudebním zpracováním. Čajkovskij začal na opeře pracovat roku 1884 a po dvouletém dohadování s autorem dramatické předlohy Ipollitem Špažinským – který se nechtěl vzdát pětiaktového rozvrhu původního dramatu a skladatel musel bojovat o...

Zdeněk Fibich: Orchestral Works 2 and 3

O Fibichově 2. symfonii napsal po jejím vídeňském uvedení Eduard Haslick, že „má německé rysy a prozrazuje dobrou německou školu, jíž Fibich prošel na lipské konzervatoři“. Ocenil zvládnutí formy, stylovou jednotu a rytmickou sílu, melodická invence se mu sice zdála poněkud málo rozmanitá, avšak skladba přesvědčila logikou výstavby (vídeňská premiéra se uskutečnila osm měsíců po pražské zásluhou Hanse Richtera a rovněž Hanslick od samého začátku Fibicha uznával). Podobně hodnotila novou symfonii i pražská kritika, německé rysy...

Kauza: Skladatelky

23. červen 2005
Kauza: Skladatelky

Emancipace je slovo, které vyvolává rozličné pocity: pozitivní i negativní. Potřebuje nutně doplněk: emancipace (zrovnoprávnění) vůči čemu, vůči komu? Emancipace ženy znamená zrovnoprávnění s jejím...

Gioacchino Rossini

23. červen 2005

Na jaře roku 1822 se vydal mladý hudebník Louis Schlösser z Německa na cestu do Vídně. Jméno pozdějšího darmstadtského dvorního kapelníka by patrně zcela zapadlo, kdyby nezanechal o svém pobytu ve...

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.